Šlo by to, teoreticky, u odjištěné jednoduché uranové bomby. V praxi ale bude mít bomba mechanismy jak nechtěnému výbuchu zabránit, stačí jakákoli látka pohlcující neutrony dočasně umístěná mezi podkritická množství. U plutoniové bomby už je iniciace poměrně náročná, musí dojít k současnému (na zlomky mikrosekund přesně) výbuchu pláství klasické výbušniny obklopující kulové těleso plutonia tak, aby došlo k jeho stlačení ze všech směrů. Toto docílit nárazem antirakety či nějakou vnější explozí nelze. U vodíkových zbraní, které tvoří prakticky 100% bojových hlavic, je proces ještě řádově komplikovanější, hlavice má velmi přesnou a velmi složitou geometrii a jakákoli mechanická deformace jemného mechanismu hlavici zcela znehodnotí. Tam už bude šance na výbuch v důsledku zásahu antiraketou čistá nula.
A antiraketa bude ničit hlavici právě mechanicky, prostě jí do cesty vytvoří oblak kovových střepin.
(5)
(1)
(1)
