Pojem jmenovitá hodnota je prakticky náš český či československý fenomén. Už za Rakouska- Uherska, kdy se díky novým obchodním předpisům rozmáhaly investice do místních pivovarů, sladoven, cukrovarů, byly tisknuty akcie, které uváděly jmenovitou čili nominální hodnotu tekrát ve zlatých. Investoři tedy získaly tyto akcie zaplacením příslušného obnosu v pokladně společnosti. Udává tedy kapitál, který společnost získala při založení. Ve světě nemá tento pojem oporu. Vydala-li společnost akcie, je důležité kolik a za jakou cenu je investoři kupují. Tedy není důležité, jakou mají akcie jmenovitou hodnotu, ale kolik jich společnost vydala, výše majetku, kterým společnost disponuje, tedy podíl majetku na jednotku podílu, podíl dluhů, jejich struktura, atd. Nyní je pohledávka za 2,8 mld. v rukou Lahvárny a jelikož za ní zaplatila jen přes 300 mil. Kč., může být její řešení krokem zajímavým i pro současné akcionáře. Kromě toho, doufejme, že velké ekonomiky světa vstoupí do období konjunktury a v této době by se potenciál Vítkovic mohl projevit. Jde přeci jen o firmu podbnikající v cyklickém odvětví.
Kromě toho ani záporný Vlastní kapitál mnoha firem nemusí nutně znamenat jejich zánik, tady jejich kurzy podporují očekávání těch, kteří je kupují. V případě Vítkovic je ono očekávání též hybnou silou oného vývoje ceny jejich akcií.
