... samozřejmě, že bitcoin lze srovnávat s lecčíms, tŕebas i se zlatem. Některé vlastnosti obou se k sobě blíží. Jiné se pochopitelně odlišují. Pokud jde o cenu, proč nezmínit, že cena jednoho btc dosáhla cenu jedné unce au, a je to jistě něco jiného, nežli zavádět kilo btc, to sice říci můźeś ale nedává to smysl. Také nezavádíś kilo dolaru, přičemž cenu dolaru a cenu zlata srovnáváš denně, že, a občas lze smysluplné zmínit, že cena tisíce dolarů dosáhla ceny jedné unce zlata (či cena tisíce mbtc dosáhla ceny jedné unce zlata).
... pokud jde o vnitřní hodnotu bitcoinu, jde prostě o měŕítko důvěry v něj, podobně jako u zlata. Tedy ano, zlato i bitcoin jsou spekulativní subjekty. A pochopitelně, máś-li bitcoin (a ten může mít tŕebas i fyzickou podobu mince a býti v kapse), můžeš ho směnit za nějakou měnu a tu pak za zcela libovolnou. Je to ovšem subjekt imanentně plně propojený s internetem, tak holt potřebujeś pŕipojení, coź u zlata nepotřebujeś, na druhou stranu ho ovšem díky tomu můžeš poslat okamźitě komukoli kamkoli, pŕičemž onen kdokoli ho může směnit za cokoli, třebas i za zlato. A zlato holt po světě v podstatě bez prodlev posílat nemůžeš, neb je to fyzický subjekt.
Ostatně účet v bance také není nic fyzického, jde o pouhá přístupová práva k nakládání s účtem, a u btc jde o totéź, o přístupová práva k veřejné adrese v blochchainu a nakládání s ní. A při internetbanking se už s bankovním účtem pracuje stejně jako s bitcoinem s tou podstatnou a žádoucí výjimkou, že bitcoinových účtů si udélaš adhoc kdykoli kolik ti libo se vhodným obsahem, a pak staćí mobil/email a privátní adresu sdělíš, a dotyčný si bitcoiny či jejich zlomky převede pod svou privátní adresu, ... a tak by šlo pokraćovat. Zkus tohle dělat se zlatem a nebudeš úspěśný. Pochopitelně, v pŕípadé požadavku na bezpečí provedeš přesun z jedné (své) veřejné adresy na jinou (někoho jiného) veŕejnou adresu sám, a pak svoji soukromou adresu nesděluješ naprosto vůbec nikomu, dokonce ji ani neposkytneš internetu, jen ji pouźiješ k vytvoření pŕíslušné transakce, a to můžeš v pŕípadě pokroćileho postiźení paranoiou vcelku pohodlně učinit i na poćítaći, který se nikdy nedotkl a nikdy nedotkne internetu, že. Vytvořenou transakci pak na internetový poćítać přeneseš přes vzduchovou mezeru flash diskem, a není-li důvěra v jeho virovou ćistotu, lze ji pochopitelně i přeďobat rućně, či sejmout z obrazovky foťákem a následně na fotku pustit ocr, eventuálně pouźít zvukové/hlasové zpracování. Míru zabezpečení si tedy volíš sám. Každopadně je vhodné uložit si dvojče veŕejný/soukromý klíč tak, aby Ty ses k nému dostal vždy a kdokoli jiný nikdy. Ale to už je jako s jakýmkoli jiným majetkem. Problém s krádežemi bitcoinů je v tom, že toto si jejich vlastníci ne vždy uvědomují a svěřují své privátní klíče různým serverů po celém světě. Privátní klíč/adresu není nutné sdělovat nikomu (a v případě bitcoinového protokolu ani internet-softwaru), v tom je kouzlo asymetrické kryptografie. Není nutné mít své wallety na internetu či v mobilu, i když je to pohodlné, kompromis je mít tam nemnoho a větśinu mít v cold-storage.
... a rohlíky si budu i nadále kupovat za papírovou ménu, určité nikoli za zlato, tudíž v tom mi je zlato k ničemu. A navíc ho v kapse nemám.
(3)
(2)
(3)
