Příspěvky nebo odpovědi uživatele .

dejte už komerčce pokoj s tím prodejem!!!

souhlas

Ve věku 114 let zemřela nejstarší obyvatelka planety Ramona Trinidad Iglesias Jordanová z karibského Portorika.

Narodila se v roce 1889, ve stejném roce jako Charlie Chaplin, a kdy byla otevřena Eiffelova věž v Paříži a Portoriko bylo ještě španělskou kolonií.

Později se ostrov stal územím Spojených států a Ramona získala americké občanství.

Provdala se za bankovního ředitele, ale manželství zůstalo bezdětné.

Její nejbližší příbuzný, 64tiletý prasynovec Rene Matos, uvedl, že tajemství dlouhověkosti pratety spočívalo v tom, že vcelku neměla důvod ke starostem.

Ráda také pila pivo.

"I když jí bylo před sto let, pokaždé, když jsme šli do restaurace, jako první si objednávala malé pivo a potom jídlo," uvedl Rene Matos.

Australští pěstitelé banánů už vědí, co s ovocem, které se neprodá. Přišli na to, jak ho využít a zároveň pomoci vlastní peněžence. Z plodů, které obchodníci vrátí, se má v budoucnu získávat elektrický proud, píše server slovenského deníku Pravda.

Nepokradeš" – toto slovo si bude ještě hodně dlouho pamatovat německý zloděj. Policie ho zatkla na základě omylu, který si během loupeže přivodil sám.

Kuriózní situace se stala partě tří zlodějů. Ti přepadli na nádraží 29letého muže, kterého donutili, aby jim vydal svou peněženku. Lupiči si z ní chtěli vzít peníze a vrátit mu ji pak prázdnou zpět. V tu chvíli však jeden z nich učinil osudný přehmat - udivené oběti dal místo vyprázdněné šrajtofle svou vlastní peněženku i s doklady. Policisté ho pak mohli bez problémů zatknout. Ve vězení sedí i druhý zloděj, třetí stále uniká.

autorem předchozího textu je bývalý prezident Antonín Zápotocký, název: Barunka

Dráteníci, to byli malí i velcí Slováčkové, kteří u nás tehdy od vesnice k vesnici chodili.

"Proč chodili u nás a proč nezůstali na Slovensku?"

Slovensko tehdy nemělo pro své obyvatele práci, milé děti. Když nebyla práce, byla často bída i hlad. Proto se Slováci k nám na práci vypravovali. Chodili od vesnice k vesnici a nabízeli hospodyním pomoc - drátovali hrnce.

"Proč je drátovali, dědečku?"

V tehdejších dobách bylo velmi málo kovového nádobí. Většinou se na vaření užívaly hrnce hliněné. Stejně tak i pekáče a bábovky na pečení, krajáče na mléko i sádelníky, jak říkali velkým dvouuchým hrncům na sádlo, byly hliněné. Tyto nádoby se velmi snadno rozbily a dráteníci je spravovali tak, že je dovedně omotávali drátem, a tomu se říkalo drátovat. Na výdělek nechodili jen dospělí lidé, chodily i děti, malí hoši dvanáctiletí i desetiletí.

"Ti už také drátovali, dědečku?"

Ne, ti většinou nabízeli na prodej drátěné pasti na myši, které zhotovovali staří.

"A kde bydleli ti dráteníčkové, dědečku?"

Někdy přenocovali v chalupách u dobrých lidí, také na půdách, ve stodolách, ve chlévech a často také na polích ve stohu...

"I v zimě?"

Ba, velmi často i v zimě.

"A když byly veliké mrazy, nezmrzli?"

Často se nastudili, rozstonali, umírali a někdo dokonce i zmrzl...

"Chudáčkové..." litují děti. "Jak se mohlo něco takového dovolit, dědečku? Proč neudělali pro dráteníky internáty?"

Na takové věci tenkrát vůbec nikdo nemyslil.

"Přeci byly už tenkrát národní výbory?"

Národní výbory nebyly, byla obecní zastupitelstva, a v těch byli jen páni, bohatí sedláci a podobně. Těm na drátenících a chudých lidech vůbec nezáleželo. Nevídáno, když zmrzne jeden dráteník, beztoho jsou jenom na obtíž.

