DNES známé technologie pro skladování elektřiny jsou spíš problém ekonomický než technický.
Vodíkové palivové články byly objeveny již před r. 1850. Jejich rozšíření zabránila potřeba vodík vyrobit a zajistit i bezpečnou distribuci a užívání této třaskaviny. Před pár léty renomovaná RWE i v ČT utrácela za reklamu, že díky nim bude mít každá domácnost svou elektrárnu.
Reklama zmizela, odborný tisk pmn nezmiňuje, že by v nějaké lokalitě měl být zkušební poloprovoz.
Velká baterie akumulátorů, napájená elektřinou z větrníků, byla asi před 3 lety zprovozněna za asistence paní Merkelové. Následné mlčení ve mně budí podezření, že není čím se chlubit. Jsem zvědav, zda toto může změnit nový typ, např. vynalezený p. ing. Procházkou. Ve světě na problému zlepšení nepracuje jen on. Ten úspěšný pmn vydělá, ostatní si odepíšou zmařenou investici.
Zatím je to o politické ochotě dotovat. Když je ochota dotovat výrobu v OZE, tak může být i ochota dotovat skladovat jejich výrobu.
Ohledně niotifikace zdrojů OZE do r. 2012 mě zaujala poznámka, že notifikace je vázána na předpoklady. Prý má být po 10 létech prověřeno, zda je plněna návratnost 15 let, uvedená v zákoně. Nezpozoroval jsem však, že by takto informovala autorita, (ministrstvo, ERÚ), takže může jít jen o tvořivost autora zprávy.
(15)
