Zanedbejme kalamitní stavy v síti a zkusme se na to podívat z tohoto úhlu: OTE je obchodní rozhraní mezi A) množinou výrobců (ti se dělí na Aa) omezitelné klasické a Ab) neomezitelné OZE) B) množinou spotřebitelů (ti se dělí na Ba) řiditelné velkoodběratele, kteří si objednali odběr sledovaný v reálném čase a Bb) málo řiditelné maloodběratele, kteří jsou řiditelní jen tím, že 8 hod denně přes HDO (dříve spínací hodiny) mají nárok na "noční proud", čili mohou využít možnost, aby v jim známé hodiny využívali levnou sazbu, mají-li dvojtarif. Ty konkrétní hodiny jsou známy i dodavatelům maloodběratelů, mohou to zohlednit ve své objednávce. Z hlediska vlastní spotřeby (ne ztrát) jsou ČEPS a distributoři jen jedním z velkoodběratelů Ba).
Dále se zabývejme jen nadbytkem výroby, (nedostatek je inverzní). Rovnováha spotřeby musí být kvůli kvalitě elektřiny zachována v reálném čase. Takže dispečinky (technici ČEPS a distributorů) direktivně potlačují řiditelné zdroje, dokud se neobnoví rovnováha. Vznikla odchylka od toho, co naplánovali obchodníci a s čím počítali klasičtí výrobci. Tu OTE vyúčtuje obchodníkům, (čili dodavatelům), kteří odchylku "zavinili", (peníze přijmou postižení výrobci). Obchodníci náklady na odchylky převádějí na své viníky, velkoodběratele Ba) v míře jejich "viny" (s bonusem pro ty, kdo naopak odchylku byť neplánovaně zmenšili). Obchodník může odchylku účtovat jen Ba) řiditelným velkoodběratelům, odchylky způsobené neřiditelnými maloodběrateli Bb) jsou obchodní riziko dodavatele. Proto jsou všechny sazby za samotnou silovou elektřinu pro maloodběratele Bb) zřetelně zřetelně vyšší než pro velkoodběratele Ba).
Takže OTE zajímá cenová hladina elektřiny jen pro účely účtování mezi množinou výrobců a obchodníků, a to v reálném čase. Takže vyhodnocuje odchylky skutečnosti od plánu u jednotlivých obchodníků a získanými pokutami odškodňuje postižené výrobce Ba). S platbou pro OZE nemá problém, protože na to mimo reálný čas dostane peníze od obchodníků, po zastropování též od daňových poplatníků. Platby pro OZE a ztráty v sítích se účtují měsíčně, čili nikoliv v reálném čase. Na svoji činnost OTE inkasuje poplatek, prakticky je to nezisková organizace. OZE jsou zdroje, u kterých jsou ceny obohaceny o dotace.
Pokud nedojde k ohrožení meze tolerance kvality, (napětí a frekvence), tak je distributorovi úplně jedno, kolik toho který zdroj včetně OZE do sítě dodá a kolik elektřiny který dodavatel prodá svým spotřebitelům. Pokud dojde k odchylce, tak je třeba především přizpůsobit výrobu, až za druhé omezit spotřebu. To se v centru (ČEPS) děje tak průběžně, že jmenovité hodnoty jsou v síti prakticky vyjímečně při přechodu z kladné odchylky do záporné a naopak. U ztrát má distributor starost o to, aby ztráty nepřekročily výši, kterou regulátor uzná. To uznané zaplatí spotřebitel. Ztráty jsou technické (fyzika) a netechnické (zloději). S obojím se něco málo dá dělat a regulátor průběžně snižuje limit.
OZE nezáleží na burzovní ceně a mají právo přednostně dodat všechno co dokáží vyrobit. Pro rovnovážný stav se musí přednostně přizpůsobovat ostatní zdroje, následně po nutnou dobu velké OZE. Velké OZE mají kvůli fyzice vliv i přes hranice, pak se musí nějak přizpůsobit sousedé. Jedním z nepřímých nákladů na OZE může být i to, že se efektivita velkých zdrojů dostane mimo optimální stav. (Distributor výrobu z OZE fyzicky v reálném čase dopraví do sítě a řízení stavu sítě si s tím musí poradit).
S ohledem na čas nechci prověřovat, zda jsem na všechny podněty reagoval vyčerpávajícím způsobem. Pokud ne, tak něco zopakuj nebo přidej. Snad se mi v uvedeném nepodařilo něco formulovat špatně. Nemám kvalifikaci obchodníka s elektřinou. Pouze jsem si jist, že je to složitější než u jiných komodit.
(1)
(2)
(3)
