Cháá stas chááá Jak německé a francouzské banky dovedly Řecko ke krachu - Akcie ERSTE BANK

Nebo třeba Georges Pauget, šéf francouzské Crédit Agricole, v roce 2006 za 3,1 miliardy eur koupil řeckou banku Emporiki. V následujících šesti letech Emporiki vykazovala ztrátu, když vyhazovala peníze na jeden hloupý projekt za druhým, až ji Crédit Agricole v říjnu 2012 prodala za jedno euro – nikoli za jeden milion, ale za jediné euro – bance Alpha. Kumulativní ztráta Crédit Agricole dosáhla 5,3 bilionu eur.

Peníze do Řecka mířily i odjinud, třeba od belgické banky Dexia. Prostřednictvím banky Kommunalkredit půjčila 25 milionů eur Jannisi Kazakosovi, starostovi athénského předměstí Zografou, na nákup pozemků pro výstavbu obchodního centra. Podobné půjčky poskytla také městským správám v Acharnonu, Melisii, Metamorfosisu, Nea Ionii, Setresu a Volosu. „Tsunami levných úvěrů, která se po planetě přehnala mezi lety 2002 až 2007, nepředstavovala jen peníze, bylo to pokušení,“ konstatoval finanční analytik Michael Lewis na stránkách Vanity Fair. „Celým státům bylo řečeno: Je rozsvíceno, dělejte si cokoli, co vás napadne, a nikdo se to nikdy nedozví.“
Bloomberg na základě statistik Banky pro mezinárodní vypořádání zjistil, že německé banky Řecku, Irsku, Itálii, Portugalsku a Španělsku před prosincem 2009 půjčily neuvěřitelných 704 miliard dolarů. Dvě z největších německých soukromých bank – Commerzbank a Deutsche Bank – podle čísel BussinesInsideru Řecku, Itálii, Portugalsku, Irsku a Španělsku půjčily 201 miliard dolarů. A francouzské banky BNP a Crédit Agricole Řecku, Irsku, Itálii, Španělsku a Portugalsku půjčily 477 miliard dolarů.

Velmi dobrou paralelou těchto levných peněz je nedávná hypotéční krize v USA. V knize Zabavený sen: Černá Amerika a boj za místo zvané domov její autorka Laura Gottesdienerová vysvětluje, že ještě před třiceti lety si Afroameričané nemohli půjčit na koupi domu, protože platila praxe tzv. červené čáry – banky si je kreslily na mapách městských čtvrtí, jejichž obyvatelům odmítaly půjčovat, a to ani v případě že žadatel o půjčku měl dobrá doporučení a dobrou práci. Dnes je takové „mapování“ ilegální, ale nastal pravý opak. V 90. letech bylo chudým lidem po celých USA nabídnuto stoprocentní financování koupě domu při nízkých úrocích a takřka žádných zárukách. „Hypotéční trh pro bílé Američany byl zahlcený. Na hypotékách pro bílé Američany už se vydělat nedalo. Banky potřebovaly nové spotřebitele,“ shrnula Laura Gottesdienerová pro Corporate Crime Reporter. „A tak se zaměřily na minoritní trh. Neprodávaly ale obvyklé úvěry. Prodávaly neuvěřitelně vykořisťovatelské predátorské úvěry.“ Víme, jak tato krize v roce 2008 skončila – a přitom s sebou málem strhla i globální ekonomiku.

více
www.literarky.cz/politika/svet/20158-jak-nmecke-a- ...