Dnes se to ve světě mlátí o ropu, tady tehdy na malém písečku se banky mlátily o přístup k primárním zdrojům, co na to měla u domorodců dřív monopol Česká státní spořitelna. Tak trochu za vodou a stranou byla Komerční banka, tam se točily firemní peníze a zbytek si banka obstarala jinde. Pro další rozvoj na tom byla strategicky nejhůř právě ČSOB, zvláště, když spořka začala projevovat ambice půjčovat napřímo. Proto také byly ze strany ČSOB projevovány v počátku opatrné návrhy, že by ráda uchvátila právě Českou spořitelnu : všude měl stát majoritu a tak to neměl být technický problém, a hlavně by to bylo proto zadarmo. Ale se spořitelnou asi už tehdy byly jiné plány, které se třeba ani nakonec nerealizovaly, že.
Nakonec se ČSOB povedl pěkný husarský kousek obstarat si skoro zdarma primární zdroje jinde, co si budeme povídat : právě proto nevěřím povídačkám o improvizaci a přímo o těměř spasitelské úloze ČSOB, hraničící pomalu se sebeobětováním, jak se nám tu někdo snaží podsunout. Pokud by to ČSOB tak nějak neprovedla, možná by dnes byla na úrovni takové jen Živnobanky nebo GE. A rovněž nám tu podsouvají šikovně jednostrannou hru o tom, kdo byl větší bídák, kriminálník, no prostě, kdo má být národem odsouzen, a ostatní jsou svatí. Tak to ostatně, hrát si na soudce morálky, plyne i ze zdejší diskuse - na odvedení pozornosti.
Ale mne morální soudy v tomto případě nezajímají, mne zajímá moje peněženka.
(2)
