Našel jsem v Právním rádci zajímavý článek od Aleše Borkovce. Snad se nebude zlobit, když článek v plném znění předložím k diskusi.
Povinnost loajality v české praxi: Lekce z ČEZu
Anglosaská právní teorie (především pak americká) dospěla k rozdělení fiduciárních povinností členů správní rady (board of directors) a dalších manažerů v akciových společnostech
1) do dvou základních povinností - do povinnosti loajality (duty of loyalty) a povinnosti péče (duty of care).Odborné publikace definují povinnost loajality velmi podobně, a to jako povinnost jednat při výkonu funkce
bona fide v zájmu společnosti, což znamená v zájmu všech jejích akcionářů jako celku. Povinnost péče pak představuje povinnost jednat při výkonu funkce s péčí, kterou by vykonával řádný a pečlivý hospodář.
2)
Zájmy zaměstnanců, věřitelů, zákazníků a dalších
stakeholderů jsou přitom zajištěny většinou zákony z jiných oblastí práva než je právo obchodních společností. Pokud vedení společnosti jedná ve prospěch těchto skupin nad povinnosti dané zákony, pak za tímto jednáním musí být v konečném důsledku zájem akcionářů.
Zatímco v případě povinnosti loajality nejsou žádné pochybnosti, že tato povinnost by měla být jednoznačně vymahatelná soudně, u povinnosti péče tak jednoznačná shoda nepanuje. Důvod neochoty připustit vymáhání povinnosti péče spočívá především ve skutečnosti, že soudy jsou pak nuceny přezkoumávat a posuzovat obchodní rozhodnutí manažerů společnosti. Avšak je správné chtít, aby soud zpětně hodnotil obchodní rozhodnutí?
Vymáháním povinnosti péče tak může docházet k bezdůvodnému přenášení obchodních rizik z akcionářů na manažery. Obavy manažerů z možného postihu by pak mohly vést k dalším komplikacím - snaha manažerů vyhnout se jakémukoliv riziku, neúměrné prodlužování doby k přijetí i klíčových rozhodnutí, zvyšování nákladů na získání a zachování důkazů o jednání v souladu s povinností řádné péče.
Zkrátka a dobře by se jinými slovy dalo říci, že porušení povinnosti loajality je jakýmsi porušením čestnosti, které by mělo být sankcionováno, zatímco porušení povinnosti péče je často způsobeno pouhou neschopností a následky této neschopnosti by měli nést akcionáři jako celek.
3)Česká úprava povinnosti loajality je vtělena do § 66 odst. 2 obch. zákoníku ve spojení s § 567 odst. 2 obch. zákoníku. Nelze jinak, než souhlasit s tím, že česká úprava povinnosti loajality (i povinnosti péče) je nedostatečná a skrývá mnohá úskalí.
4)ČEZ - vzorová veřejná akciová společnostI když současný český obchodní zákoník nerozlišuje mezi veřejnou akciovou společností a soukromou (uzavřenou) akciovou společností, ve vyspělých zemích je toto dělení běžné. Také připravovaný nový český obchodní zákon, který má nahradit stávající obchodní zákoník, s tímto dělením počítá.
5) Hlavním znakem veřejné akciové společnosti je, že její akcie jsou registrovány na veřejném trhu. Dále je pro veřejnou akciovou společnost typické, že má velké množství akcionářů vlastnících pouze zlomek jejích akcií.
Převažující faktický stav ve Spojených státech a ve Spojeném království je ale takový, že tyto veřejné akciové společnosti nemají vůbec kontrolního akcionáře, zatímco třeba v Německu zpravidla vedle drobných akcionářů existuje i jednoznačný kontrolní akcionář.
Společnost ČEZ, a. s. doposud přitahovala velký zájem drobných investorů, a to především z následujících tří důvodů, které ji výrazně odlišovaly od ostatních obdobných společností:
Management společnosti, sestavený během několika posledních let, dával jednoznačně najevo, že jeho posláním je jednat v zájmu všech akcionářů, a na rozdíl od jiných společností to dokazoval i činy (mj. na české poměry nezvykle vysokou informační otevřeností).
Společnost z hlediska základního kapitálu, tržní kapitalizace, obratu, počtu akcionářů i počtu zaměstnanců patří mezi největší české obchodní společnosti. Z toho vyplývá především naplnění požadavku vysoké likvidity akcií a velká pozornost médií, která snižuje náklady na monitorování společnosti (zjišťování událostí ve společnosti, jejích hospodářských výsledků, konání valných hromad, atd.).
6)Důležitou roli v rozhodování investorů hrály i takové předpoklady, že extrémní velikost a důležitost společnosti nedovolí politické reprezentaci připustit protiprávní poškozování této společnosti a jejích akcionářů, jak k tomu docházelo a dochází u spousty jiných společností s většinovým akcionářem.
Rozbor jednání dozorčí rady společnosti ČEZBěhem poslední doby však došlo k dvěma událostem, které jsou zajímavé z hlediska plnění povinnosti loajality (i povinnosti péče). První z těchto událostí bylo negativní stanovisko některých členů dozorčí rady k účasti společnosti v soutěži o hnědouhelné doly na severu Čech a druhou bylo odvolání předsedy představenstva Jaroslava Míla.
