..."
Zpětný nákup Spolany je přinejmenším podivný. Tuto transakci lze trochu přirovnat k danajskému daru, i když za ni de facto Unipetrol zaplatil "symbolický 1 milion EUR". Spolana generuje dlouhodobě ztrátu (v roce 2013 to bylo 1,2 mld. Kč, v roce 2014 cca 700 mil. Kč a v roce 2015 cca 120 mil. Kč) a navíc v polovině roku 2017 ji vyprší několikrát prodloužené provozní povolení pro provoz elektrolýzy. Bude tedy stát před rozhodnutím, zda provést výraznou modernizaci, nakupovat daný meziprodukt pro výrobu PVC přímo na trhu nebo dokonce uzavřít provoz. První varianta si vyžádá vynaložení značných investic a následné snížení zisku, resp. prohloubení ztráty přes odpisy, druhá pak povede ke stejnému efektu přes dodatečné snížení marží. Odstavení provozu je rovněž spojeno s nemalými výdaji.
Osobně navíc pro Unipetrol nečekám žádný pozitivní synergický efekt, proto akvizice nedává smysl ani ze strategického hlediska.
Těžko hodnotit desetileté období, kdy byla Spolana ve vlastnictví Anwilu. Nicméně Anwil chtěl Spolanu prodat již v roce 2011, necelých pět let od nákupu – a již v té době o ni nikdo nejevil zájem (jako o jediném možném zájemci se spekulovalo o polské státní společnosti Zaklady Azotowe Tarnów). Spíše celá transakce jen ukazuje na chaotické řízení ze strany polského vlastníka.
Pavel Daniel, Patria Online
(4)
(3)
(5)
