Jen k dokreslení že situace není tak jednoznačná. Pro akcionáře uhelných těžařů. Příklad. Může mne těšit, že jsem si nechal želízko v ohni jako spekulaci na nenadálý katastrofický scénář s energiemi. I když uhlí se zdálo být ve světě a i tady kolem už s nadšením s konečnou platností pohřbené. V zelené rakvi.
Před lety jsem pořídil nákladově nejefektivnější (protože zprivatizovaný a tak něco akcií) polský důl na černé uhlí. I v době krize, která zakroutila krkem dolům OKD potažmo NWR, jsem pobral dividendu. Jenže tehdy do Bogdanky potom zpětně vstoupil polský stát a ovládl ji. Polskou obdobou našeho ČEZu.
Od té doby nejen že Bogdanka nepřímo financovala další polské ty méně efektivní doly a včetně těch co už byly dávno na zavření no ale byl žádoucí sociální smír a nepropouštělo se. Tak také, v krizi a po krizi nízkých cenách uhlí, polský stát tyto ceny dlouhodobě zasmluvnil a protože ovládal (třeba i jen politicky nepřímo) odběratele tohoto uhlí!
Výsledek je ten, že cena akcií Bogdanky dnes, ve vypučeném uhelném opitimismu ve světě, tak (přes palec) dosahuje stále jen asi 1/2 původní ceny akcií v době před krizí a tak asi jen 1/4 ceny akcií kde by měla dnes asi tak cena být. Kdyby Bogdanka neměla před tím svázané ruce polským státem. Na druhou starnu je to pochopitelné. To uhlí z Bogdanky je určeno na vytápění nebo do elektráren a tak, za současné hrozby dál pučící inflace jistě i v Polsku, si polský stát takto předem ošéfoval aby ceny všeho navazujícího nerostly tolik. Ale drobní akcionáři pláčí!