Kdo na trhu vydělává? Ten, kdo má narušený mozek!

Obecně se má za to, že na trhu vydělávají klidní lidé s dlouhodobým investičním horizontem. Podle jedné studie jsou to ale ti, kteří mají v nepořádku jednu část mozku.

Hoďte si mincí, ať víte, jak na tom jste!

V roce 2005 tým psychologů z University of Iowa připravil pro účastníky průzkumu hru s následujícími pravidly:

Máte minci a možnost až 20 hodů.

Pokud prohrajete sázku, přicházíte o 2 dolary. Když vyhrajete, získáváte 2,50 dolaru.

Malý průzkum jsme si udělali i my v redakci a mezi kolegy a přáteli z finanční branže i mimo ni. Zahrnuli jsme samozřejmě i tradery. Zvolili jsme výhru 250 Kč a prohru 200 Kč. Zkuste si i vy, kolik hodů budete ochotni v závislosti na vývoji hry využít.

Řešení úlohy a závěry vědců z University of Iowa se dozvíte na další stránce, výsledek našeho průzkumu pak na konci článku.

Využít co nejvíce

Každý racionálně uvažující člověk by za takovýchto podmínek měl využít maximální počet hodů, protože šance na výhru je 50 na 50 a odměna za vítězství vyšší než penále za prohru.

Sledovaní lidé ale většinou racionálně nejednali, pokud mince nepadala v jejich prospěch. Účastníci ochotní využít všech dvacet hodů byli pouze ti, kterým nadprůměrně přálo štěstí nebo měli narušené mozkové centrum pro emoce.

Ti s "normálními" mozky hru skončili, když je potkalo více ztrát v řadě. Pamatovali si, jak ztráta bolí. Jejich myšlení jim bránilo v racionálním chování. Lidé přirozeně neradi přicházejí o peníze, a i když jim nejdříve může mince padat v jejich prospěch, pár ztrát za sebou je odradí.

Hráči, jejichž mozek potlačoval emoce, sázeli dále bez ohledu na minulé ztráty. Žádné překvapení, že díky tak jasně dané pravděpodobnosti končili s více penězi.

Vaše peníze a vaše paměť

Vedle ztráty zraku a pohybu je podle řady průzkumů ztráta paměti jednou z věcí, kterých se lidé nejvíce děsí. Přitom nám naše paměť často škodí. Při investování se to děje velmi často.

Lépe si pamatujeme negativní a emocionální události než ty běžné a pozitivní, zejména krátkodobě. Je to nezbytně nutná vlastnost pro přežití v přírodě. Ze špatných zkušeností bychom se měli učit dvojnásob.

Příroda si s námi hraje: "Lidé mají tendenci posuzovat relativní důležitost věcí na základě toho, jak snadno je lze oživit z paměti," píše psycholog Daniel Kahneman ve své knize Thinking Fast and Slow.

Protože přikládáme větší váhu negativním vzpomínkám, věnujeme také větší úsilí tomu, abychom zamezili jejich opakování. Raději tak obětujeme možnost vytěžit z pozitivních věcí, které nabízejí mnohem větší potenciál. Tento neduh, kterým trpí běžní lidé, se obecně nazývá averze ke ztrátám.

  Démon jménem portfoliomanažer

Sebeklam investora

Trh klesl mezi lety 2008 a 2009 o 50 %. Bolelo to hodně. Pak ale zhodnotil o 130 % během několika let. Všechny ztráty nahradil a ještě něco přidal. Je to úžasné, ale pro náš mozek stále ne dostatečně na to, aby ho to zbavilo jizev, které způsobil 50% tržní propad. Byl to silný zážitek a nesmazatelně se zapsal do paměti. Vzpomínky na krach trhu jsou mnohem živější než na úchvatnou akciovou rally následujících let.

Investoři změnili své strategie tak, aby se svými portfolii už nezažili nikdy nic podobného. Nakupovali dluhopisy, drželi přemíru hotovosti a akciím se vyhýbali jako čert kříži. To vše na úkor dlouhodobé výkonnosti.

Vzpomínky a zážitky mozek dokonce často přeskupí a zkreslí do takové míry, že si pak pamatujeme něco, co se nikdy nestalo. Joseph Balkoski ve své knize Omaha Beach popisuje, jak si vědci z 2. světové války odnesli jednu důležitou lekci - spolehlivost lidské paměti se lišila takříkajíc člověk od člověka. Čas si může podle Balkoského s naším myšlením záludně zahrávat.

Příhody vyprávěné veterány (pozitivní i negativní), které měli historici možnost ověřit, byly "necelé nebo nepřesné". Kahneman to nazývá rozdílem mezi "zkušenostním já" a "vzpomínkovým já". Jsou to dva úplně jiní lidé.

Co s tím?

Jedním z nejlepších způsobů, jak bojovat s chabou pamětí, je vést si investorský deník. Zapište si přesně, jak se cítíte, když nakupujete nebo prodáváte akcii. Zaznamenejte si důvod, který vás k rozhodnutí vedl. Zkuste si na papír upřímně zhodnotit, nakolik si věříte, že je vaše sázka správná.

Kdykoli máte nutkání odklonit se od svého investičního plánu, poraďte se se svým deníkem. Zalistujte zpět a podívejte se na to, jak jste se cítili v minulosti. Odhalíte, jak vás může paměť šálit.

"Nakupujte, když teče v ulicích krev!" Jde to vůbec?

Snadno se to řekne, těžko provede. Pokud byste si v roce 2008 a 2009 vedli deník, přečetli byste si, jak ustrašení jste ze vzpomínky na příšerné zážitky během finanční krize byli. Báli jste se, že krize neskončila, že se zopakuje ještě v horších rozměrech v podobě kolapsu bankovního systému, a měli jste strach z počínající ztracené dekády. Peníze byste vzhledem ke špatným zkušenostem na trh nedali ani za nic.

Opatrnost kvůli silnému emocionálnímu zážitku vedla k investorským chybám. Místo toho, aby investoři plně zainvestovali, zahltili svá portfolia hotovostí a čekali na nižší ceny.

Z našeho průzkumu vyplynulo, že pokud byl podíl vítězství a ztrát přibližně rovnocenný nebo měl házející více štěstí, vytrval až do konce, přestože nebyl předem rozhodnutý hru dohrát. Po deseti hodech skončil hru jeden oslovený s vítězným poměrem 6:4. (Průměrná očekávaná výhra byla 20 x 0,5 x 250 Kč - 20 x 0,5 x 200 Kč = 500 Kč).

Tradery a finanční analytiky jsme podle očekávání nenachytali. Byli rozhodnuti dohrát hru do konce a nedívali se na průběžné výsledky. Jeden z traderů o průběhu hry poznamenal: "Vyhrál jsem 11:9. Začalo to ale 0:4, a kdybych nebyl makléř, tak bych to vzdal."

   Varování: Čemu se v investování vyhnout, ať to stojí cokoli

Na trzích je někdy stejně živo jako v životě samotném. Kdy vzít nohy na ramena a bez ohledu na možné náklady opustit (nejen tržní) ring? Občas je dobré utéct i před špatnou myšlenkou. Před čím ještě?

      Slovo bublina se rekordně nadužívá. Je to snad problém pro trhy?