Mám informaci (ne zcela 100%) o tom, že byla podána minimálně 1 žaloba, nicméně, jak vidíte, na výmaz ČRa z OR to vliv nemělo. Sám jsem podal tr. oznámení, jehož účinky mohou být asi spíše symbolické a hlavně bude dlouho trvat, než dostanu vyrozumění o odložení.Předkládám k vyjádření Vašich názorů i text dalšího podaného tr. ozn., jehož účineks ohledem na imunitu dotčených "pachatelů" je rovněž problematický: Podávám trestní oznámení na neznámé pachatele, zejména z okruhu poslanecké sněmovny a nejvyšších představitelů ČR, pro důvodné podezření ze spáchání trestného činu (zločinného) spolčení v realizaci podvodu a pro podezření ze spáchání tr.činu zneužití postavení a pravomoci veřejného činitele a tr. činu korupce formou přijetí úplatku. Zdůvodnění: Někteří z uvedených pachatelů jako protagonisté kuponové privatizace (KP) po r. 1990 propagovali a z titulu svého postavení nejvyšších veřejných činitelů všemi jim dostupnými způsoby podporovali a nabádali občany ČR k aktívní účasti na KP a dále na investicích do akcíí českých akciových společností, pro kterýžto účel legislativně podpořili zorganizování a funkci veřejných akciových trhů (zejména BCP a RMS) a různých akciových fondů (např. Prof. Ing. Václav Klaus, CSc, t.č. president ČR) Jedním z jejich významných argumentů pro podporu investic drobných investorů bylo doporučení vytvoření soukromého portfolia kvalitních a v dlouhodobém horizontu výnosných akcií, fondů, důchodového připojištění a dalších finančních nástrojů pro pozdější důchodové zabezpečení ve stáří, s odůvodněním perspektivy snižování podpory v důchodu ze strany státu. Prosazením a schválením dříve § 220p a nově zejména § 183i (iniciátor návrhu Ing. Vladimír Doležal, poslanec) do Obchodního zákona (president podepsal § 183i bez výhrad), umožňujících majoritnímu vlastníkovi, vlastnícím více jak 90% akcií společnosti „vyvlastnit“ akcie ostatních akcionářů proti jejich vůli za náhradu ve výši, určené znalcem na objednávku majoritního vlastníka (v jehož zájmu je stanovit ji tak, aby byla co nejnižší), aniž by nad stanovením ceny byl vykonáván přísný dohled státu, umožnili tito pachatelé bezdůvodné obohacení majoritních vlastníků na úkor minoritních akcionářů. Svým předchozím podporováním drobných akciových investorů (které dokonce přetrvává doposud) je tímto uvedli v omyl, neboť tito v budoucnu oprávněně očekávali výnosy z investic, jenž v době, kdy mohly být konečně realizovány, jim byly násilně s plným vědomím a souhlasem výše uvedených pachatelů, vyvlastněny ve prospěch majoritních vlastníků. Tím byla naplněna skutková podstata trestného činu podvodu a současně i trestného činu zneužití postavení a pravomoci veřejného činitele. Vzhledem k tomu, že neexistuje a ani není statisticky a praxí doloženo žádné seriozní zdůvodnění nutnosti zbavit se drobných akcionářů výše uvedeným způsobem poté, co svým kapitálem podpořili možnost dosáhnout prosperity společnosti, je zde podezření, že se pachatelé dopustili korupčního jednání – přijetí úplatku, a to ve značně společensky nebezpečném rozsahu. Tomu nasvědčují i mediální zprávy z nezvykle krátkého průběhu projednávání zejména § 183i, navrženého výše uvedeným p. Doležalem a schváleným nakonec bez vrácení presidentem V. Klausem, a to přes petiční podpisovou akci drobných akcionářů presidentovi, konanou bezprostředně ještě před podpisem novely zákona. Argumenty některých (pravděpodobně zkorumpovaných) politiků a p. Doležala o „škodění“ drobných akcionářů společnostem, jsou jen dalším nástrojem jejich podvodného jednání, kterému mohou uvěřit jen lidé, nezajímající se o tento segment dění, což může být v tomto případě i větší část obyvatelstva, takže tato „lež propagovaná ústy představitelů tohoto státu“ se těmto laikům může jevit jako pravdivá, i když skutečnost je taková, že dosud byla na drobné akcionáře podána majoritním akcionářem jen snad jedna, možná několik málo žalob, odsouzen nebyl ani jeden. Nerovnost drobného akcionáře vůči majoritnímu dokladují oba uvedené § i tím, že důkazní břemeno nepřiměřeně nízkého ocenění akcií musí nést minoritní akcionář, který má jen omezený přístup k podkladům, jenž mu může poskytnout pouze majoritní vlastník (ten mu však řadu podstatných podkladů může zamlčet). Dále podle § 183i nepřiměřené nízké ocenění není důvodem k tomu, aby akcie nepřešly do vlastnictví majoritáře a minoritář se může bránit jen žalobou u soudu, napadající pouze nepřiměřenou výši protiplnění za výše uvedených podmínek (nesení důkazního břemena). V tak špatně fungujícím právním prostředí, jaké je zatím v ČR (viz i připomínky EU), nemá zejména drobný akcionář s několika desítkami akcií vůči majoritáři