Teorie centrálních míst (anglicky: Central place theory), někdy též Christallerova teorie centrálních míst, případně teorie prostorové rovnováhy, je geografická teorie, která se snaží vysvětlit počet, velikost a rozmístění sídel v sídelní struktuře. Teorie byla vytvořena v roce 1933 německým geografem Walterem Christallerem na příkladu rovinatého jižního Německa, který tak navázal na Johanna von Thünena, jenž se podobnou teorií zabýval již v roce 1826.
Definice
Podle katedry matematiky, oddělení geomatiky Západočeské univerzity (ZČU), může být Christallerova teorie definována jako teorie, která „se zabývá problematikou prostorového systému osídlení, tedy velikosti a rozmístění sídel v sídelní struktuře především na základě ekonomických charakteristik, závislých hlavně na chování spotřebitelů a obchodníků v reálném čase.“[1]
Podle katedry sociální geografie a regionálního rozvoje Univerzity Karlovy se teorie snaží o „objasnění podstaty základních pravidelností v uspořádání a fungování sídelního systému.“[2]
Podle katedry matematiky, oddělení geomatiky ZČU, má teorie následující předpoklady:[1]
- homogenní rovina se stejnou mírou dopravní dostupnosti v každém bodě, jeden typ dopravy, dopravní náklady jsou proporcionální
- rovnoměrně rozmístěná populace
- centrální místa poskytují zboží, služby a administrativní funkce jejich zázemí
- spotřebitelé minimalizují svoji cestovní vzdálenost
- poskytovatelé služeb se snaží pokrýt co nejširší možnou oblast trhu
- všichni spotřebitelé mají stejný příjem a stejné požadavky na služby
Základem teorie je tvrzení, že malá sídla jsou schopna produkovat pouze omezený okruh zboží podle vlastních dispozic, ale jejich obyvatelé žádají sortiment mnohem rozmanitější a bohatší, k jehož obstarávání slouží zařízení v dosažitelné vzdálenosti. Čím častěji obyvatelé dané zboží (může se jednat i o služby) potřebují, tím je centrum jeho poskytování lokalizováno blíže či dále. Postupně se vytváří určité sféry vlivu ovlivněné časovou dostupností a dopravními náklady. Vznikají tak regiony s centry obsahující alespoň minimální počet obyvatel schopných uživit určité konkrétní ekonomické zařízení. Hovoříme o tzv. ekonomickém prahu efektivnosti (prahové populaci, treshhold population).katedra matematiky, oddělení geomatiky ZČU[1]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Central place theory na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c ČERBA, Otokar. Teorie centrálních míst [online]. Západočeská univerzita v Plzni [cit. 2009-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-17.
- ↑ Teorie centrálních míst [PPT]. Univerzita Karlova [cit. 2009-12-26]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Teorie centrálních míst na Wikimedia Commons - (česky) Univerzita Palackého v Olomouci – Přednáška z předmětu Regionální hierarchie a prostorové interakce 1 na téma Geografická hierarchizace (PPT)
- (česky) Univerzita Palackého v Olomouci – Přednáška z předmětu Geografie sídel 1[nedostupný zdroj] (PPT)
- (slovensky) Modelovanie priestorového usporiadannia a dichotómie centrum – periféria
- (anglicky) San José State University, Department of Economics – Walter Christaller's Theory of Central Places Archivováno 22. 10. 2007 na Wayback Machine.
- (anglicky) Hypergeo.eu – Central places theory
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Teorie_centrálních_míst |
