Nedávno jsme si připomněli stoleté výročí od zahájení První světové války. Historikové se se víceméně shodují na tom, že válka by tehdy vypukla tak jako tak, dříve či později. Sarajevský atentát na arcivévodu byl jen spouštěcím mechanismem, záminkou. Pád stroje nad oblastmi, které ovládají obránci Donbasu má podobné charakteristiky. A zřejmě už i důsledky – zatím možná „ve stádiu pokusu“:
Ihned po sestřelení letadla připlula do oděského přístavu mohutná dělostřelecká zařízení, štábní autobusy a nákladní automobily určené k odeslání do Donbasu. V režimu zostřeného utajení bylo vyloženo dvanáct samohybných kolových houfnic ráže 152 mm vzor.77 „Dana“ české výroby, které jsou ve výzbroji polské armády, a kromě toho i štábní autobusy a nákladní automobily. Po vylodění se dělostřelecká divize plně obsazená polskými vojáky (předpokládá se, že je součástí První Mazurské dělostřelecké brigády) vydala po vlastní ose k železniční stanici Rozdělnaja k naložení na vlak. Armádní experti předpokládají, že zřejmě jde o ono „nepříjemné překvapení pro dobrovolníky“, o kterém „tajemně“ hovořil prezident Porošenko.
Pokud se tyto informace potvrdí, může to mít dalekosáhlý význam – přinejmenším jako signál a test: Otevřený nástup pravidelné armády cizího státu – člena NATO – na bojiště, by zásadně a dramaticky změnil situaci a eskaloval napětí. Jak by na polský „vstup do války“ zareagovalo Rusko, na jehož hranicích celá tato poslední provokace „čistě náhodou“ probíhá, těžko odhadnout. Narozdíl od Polska, Rusko je skutečnou velmocí s globální odpovědností. Jenže Poláci mají zase stále neodžitý historický komplex a zoufale si přejí, aby je svět také pokládal za velmoc – alespoň regionální. (Viz zde a zde.) protiproud.parlamentnilisty.cz/svet/stat/planeta/1 ...
(2)
(3)
(6)