téměř žádnou šanci na účinnou obranu. Navíc tvůrci výše uvedených paragrafů minoritářům právně nezaručili ani to, že má záruku vyplacení náhrady alespoň za podhodnocené akcie a je zde opět odkázán na soudní žalobu za výše uvedených podmínek bezpráví.Přitom znalecké posudky, dokládající cenu akcií, vycházejí vždy z předpokladu existence ochotného prodávajícího a zájmu kupujícího, přičemž žádná strana není k prodeji žádným způsobem nucena“. Vzhledem k tomu, že § 183i je v současné době zákonným donucovacím prostředkem, neumožňujícím prodávajícímu svobodnou volbu akcie neprodat, pokud tento nepovažuje cenu za přiměřenou, je tento předpoklad vždy v rozporu s reálnou skutečností, neboť zde neexistuje ochotný prodávající a použití takovéhoto posudku pro účel vyvlastnění je tím, dle mého názoru, protiprávní. Vzhledem k tomu, že znalci neberou v posudku v úvahu neochotu ostatních akcionářů odprodat tyto akcie za takto znalcem stanovenou cenu a nezahrnují do výše protiplnění i ušlý dividendový výnos a růstový majetkový potenciál společnosti za maximální možnou dobu existence společnosti, po níž drobný akcionář zamýšlí akcie pro sebe event. své dědice ponechat – tedy alespoň za 99 let, (právo pravděpodobně neumožňuje v takovém případě stanovit dobu delší), nebo je zahrnují na základě pomyslného (většinou podle sdělení majoritáře pesimistického) plánu jen na několik málo let, je odhad ceny podle takového posudku, vypracovaného na objednávku vyvlastňovatele, sloužícího výhradně pro účel protiplnění drobnému akcionáři, vždy nepřiměřeně nízký.Všechny tyto nerovné podmínky, diskriminující drobné akcionáře, promítnuté v souvisejících novelách Obchodního zákona, jen logicky vedou k závěru, že byly vypracovány na „objednávku“ majoritních vlastníků větších akciových společností, přičemž je velmi pravděpodobné, že se takováto objednávka neobešla bez korupce nejvlivnějších osobností, schopných z titulu své moci prosadit tyto vyvlastňovací §.Nabytím účinnosti § 183i byla spuštěna lavina svolávání mimořádných valných hromad, za účelem vyvlastnění minoritních akcionářů, takže k současnému datu bylo již svoláno cca přes 121 valných hromad za tímto účelem a dle mediálních zpráv ještě cca 200 společností se k jejich realizaci urychleně připravuje. Vzhledem k tomu, že novela zákona připouští „vyvlastnění“ majoritnímu vlastníkovi, vlastnícímu více jak 90% akcií společnosti, převádějí urychleně vlastníci větších podílů své akcie na jednoho „majoritáře“, aby se tak snadno mohli zbavit právě těch drobných akcionářů, kteří uvěřili výše uvedeným pachatelům o výhodnosti investování do akcií českých podniků a tyto si pořídili v domnění, že tím napomohou sobě i státu v řešení důchodového problému. O vzniku těchto „nových“ majoritních vlastníků se ostatní akcionáři často nově dovídají až z oznámení o konání předmětné valné hromady. Vyvlastněním akcií statisícům existujících ostatních menšinových akcionářů, jim vzniká škoda v celkové výši desítek miliard Kč, o něž v důsledku výše uvedených trestných činů přicházejí.Výše uvedené trestné činy jsou o to společensky nebezpečnější, že jimi realizované §220p a §183i OZ porušují i Všeobecnou deklarací lidských práv čl.17, a základní listinu práv a svobod čl.11 a jsou i z tohoto hlediska protiústavní, což bylo konstatováno jednou ze senátorek i v „Komentářích a událostech“ ČT 1 tuším dne 2. 8. 2005, přičemž bylo naznačeno, že další novela, která by toto okrádání drobných akcionářů mohla zmírnit, bude projednávána a schvalována až po parlamentních prázdninách, tedy v září, s nabytím účinnosti novely nejspíše za dalších, tuším bylo řečeno 40 dní“, tedy v době, kdy budou drobní akcionáři všech více jak cca 300 v úvahu připadajících společností ze zákona již nevratně okradeni. Domnívám se, že i tímto postupem výše uvedených pachatelů, kdy - s vědomím existence protiústavní legislativy (jíž jsou pachatelé sami iniciátoři a tvůrci), v jejímž důsledku dochází k desetimiliardovým škodám na soukromém vlastnictví drobných akcionářů - nedbají a jsou neteční a lhostejní k možnosti zabránění těmto škodám, např. vyhlášením legislativní nouze a pozastavením platnosti těchto kontroverzních paragrafů, se z titulu svých funkcí a poslání dopouštějí rovněž vysoce společensky nebezpečného trestného činu. Celkovou škodu, vzniklou ostatním dotčeným akcionářům, odhaduji v řádu deseti až stovek miliard Kč, která se dotkne i ostatních daňových poplatníků v tom, že budou muset nahradit chybějící prostředky pro budoucí důchodové zabezpečení, o něž uvedené trestné činy tyto prostředky ochudily, a přispět na náhradu vzniklých škod drobným akcionářům po uzavření této causy.
