Ekonomické přínosy, které jsou založeny na "charitě", nejsou žádnými ekonomickými přínosy. Právě naopak! Rozsah beztak již alarmujícího morálního úpadku postbolševické, rádoby "sametové, společnosti, byl a je skutečně hrozivý a alarmující (v obecnější poloze to pak platí o celé soudobé západní kultuře - názorným dokladem tohoto úpadku je, resp. byl téměř bezuzdný rozvoj daňových rájů a bezpříkladný vzestup glorifikovaného sobectví - "Chamtivost je dobrá", "Vlk z Wall Street", "Sametoví vrazi" atd. atp.). Ale co byste chtěli od na pochybné amnestie propuštěných zločinců a defraudantů, kteří by dříve nebo později skončili za mřížemi všude na světě (ale u nás to byly "oběti režimu"? A od hospodářských parazitů, kteří i při milionovém ročním obratu odvádějí na daních z příjmů fyzických osob 150 Kč měsíčně? To znamená zhruba 12krát méně než průměrný zaměstnanec s ročním hrubým příjmem 300 tis. Kč!
Jednou z mála zemí, které si zachovaly "soudnost", je paradoxně "komunistická" Čína - a právě proto je terčem o to silnějších a někdy až zběsilých výpadů a útoků některých západních quasidemokratů (o jejich českých "podržtaškách" ani nemluvě, byť mnozí z nich prošli - možná právě proto - i důležitými ministerskými funkcemi). Na Západě zůstalo už jen několik zemí, které jsou hodny být označeny jako vyspělé a demokratické: Švýcarsko, Skandinávie, Kanada a Austrálie.
volny.cz
(
