Zpět k ČEZu. Dovolíme si zde parafrázovat slova jednoho vysokého manažera této společnosti: měli jsme hodně volných peněz a rozhodovali jsme se, co s nimi – dávat je zpět státu, nebo je nějak investovat? Jak je vidět z činnosti ČEZu, je společnost při chuti pokud jde o akvizice – akvizice zahraniční nebo také domácí, jež pomohou rozšířit rozsah činnosti této energetické společnosti. Ještě před několika lety by nikoho například nenapadlo, že ČEZ bude dodávat plyn.
Rozhodnutí společnosti se jeví z pohledu soukromého podniku jako logické (nebudeme nyní spekulovat o efektivitě různých investic). Ovšem tato firma je ze 70 procent státní, a je tedy na místě otázka, jaký přínos má firma pro naše lidi a podniky. Nejenže si kazíme životní prostředí kvůli vývozu elektřiny, ale také přispíváme na další činnost ČEZu v zahraničí. Domácí cena elektřiny v sobě vlastně skrývá také jakousi energetickou „daň“, kterou jsme povinni platit, pokud chceme elektřinu odebírat. Namísto toho by člověk čekal, že si stát výrobu energie pohlídá a bude ji rozumně řídit. Jak je vidět z výsledků společnosti, vezmeme-li v potaz její zisk a ořežeme-li nadbytečnou investiční činnost, mohla by cena elektřiny hned klesnout o nějakých deset procent, možná i víc.
(5)
(1)
