Co by to bylo za managera firmy, kdyby hlásal, že firma stojí za zdrávaskrálovno a její zisky taktéž? Musí chválit a trénovat se zaměstnanci workshop, jásta, tleskat, hýkat nadšením. Co by to bylo za agenturu na průzkum veřejného mínění, kdyby tomu, kdo ji platí, nevyzkoumala, že je v republice nejoblíbenější? To ví Paroubek, a proto oslovuje vždy tu pravou firmu, hehe.
Mimo to ale původná myšlenka principu akciových trčhů byla ta, že bohatí, ale nekreativní, takto půjčí peníze chudým, ale kreativním, kteří kreativně zafungují, navrhnou, vyrobí, prodají a realizují zisky, takže ve vzájemné symbioze si přijdou na zisky všichni. Pak se do akciového trhu vrhli mafiáni, MM, kontroverzní podmnikatelé, mazaní bankéři a obyčejní špekulanti a toky peněz přesměrovali různými směry, občas trošku do tunelu, nebo do černé díry, nebo do Parmalatu, do áček, něco na letadla, fondy, penzijní fondy, ..., fantazii se meze nekladou, jenže nakonec se cestou ty prachy vypaří a svůj původní účel takto zákonitě nesplní. Kdo na to doplatí? Ti nejslabší, tedy drobasové a slabé firmy. Kdo na tom vydělá? Ti, co to řídí a zároveň jsou dost silní, aby si nenechali foukat do polívky. Silné firmy a silné finančníky nebudu buffettovat ani sorosovat, chápeš ;-) Stejně na tom vydělá ještě pár dalších, jejichž jména neznáme, páč mafiáni o publicitu ze zásady a opatrnosti nestojí.
Jakou roli si zahrajeme na tržní scéně my? Můžeme hrát roli rychlé vychytralé hyeny a sem tam ďobnout, nebo krákoravého havrana akroužit okolo, nebo sokola jasného, koukat zvysoka a občas uchytit zajíce, co unikl pozornosti, ale určitě nebudeme silní lvi, jimž lvice přinese kořist pod nos, ani rychlí gepardi, kteří kořist uženou dříve či později, ani trřpělivé číhavé pumy, které ví přesně kdy a na koho zaútočit a lapit. Pro slabší povahy je zde ještě role mouchy, obletující, bzučící, otravující, všude dolézající a na vše kálející, kterou nějaká ta plácačka stejně nakonec trefí a rozmázne do ztracena.
(2)
(7)
