Salvador Luria

Salvador Luria
Rodné jméno	Salvatore Edoardo Luria
Narození	13. srpna 1912 Turín, Italské království Italské království
Úmrtí	6. února 1991 (ve věku 78 let) Lexington, Massachusetts, USA USA
Příčina úmrtí	kardiovaskulární onemocnění
Bydliště	Spojené státy americké (1940–1991)
Alma mater	Kolumbijská univerzita Turínská univerzita Univerzita La Sapienza
Povolání	mikrobiolog, vysokoškolský učitel, virolog a chemik
Zaměstnavatelé	Massachusettský technologický institut Indianská univerzita v Bloomingtonu Illinoiská univerzita v Urbana-Champaign Kolumbijská univerzita
Ocenění	Guggenheimovo stipendium (1942, 1953 a 1963) Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství (1969) Cena Louisy Grossové Horwitzové (1969) Národní knižní cena (1974) Národní vyznamenání za vědu (1991)
Choť	Zella Luria
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Salvador Edward Luria, rodným jménem Salvatore Luria (13. srpen 1912, Turín – 6. únor 1991, Lexington, Massachusetts) byl italsko-americký mikrobiolog židovského původu. Roku 1969 obdržel Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství, a to za objev rozmnožování a genetické struktury virů a vlastností bakteriofágů.

Život

Vyrůstal v sefardské židovské rodině. Zajímavostí je, že na lyceu téměř propadal z přírodních věd, v nichž se nakonec tak proslavil. Vystudoval lékařství na turínské univerzitě, absolvoval roku 1935. K jeho spolužákům patřili i další dva budoucí nositelé Nobelovy ceny Rita Leviová-Montalciniová a Renato Dulbecco.

Po škole se začal výrazněji věnovat genetice, když navázal zejména na výzkum Maxe Delbrücka. Delbrück utekl před nacisty do Spojených států, kde se o Luriových výzkumech v Itálii dozvěděl a pozval ho do USA. Italská fašistická vláda však Luriu do Ameriky nepustila. Nakonec byl puštěn aspoň do Paříže, kde pracoval v laboratoři manželů Curieových.

V Paříži započal svůj výzkum bakteriofágů, virů napadajících bakterie. Ty se ukázaly k výzkumu genů velmi výhodné. Roku 1940 však Němci vpadli do Francie a rychle postupovali na Paříž. Luriovi se podařilo utéct ještě před dobytím Paříže do Marseille, odkud pak odjel do Spojených států.

Fyzik Enrico Fermi mu v Americe zařídil Rockefellerovo stipendium a Luria se konečně připojil k Delbrückovu badatelskému týmu, v němž byl také Alfred Hershey. Právě Delbrück, Hershey a Luria nakonec dostali společně roku 1969 Nobelovou cenu. Jejich výzkum se odlišoval od ostatních tím, že stavěl více na fyzice než biologii, což budilo dlouho v biologických kruzích jistý odpor. Delbrückův tým však vyšel z toho, že biologické systémy jsou sice složitější, ale přesto systémy fyzikální.

Od roku 1943 působil Luria na univerzitě v Indianě, později na univerzitě v Illinois a nakonec na Massachusettském technologickém institutu (MIT) v Bostonu. Na konci 40. let získal americké občanství.^[1]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Salvador Luria na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Salvador Luria
• Profil na oficiálních stránkách Nobelovy ceny

Autoritní data	NKC: nlk20000083434 BNE: XX1009241 BNF: cb12277909h (data) CiNii: DA00776853 GND: 120741083 ICCU: CFIV030840 ISNI: 0000 0001 2103 5526 LCCN: n50039316 NDL: 00448223 NLI: 987007295023305171 NLP: a0000002003790 NTA: 070590141 PLWABN: 9810597272105606 SNAC: w6jd51c5 SUDOC: 031594638 VIAF: 103217685 WorldCat Entities: E39PBJm4M8rfKp8jhwpYvhfKBP