S tím co jsi uvedl v první části souhlasím v druhé nikoliv. Můj náhled na peníze je komoditní. Vytvořený prostředek směny, který prošel nějakým vývojem s jedinečnými privilegii (ostatní zboží se pro usnadnění obchodu na něj přepočítává a lze kdykoliv jednoduše za zlomkovou cenu dovyrobit). Tudíž je jasné, že dovyrobením tohoto prostředku jeho hodnota klesne a vše vyjádřené skrze tento prostředek musí vzrůst (za 10 korun si koupím litr mlíka, při natištění dvojnásobného množství peněz v oběhu tato přepočtová jednotka ztratí na hodnotě na polovinu - tudíž vyjádřeno opačně za litr mlíka budu požadovat 20 kč - samozřejmě takto ideálně vyjádřeno, pouze kde se vyskytuje trh s mlíkem).
Já to vidím takto: hodnota peněžní zásoby roste, tudíž hodnota měn klesá, tudíž hodnota zboží roste (samozřejmě v závislosti na trhu, někde neporoste, jinde více než o průměr). Zlato historicky jako záložní měna musí posilovat, jinak mi nedává smysl růst jeho hodnoty, když jeho potřeba v průmyslu je takřka mizivá. Shodneme se na tom, že inflace je škodlivá věc pro reálnou ekonomiku a poškozuje výnosy (firmám je jedno za kolik nominálně nakupují a prodávají, ale rozdíl mezi cenami) - inflace tlačí na větší růst vstupů než na růst výstupů.
Nevěřím na exit strategii, systém potřebuje stále nové a větší množství virtuálních dolitých prostředků jinak by kolaboval. Exit skrze spotřebu je mýtus, protože ta ač dočasně vzroste, hlouběji klesne. Současný svět je mišung posunů vpřed skrze zdravé inovace a pokřivených nových odvětví bez účelu (bublin), které po odebráni stimulu splasknou.
(9)
(0)
(3)
