Na začátku rozhovoru jste zmínil, že se neděje „vůbec nic“. Obáváte se tedy, že bezpečnostní složky adekvátně nepracují na zajištění naší bezpečnosti?
Obávám se toho, a to neplatí jen pro nás, že ani čelní představitelé Evropské unie ani jednotlivých států na tento typ krize nejsou připraveni. Nejsou na to připraveni především mentálně. Něco jiného je rozhodovat o zakřivení okurek a něco jiného rozhodovat o obraně hranic Evropské unie, která může obnášet i to, co je zdánlivě proti zakladatelským ideám EU. Začali jsme vytvářet prostor prosperity, stability, dobrých mravů, spolupráce, prostor otevřený, ve kterém padají hranice a najednou jsme překvapeni z toho, že do tohoto krásného kontinentu začínají proudit lidé, které napadlo, že na této prosperitě něco bude. Jediný legitimní důvod, který běženci mají, je, že se rozhodli, že sem přijdou. Žádný jiný důvod není.
Mimochodem, když k nám budou proudit desetitisíce běženců, tak mezi nimi se nějaké desítky nebo stovky připravených bojovníků klidně schovají.
Takže interpretaci, že lidé utíkají před nelidskými podmínkami, jde jim o záchranu života, před válečnými konflikty, příliš nevěříte. Proč?
Myslím si, že pouze malá část z nich jsou uprchlíci, menší část běženci a ti ostatní jsou lidé, kteří přišli změnit nejen svůj život, ale také Evropu a v tom se shoduji například s názorem sociologa Petra Hampla. Stěhování národů je vždy vyvoláno nějakou iluzí. Nesmírně mi vadí, že dodnes nejsou informace o tom, v tomto případě se budeme bavit o subsaharské Africe, kdo zvedl lidi z Afriky a řekl jim: Přejdete poušť, přeplujete moře a přijdete do ráje.“ Nedozvěděl jsem se, kdo platí peníze za migranty? Jsou to jejich příbuzní, kteří posbírají peníze v širokém příbuzenstvu a úkolem toho člověka, který se pak dostane do Evropy, je se tam zabydlet a pak pozvat ostatní, kteří mu na cestu dali? Nebo to dělá nějaká charitativní organizace z Kuvajtu, Islámského státu, Saúdské Arábie? Komu ty peníze jdou a co se s nimi děje? Nejde jejich část těm, kteří o této formě migrace a o tom, že se jí nebude bránit, rozhodují? To jsou všechno otázky bezpečnosti kontinentu, na které nemáme odpověď, a které ani, až na málo výjimek, nikdo nepokládá. Už jsme zažili, že bezpečnostní hrozby nebral nikdo vážně.
Dá se to tedy chápat i jako případné selhání evropských politických elit po stránce boje proti organizovanému zločinu. Možná se můžeme utěšit tím, že informace nemohou být zveřejňovány právě z bezpečnostních důvodů. V čem vidíte „bezpečnostní hrozby“?
Nejdřív upozorním, že je zvláštní, že Evropa náhle začíná válčit na dvou frontách. Vedení EU by nejraději válčilo s Ruskem, ale zároveň musí řešit krizovou situaci na jihu.
Musíme si uvědomit, že ti, kteří vystříleli redakci Charlie Hebdo, zaměstnali 70 tisíc policistů. Odvykli jsme násilí, takže v momentě, kdy někdo začne střílet, zjišťujeme, že náš bezpečnostní systém totálně selhává. Tohle stratégové Islámského státu a zastánci radikálního islamismu velmi dobře vědí a budou s tím kalkulovat. Vyjádření prezidenta Miloše Zemana o Islámském státu jako o rakovině mi přijde jako příhodné. Vidíme v zemích jako je Anglie, Francie, Švédsko, že v okamžiku, kdy se počet imigrantů, kteří přicházejí www.novarepublika.cz/2015/07/exministr-basta-to-ne ...