"To byli lidé tenkrát tak zlí, dědečku?"

Lidé nebyli zlí, ale zlé a špatné byly poměry, ve kterých vyrůstali, a společnost, ve které žili. Společnost je učila, aby se každý staral jen o svoje dobro, aby hleděl pomáhat jen sám sobě a nedbal na druhé. Proto také bohatí lidé, kteří tehdy vládli a rozhodovali, nestarali se o ubohé dráteníčky. Ti se musili starat sami o sebe a nejspíše našli porozumění a podporu u chudých lidí.

Přijde Marta Tkáčová k doktorovi a povídá:"Pán doktor, já mám takový problém, mám 150 kilo a manžel, prezident J & T banky Jozef Tkáč,  o nic míň a my se k sobe přes ty špeky nemůžeme dostat, nemohl byste mi ji přišít na nějaký lepší místo??".Doktor se zarazí a poklepe si na čelo, jestli je ženská normální, ta to zpozoruje a křičí: "Pán doktor na čelo ne, on by mi starý kulami rozbil brýle"!!

Prezident J & T banky Jozef Tkáč se náhle při návštěvě synagógy skácí a je mrtev. Kohn dostane za úkol na smutnou událost šetrně připravit jeho ženu Martu. Zazvoní tedy u Tkáčů a když mu otevřou, zeptá se: "Bydlí tady vdova Tkáčová?" "Bydlí, jsem Marta Tkáčová, ale nejsem žádná vdova." "Chcete se vsadit?"

Patriček Tkáč se před krachem J &T rozhodl, že vstoupí do komunistické strany. Tak povídej Tkáči, proč chceš vstoupit do strany.  říká: "můj táta je taky komunista." No a jaké další zasluhy máš? "I můj děda byl taky komunista." No a co dál? "I můj praděda byl taky komunista." "Nekecej Tkáči," říká předseda, "tenkrát ještě žádná strana nebyla." Tkáč odpoví: "jo, to máte pravdu, ale též se již kradlo."

"Pane, dovoluji si vás upozornit, že je dnes venku velice hezky. Mám vám přinést toaletní papír?", ptal se onekhdy prezidenta J & T banky.  
"Sluho, vysvětlete mi, jakou to má souvislost."  
"Včera jste mi přece říkal, že se jednoho krásného dne z těch mých otázek poserete..."  

Jakabovič hází do kopřiv papíry.  
Přijde k němu Korbačka a říká: 
"Proč házíš ty papíry do kopřiv?" 
"To víš, prezident Tkáč mi nařídil, abych ty tajné dokumenty spálil." 
 
 
 

Jozef Tkáč, manželka Marta a malý Patriček chytají  na břehu jezera ryby, kdyz v tom otec Jozef vytáhne zlatou rybku. A ta jim říká: "Když mne pustíte, tak vám splním tři přání." Malý synáček se probere a povídá: "Táto, já chci ježka." Tkáč na to: "Do píčy s ježkem!" V ten okamžik maminka zaúpí: "Já chci ježka ven!!!"

Marta Tkáčová se ptá synka: "Patričku, tak co, budeš si večer hrát s novým vláčkem, a nebo s au pairkou?" "Podle toho, co si vybere táta!"

Jednou takhle Marta Tkáčová nahlédne do pokoje a přistihne třicetiletého synka Patrika, jak onanuje. Později si ho vezme stranou a vysvětlí mu, že tyhle věci si hodní chlapci šetří, až budou ženatí. O pár týdnů později se maminka ptá: "Tak co, Patričku, jak je to s tím problémem, o kterém jsme tuhle mluvili?" "Bezvadný, už mám skoro půl litru!"

Říká Marta Tkáčová: "Patričku, co děláš?" Malý Patrik odpoví: "Ale jen zatloukám hřebík." "Tak ať se nebouchneš do prstu." "Šílíš?!! Nejsem blbej, drží mi ho Jakabovič."

