Tvorba peněz

Tvorba peněz nebo vydávání peněz je proces, kterým se zvyšuje nabídka peněz v zemi nebo v ekonomické nebo peněžní oblasti Ve většině moderních ekonomik je většina peněžní zásoby ve formě bankovních vkladů.

Centrální banky sledují množství peněz v ekonomice měřením tzv. peněžních agregátů.

Peněžní zásoba

Pojem „peněžní zásoba“ běžně označuje celková, bezpečná finanční aktiva, která mohou domácnosti a podniky použít k provádění plateb nebo k držení jako krátkodobé investice. Peněžní zásoba se měří pomocí takzvaných „peněžních agregátů“ definovaných podle jejich příslušné úrovně likvidity. Ve Spojených státech (v ČR podobné), například:

• M0: součet všech fyzických měn včetně ražení mincí.
• M0: federální rezervní bankovky + americké bankovky + mince. Není důležité, zda je měna držena uvnitř nebo vně systému privátního bankovnictví jako rezervy.
• M1: celková částka M0 (hotovost / mince) mimo systém privátního bankovnictví plus částka vkladů na požádání, cestovních šeků a dalších ověřitelných vkladů
• M2: M1 + většina spořicích účtů, účty peněžního trhu, retailové peněžní podílové fondy a termínované vklady s malou nominální hodnotou (vkladové certifikáty pod 100 000 USD).

Rozumí se, že peněžní zásoba roste prostřednictvím aktivit vládních úřadů centrální bankou národa a obchodními bankami.

Tvorba peněz centrální bankou

Orgánem, jehož prostřednictvím je měnová politika prováděna, je centrální banka národa. Mandát centrální banky obvykle zahrnuje buď jeden ze tří následujících cílů, nebo jejich kombinaci, v různém pořadí preferencí, podle země nebo regionu:

• cenová stabilita, tj. inflační cílení;
• usnadnění maximální zaměstnanosti v ekonomice;
• zajištění střednědobých a dlouhodobých úrokových sazeb.

Měnová politika

Měnová politika je proces, kterým měnová autorita země, obvykle centrální banka (nebo měnová rada), řídí úroveň krátkodobých úrokových sazeb a ovlivňuje dostupnost a cenu úvěru v ekonomice i v celkové ekonomické aktivitě. Centrální banky provádějí měnovou politiku obvykle prostřednictvím operací na volném trhu. Nákup dluhu a výsledné zvýšení bankovních rezerv se nazývá „peněžní uvolňování“. Mimořádný proces uvolňování měny se označuje jako „kvantitativní uvolňování“, jehož záměrem je stimulovat ekonomiku zvyšováním likvidity a podporou bankovních půjček.

Proces tvorby peněz komerčními bankami

Centrální banka, nemá přímou doslovnou kontrolu nad tvorbou peněžní zásoby, pouze poskytuje toto privilegium komerečním bankám, kdykoli si člověk například vezme novou hypotéku v bance, vznikají nové peníze. Jedná se i o reakci bankovního sektoru na prodeje cenných papírů mezi komerčními bankami a centrální bankou.^[1]

Jednoduchý depozitní multiplikátor (ηD)

Udává, kolikrát bude celková změna deposit vyšší, než původní změna povinných rezerv neboli hodnota prodaných cenných papírů centrální bance.

$\mathrm{\eta <!--\; \eta \; -->}D=\frac{1}{PMR\ast <!--\; \ast \; -->PV}$

PMR = Povinné minimální rezervy

PV = původní vklad

Nabídka peněz

Neboli také peněžní zásoba. Je vyjádřeny pomocí měnového argegátu M1 a jednoduchého depozitního multiplikátoru.

$M1=\mathrm{\eta <!--\; \eta \; -->}D\ast <!--\; \ast \; -->MB$

MB = Měnová báze

Multiplikace depozit

Uložení 100 jednotek měny do komerční banky. Banka odvádí PMR a zbývá jí 98 jednotek měny na půjčení. V modelu s jednou komerční bankou se půjčka připisuje zpět na účet a banka z těchto 98 jednotek měny znovu odvádí PMR. Proces se nadále opakuje a celková změna depozit je udávána právě jednoduchým depozitním multiplikátorem.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Money creation na anglické Wikipedii.

Související články

• Centrální banka
• Dějiny peněz
• Měnová báze
• Peněžní zásoba

Autoritní data	GND: 4130376-3