Vicepremiér Karel Havlíček to s přípravou stavby nového bloku v Dukovanech po rozmetání týmu vládního zmocněnce Jaroslava Míla bere pořádně do ruky. Jaderný tendr se sice do konce roku nerozjede, zato se mají velkoryse rozjet jeho přípravy.
Končící Mílův tým měl i se samotným zmocněncem celkem pět členů plus sekretářku. Teď ho nahradí speciální sekce pod nově jmenovaným náměstkem ministra. Má mít celkem 37 úředníků, z nichž deset se rekrutuje z dnešních zaměstnanců MPO, dalších deset má nastoupit ještě letos a zbytek během roku příštího.
Jsem zvědavá, kdo nahradí Mílovy jaderné matadory, mezi nimiž byl (kromě samotného Míla) jeden další bývalý generální ředitel ČEZu a dále exmanažeři se zkušenostmi ze staveb a spouštění jaderek v Temelíně, Dukovanech i v zahraničí, samí experti na projektové řízení a investice. V paláci na Františku se sice povídá, že minimálně jedna z Mílových hvězd zvažuje přechod do nově budované jaderné sekce, každopádně ale půjde o velkou mentální změnu v řízení projektu.
Sám ministr Havlíček mi vysvětlil bobtnání dukovanského týmu nutností akcelerovat práci: „Tendr je velký proces a klíčová je notifikace v Bruselu. Vytváříme tým, který musí 1,5 až dva roky zdatně vyjednávat na mezinárodní úrovni, už dnes běží jednání prakticky co týden.“
Práce kolem Dukovan bude opravdu ještě hodně. Zatímco se politici hádají, je-li nutné obesílat zájemce o jadernou zakázku bezpečnostním dotazníkem, nejsou jasné mnohem důležitější věci. Hlavně investorský model, který mají čeští vyjednavači obhájit u Evropské komise. Původně se měl o financování dělit ČEZ se státem. Pak přišla změna plánu, celý projekt měl financovat stát. Teď je to zase jinak. Stát se přece jen o financování s ČEZem podělí, optimální poměr se podle Havlíčka hledá.
Nejde o detail: čím větší podíl státu na financování, tím menší finanční náklady. Jenomže Brusel má zjevně pocit, že stoprocentní státní financování je skrytá veřejná podpora ČEZu. A tak se licituje. „Máme to variantně nastavené od 70 do 100 procent financování státem, státní úvěr může mít splatnost 30, ale také 40 let. Nejdeme do Bruselu s hotovým řešením, můžeme si s tím hrát, jak bude komise chtít,“ říká Havlíček.
Mezitím stoupá odhad nákladů na celou stavbu. Původně vláda slibovala reaktor za 160 miliard korun. Dnes Havlíček mluví o čtyřech miliardách do roku 2024, tedy do vyhodnocení jaderného tendru. Dále o 29 miliardách do roku 2029, kdy se má začít stavět. A konečně o dalších 175 miliardách na samotnou výstavbu. Suma sumárum 208 miliard.
Přitom pořád nemáme ponětí, jestli se do těch 175 miliard nabídky dodavatelů vejdou. Francouzi a Korejci, hned dva z trojlístku zbylých zájemců o tendr, zatím nemají k dispozici vhodný reaktor a začnou teprve pracovat na jeho designu a certifikaci.
K ostrému spuštění projektu chybí i další podstatná součástka. Ve Sněmovně stále leží zákon zvaný lex Dukovany, který určí, jak bude stát elektřinu z nového zdroje vykupovat. I ten je třeba posvětit v Bruselu. Norma se ale stala obětí politické hádky, obstrukce ji poslaly k ledu a zatím to vypadá, že se na ní politické strany v ostřícím se předvolebním boji těžko shodnou.
Kolem zakázky je prostě pořád víc otazníků než odpovědí. Jistě tak v této chvíli vypadá jen to, že na odpovědích začne na MPO pracovat asi tak 30 nových úředníků.