Základní otázka, která v této souvislosti vyvstala, je, nakolik bylo jednání členů dozorčí rady v souladu s povinností loajality a s povinností péče (§ 194 odst. 5 přes § 200 odst. 3 obch. zák.). Povinnost loajality (na kterou je tento článek zaměřen především) ukládá tedy členům představenstva a dozorčí rady jednat při výkonu své funkce vždy v zájmu všech
akcionářů společnosti. A proto, ať jsou tito akcionáři identifikovatelní, nebo ne, ať existuje většinový akcionář, nebo nikoliv, členové těchto orgánů musejí vždy jednat tak, aby investice akcionářů byly zhodnocovány, a to všech stejně.
Z toho tedy jednoznačně plyne, že i pokud je znám rozhodující většinový akcionář, nelze jeho postavení zvýhodňovat, a to ani v případě, že tímto většinovým akcionářem je stát.
V případě negativního stanoviska některých členů dozorčí rady k účasti společnosti ČEZ na privatizaci severočeských hnědouhelných dolů, by měli být tito členové schopni zdůvodnit, v čem viděli přínos z neúčasti
společnosti v soutěži a jaké myšlenkové pochody je vedly k závěru, že když se společnost soutěže vůbec nezúčastní, že tato skutečnost povede ke zvýšení akcionářské hodnoty.
Obchodní zákoník v případě sporu o porušení povinnosti péče klade důkazní břemeno na členy orgánů společnosti (§ 194 odst. 5), přičemž toto ustanovení lze patrně uplatnit u i povinnosti loajality. Pokud by členové dozorčí rady neprokázali loajalitu a péči řádného hospodáře, odpovídají za způsobenou škodu (§ 194 odst. 5). Avšak přinejmenším za některé z těchto členů dozorčí rady by v případě prokázání škody zaplatili většinu této škody patrně daňoví poplatníci (§ 66 odst. 8 a 9).
Obranou uvedených členů stěží mohou být argumenty o potřebnosti prosazování zájmů státu ve strategických odvětvích, kterým výroba elektřiny bezesporu je. K ochraně těchto strategických státních zájmů slouží speciální zákony (v tomto případě především energetický zákon), včetně úřadů zřízených na jejich základě (Energetický regulační úřad). Obdobně to platí třeba o ochraně hospodářské soutěže. Zkrátka, jde o jiná odvětví práva než je právo obchodních společností.
Podobně by členové dozorčí rady měli objasnit, jaký zájem společnosti a jejich akcionářů sledovali odvoláním Jaroslava Míla z funkce předsedy představenstva. Ano, je běžné, že špatný manažer je nahrazen dobrým, a že dobrý manažer je nahrazen ještě lepším. To však neplatí v tomto případě, kdy byl Jaroslav Míl odvolán bez jakékoliv představy o jeho nástupci. Dobře známé jsou pouze negativní dopady tohoto kroku:
- společnost se ocitla bez vrcholového manažera,
- bude mu patrně muset vyplatit odstupné,
- společnost se dostala do rozporu s atomovým zákonem, a
- bylo narušeno ovzduší důvěry a spolupráce, v důsledku čehož zaměstnanci společnosti mohou mít pocit, že i v případě vykazování velmi dobrých pracovních výsledků mohou být cynicky vyhozeni.
Naopak, pozitivní důsledky odvolání Jaroslava Míla nejsou známy.
7) Členové dozorčí rady by tedy měli akcionářům objasnit, v čem spočívají přínosy tohoto kroku pro společnost a akcionáře samotné (ve smyslu zhodnocování jejich investic).
Výhled do budoucnostiAvšak celé dění okolo společnosti ČEZ má daleko širší dopad. Vyvstala otázka určená pro vládní politickou reprezentaci, a to jaký byl veřejný zájem na vyřazení společnosti ČEZ ze soutěže na hnědouhelné doly, když zájmem státu by mělo naopak být, aby se soutěže zúčastnilo co nejvíce zájemců, a tím by byla i cena za privatizované společnosti co nejvyšší?
Jasný důvod, proč by se soutěž měla předem omezovat a proč předem vyloučit určité soutěžící, dosud uveden nebyl. Argumentem těžko může být snaha o zabránění omezení hospodářské soutěže, neboť by případně došlo pouze k vertikálnímu spojení podniků, navíc vzájemně již na sobě závislých.
Naopak, přínos ze spojení lze spatřovat v synergických efektech, znamenající snížení nákladů pro obě strany (ČEZ i uhelné společnosti), což by v konečném důsledku mohlo být příznivé i pro všechny odběratele elektřiny.
Je otázkou, jestli se nynějších více než sto tisíc menšinových akcionářů společnosti ČEZ v dnešní době odevzdaně vyrovná s tím, že jejich investice byly poškozeny. Z toho, že výše investic českých občanů do akcií společnosti ČEZ v posledním období rostla, vyplývá, že již nejde pouze o investory, kteří získali v podstatě zadarmo několik akcií v rámci kupónové privatizace, ale že jde i o investory, kteří do akcií společnosti ČEZ investovali podstatnou část svých úspor.
Je tedy docela možné, že akcionáři společnosti bud ...
