Zatímco na jihu Evropy se vzpoura teprve rozblikává, na východní frontě hoří občanská válka. Pro džiny, vypuštěné z Molotovových lahví na Majdanu, už není cesta zpátky. Na to je na Ukrajině příliš mnoho mrtvých. Jejich hroby, pokryté sněhem, splývají s krajinou, kudy opakovaně prošla fronta. Měla to být krátká trestná výprava proti vzpurným občanům, kteří se odmítli podřídit nadvládě pučistů a odhlasovali v referendu samostatnou budoucnost. Dodnes své legální rozhodnutí statečně hájí se zbraní v ruce, protože o hranice se nevyjednává, ale střílí. Ani o rodný jazyk se nevyjednává, ten se dědí a předává, tak jako studna na dvoře, nebo pole za humny.
Sněhem pokrytá krajina, z které se fronta posunula o pár kilometrů dál, působí nehybně a neúčastně. Zasněžené rýhy v polích, vyhloubené od pásů tanků a samohybných děl, vypadají z dálky jen jako stopy po podzimní orbě. Naad spícími stromy krouží vrány. Z jejich perspektivy je krajina změněná, město, kam každoročně táhly před mrazem, už není bezpečným útočištěm. Ani pro lidi. Krajina zafačovaná sněhem však přečká zimu jako pokaždé. A jako pokaždé působí ve svém čekání líbezně. Vytváří tak šalebný dojem, že svět náš vezdejší je stvořen pro mír a nikoliv pro věčnou válku : bravo, aplaus a to ve stoje
(0)
(2)
