Už vůbec v tomto kontextu nedává žádnou logiku tak tvrdošíjně plánovaný podpis předběžné smlouvy
na dostavbu Temelína ještě do konce roku 2013. Přitom jde o rozhodnutí o nevyhnutelných nákladech
v řádu jedné až dvou desítek miliard korun, a to i v případě konečného rozhodnutí o nerealizaci dostavby
(tato částka odpovídá investici do poloviny nebo celého výkonu nové plynové elektrárny Počerady, tj. 840 MW).
A je jasné, že elektřinu z nových jaderných bloků nebudeme potřebovat nejméně do roku 2030, ale ještě
spíše ani do roku 2035. A i kdyby mělo dojít na velmi málo pravděpodobnou potřebu nových zdrojů výroby
elektřiny již v roce 2025, každý ví, že existují v podobě plynových elektráren poměrně jednoduchá, rychlá
a násobně levnější řešení. Nemělo by se zapomínat ani na těžební limity, možný rozvoj technologií včetně
možného skladování elektřiny, ale i pokrok v těžbě břidlicových plynů ve světě.
V poslední době stále více zpráv naznačuje a poměrně přesvědčivě ukazuje, že ne všechno je v tuzemské
energetické politice promyšleno do důsledků. Čeští politici jsou schopni maximálně „hasit“ vzniklé požáry,
ale to už přináší vždy jen výběr mezi samými špatnými řešeními, která se nakonec mohou obrátit proti nim,
resp. státu – všem daňovým poplatníkům (arbitráže solárních investorů, žaloby vlastníků klasických elektráren
proti retroaktivitě při zavedení daně z emisních povolenek, atd.) Vše jasně ukazuje na to, že stát (MPO, MF,
vláda jako celek) nemá úplně jasno, jakým směrem se má Česko v energetice vydat a co je vlastně ten
správný směr. Česká energetika má v sobě obsaženo několik zásadních až systematických problémů,
o tom není pochyb.
https://zpravy.aktualne.cz/denik-insider/snobr-cez-jako-korist-a-dalsi-chyby-ceske-energetiky/r~i:insider:article:20764/?redirected=1507699800
(10)
(2)
(3)