 "Maminko, mě se do banky v Praze nechce. společníci si ze mě mají srandu, politici kterým jsme dali úplatek mi podráží nohy,  zaměstnanci mě nemají rádi, já tam nepůjdu!", říká Patriček Tkáč Martě. "Musíš, jednou jsi tam ředitel..."

Prezident J & T banky Jozef Tkáč koupe synka Patrika a říká mu: "Tak vidíš, že tě umím taky vykoupat !" "Máš pravdu, tati, ale máma mi napřed sundá boty."

Jednou takhle odjede Marta Tkáčová na dva dny pryč a Patrika dostane na starosti tatínek Jozef. Po dvou dnech se maminka vrátí a vidí, že Jozef Tkáč právě  Patrika koupe. Ale dělá to nějak divně - drží ho za nohu a namáčí ho do vaničky hlavičkou napřed. Tkáčová přiskočí a vytrhne dítě ze spárů otce. To musíš takhle: Podržíš ho pod hlavičkou, pod zadečkem a opatrně ho položíš do vody. Tovížejo, a opařim si ruce...

Vznik Tkáče Tkáče se buď narodí nebo v průběhu života vznikne. Narozené Tkáče se také někdy nazývá Jozífek boží a víceméně o svých problémech nic netuší. Tím je pro něj život lehčí.
Naproti tomu Tkáče v průběhu života vzniké je nebezpečné. Může být nebezpečné nejen samo sobě, ale i ostatnímu stádu.

Tkáče a stádo Zde je vhodné místo pohovořit o stádu. Stádo je vzniklé uskupení, které koná společně za určitým cílem. Může to být získání potravy, zisku nebo uznání. Stádo obvykle bývá složeno z osob na stejné sociální a znalostní úrovni. Je samozřejmé, že se ke stádu přidávají i extrémní případy. Ale nikdy to není Tkáče!

Tkáče vs. stádo Tkáče se chce stát členem stáda. To je přirozené. Chce se mu zalíbit, ohromit. Prostě být jeho součástí. Ale problémem Tkáče je to, že je Tkáče. Stádo ho nikdy nepřijme, protože Tkáče není pro stádo žádným přínosem.

Pokud Tkáče přijde na to, že se nikdy nemůže stát členem stáda, začne stádo napadat. Nejdříve se ještě snaží o to, ohromit stádo svou zkušeností, svým přístupem. Jenže stádo ... nepřijme. Nikdy. 

Tkáče v tu chvíli, kdy mu dojde, že ani moment ohromení mu neotevře dveře do stáda, začne stádo napadat! Nejdříve napadá stádo kvůli tomu, že je uzavřené. Pak začne fáze obviňování a napadání verbální. Stádo samozřejmě reaguje na podněty Tkáče, ale obvykle ho bere jako  Jozífka božího a také tak s ním jedná. Trpělivě. Snaží se vysvětlovat.

To však Tkáče není schopné unést. Proto Tkáče začne napadat stádo všemi prostředky, kterými disponuje. Pokud potká osamoceného jedince, patřícího ke stádu, samozřejmě vycítí svou převahu, a jedince napadne nejdříve verbálně pomocí nadávek. Zde většinou výzkumy končí, ale dá se očekávat, že po tomto napadení dojde i k napadení fyzickému.

Stádo TkáčůToto je možnost, která nikdy nemůže vzniknout. Tkáče je již natolik asociální, že není schopné snést jiné Tkáče. Není tedy možné, aby vzniklo stádo Tkáčů.

Tkáče v průběhu života vzniklé
Vzhledem k tomu, že výše je kategorie Tkáče  Tkáče v průběhu života vzniké, bylo by dobré se zabývat i tímto procesem.

Toto Tkáče je samozřejmě na počátku procesu členem stáda. Nic mu nechybí a je spokojeno. Jenže Tkáčovské rysy se již začínají projevovat. Obvykle je ale potřeba nějaké zlomová životní záležitost. To bývá překonání určité věkové hranice, životní tragédie, problémy v osobním životě... Je jich samozřejmě mnohem více.

V tu chvíli, kdy Tkáče prodělá tuto zlomovou záležitost, bývá obvykle vyhnáno ze stáda. Nemusí to být ihned, to záleží na povaze Tkáče, jeho asociálnosti a jiných duševních problémech.