cháá přebornice v těch rozkrádačkách jsou ctihodné sestřičky z řádu Voršilek že. Sakra kdo by to do nich řekl co cháá
Jak tedy Vy hodnotíte to, co se po Bílé hoře (ale i před ní) dělo?
To, že jsme jako společnost přežili, to byl mimořádný, neskutečný výkon. A velká prohra katolické církve. Teď o tom právě píši třetí díl této knihy. Podtitul prvního dílu se jmenuje „Na prahu ztemnění“, podtitul druhého dílu“ Dlouhá černá totalita“ a ten poslední se bude jmenovat „Zjasnění labyrintů“. Možná to pomůže vlastenecky cítícím lidem hlásícím se k dnešní české společnosti ujasnit, čemu jsme zavázáni , ale také povinováni našim předkům.
První republika, resp. její vznik byl evidentním pokusem o odvetu za to, co spojujeme se symbolem Bílé hory. Už se zapomnělo na to, jak 28.října 1918 lidé na Václaváku klekali na zem a zdvíhali ruce k přísaze věrnosti obnovenému státu. Jak hnědá, tak rudá totalita však tyto snahy narušily.
Církevní restituce, kromě toho že jde o jasnou, gigantickou zlodějnu iniciovanou pod heslem „Nakradené musí být vráceno“, jsou velmi promyšleným útokem proti tomu, co lze nazvat národním odkazem. Ono totiž je třeba doplnit, že to, co církev považuje za jí ukradené, bylo ve skutečnosti předtím ukradené nám všem, tedy české společnosti , resp. tomu, co tato společnost v kontinuu dějin byla a je. Restitučním zákonem církev a její lokajské struktury dosáhly – a lze doufat , že jen prozatímně – že je jim jakoby věnováno zpět, co ony předtím ukradly. Něco takového, jako by před soudem zloději, který spáchal loupež a zavraždil oloupeného, někdo vrátil to, co dočasně, mezi loupeží a svým zadržením převzal do svého vlastnictv
(2)
(3)
