| RIA Novosti | |
|---|---|
| Základní údaje | |
| Právní forma | unitary enterprise |
| Datum založení | 24. června 1941 |
| Předchůdce | Novosti Press Agency |
| Adresa sídla | Moskva, Rusko |
| Souřadnice sídla | 55°44′15,4″ s. š., 37°35′24,94″ v. d. |
| Charakteristika firmy | |
| Oblast činnosti | zpravodajská média |
| Produkty | zpravodajství |
| Mateřská společnost | Rusko dnes |
| Majitel | Rusko dnes |
| Dceřiná společnost | ANO TV-Novosti |
| Identifikátory | |
| Oficiální web | ria |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
RIA Novosti, Ruská informační agentura Novosti (rusky Российское агентство международных новостей «РИА Новости») je ruská státní[1] zpravodajská agentura pro mezinárodní informace se sídlem v Moskvě. Dne 9. prosince 2013 podepsal ruský prezident Vladimir Putin dekret o zrušení této agentury a rozhlasové stanice Hlas Ruska a jejich sloučení do nově vzniklé agentury Rusko dnes (Rossija segodňa).[2]
8. dubna 2014 Rosskomnadzor registroval RIA Novosti jako tiskovou agenturu a internetové noviny jako součást agentury Rusko dnes. Rusko dnes působí v Rusku pod starým názvem RIA Novosti.
Činnost a záběr agentury
Agentura vydávala zprávy a informace o sociálně-politických, ekonomických, vědeckých a finančních tématech na internetu a posílá e-mailem v hlavních evropských jazycích, stejně jako v perštině, japonštině, čínštině a arabštině.[3] Měla zpravodajskou síť v Rusku, Společenství nezávislých států a více než 40. dalších zemích mimo SNS.[3] Mezi její klienty patřili prezidentská administrativa, ruská vláda, Rada federace, Státní duma, ministerstva a vládní úřady, správy ruských regionů, zástupci ruských a zahraničních obchodních kruhů, diplomatické mise, a veřejné organizace.[3]
Historie
Historie agentury sahá do 24. června 1941, kdy dva dny po napadení Sovětského Svazu byla založena Sovětská informační kancelář (Советское Информационное Бюро; Совинформбюро). Byla založena usnesením vlády Sovětského svazu a ÚV KSSS. Jejím hlavním úkolem bylo přinášet informace o zahraničních vojenských událostech a o událostech v domácím životě. V jisté době byl vydáván bulletin v papírové podobě a vysílán v rádiu (od 14. října 1941 do 3. března 1942). Hlavním úkolem bylo sestavovat zprávy o situaci na frontové válečné linii, situaci na domácí frontě a v partyzánském hnutí.[3]
Existoval stereotyp, podle kterého všichni sovětští váleční fotografové pracovali podobným způsobem. Mnoho fotografů mělo svůj vlastní osobitý styl i při zjevné inscenované fotografii pro noviny. Sovětská cenzura ve skutečnosti ve fotografiích vytvořila stejný typ obrazu války. Mnoho autorových materiálů, pořízených v přední linii i v týlu, nebylo povoleno zveřejnit. Spolu s živými záběry byl zničen také individuální pohled fotografa. Vizualizací historie určitým způsobem cenzura připravila budoucí generace nejen o příležitost pochopit a přehodnotit válečnou dobu, taková politika způsobila také nenapravitelné škody z kulturního hlediska, protože představovala sovětskou válečnou fotografii zkresleně.[4]
Ruská informační agentura Novosti vznikla v září roku 1991 na základě spojení IAN a RIA. Vyhláškou ruského prezidenta ze dne 22. srpna 1991 podléhala RIA Novosti kompetencím Ministerstva tisku a informací. RIA Novosti měla přibližně 80 kanceláří v zahraničí, více než 1500 odběratelů v zemích SNS a asi sto v dalších zemích.[3] Poslední[zdroj?] hlavní editorkou a generální ředitelkou agentury byla Světlana Mironjuková.[3]
Sloučení
Dne 9. prosince 2013 podepsal ruský prezident Vladimir Putin dekret o zrušení této agentury a rozhlasové stanice Hlas Ruska a jejich sloučení do nově vzniklé agentury Rusko dnes (Rossija segodňa).
RIA Novosti byla poslední ruskou státní organizací, která se díky nárokům klientů z celého světa snažila o vyvážené zpravodajství. Informovala i o tématech, s nimiž měl Kreml problémy, a o stanoviscích opozice. Novou agenturu Rusko dnes povede Putinův příznivce, ultrakonzervativní Dmitrij Kiseljov. Podle kritiků a opozice se tak dovršuje trend velmi silné státní kontroly nad ruským státním mediálním sektorem.[2]
Sankce
V polovině května 2024 se zástupci členských zemi Evropské unie shodli na uvalení sankcí proti čtyřem mediálním subjektům, které šíří ruskou propagandu. Kromě agentury RIA novosti jde o platformu Voice of Europe a listy Izvestija a Rossijskaja gazeta.[5][6]
Abecední seznam fotografů
Pro agenturu pracovali následující fotoreportérky a fotoreportéři:
A
- Max Alpert (1899–1980)
- Semjon Alperin
- Timur Abdullaev
- Jurij Abramočkin (? – 2018)
- Vladimir Akimov
- Andrei Aleksandrov
- Rudolf Alfimov
- Magomed Aliev
- Vitalij Ankov
- Jurij Artamonov
- Vitaly Arutjunov
- Vladimir Astapkovič
B
- Maksim Bogodvid
- Natalja Fjodorovna Bode (Ната́лья Фёдоровна Боде́)
- Leonid Bat
- Ja. Brodskij
- Boris Babanov
- Andrej Babuškin
- Vladimir Baranov
- Vitalij Belousov
- Jakov Berliner
- Pjotr Bernštejn
- Vjačeslav Bobkov
- Alexej Boicov
- Kirill Braga
- Alexandr Ivanovič Brodskij (Бродский, Александр Иванович)
- Olga Butenop
C
- Said Carnajev (Саид Царнаев)
- Grigorij Čertov
- Peter Černov
- Viktor Černov
D
- Jakov Davidzon
- Alexey Daničev
- Boris Davydov
- Anton Denisov
- Roman Denisov
- Dmitrij Donskoj (fotograf)
- Leonid Dorenskij
- Alexey Druzhinin
- Leon Dubilt
E
F
G
- Anatolij Garanin (1912–1989)
- Vladimir Granovskij
- Alexander Grasčenkov
- Fred Grinberg
- Denis Griškin
- Sergej Gennaděvič Gunějev pracuje pro agenturu od roku 1978[7]
- Vladimir Petrovič Grebněv (1907-1976)
- Samarij Michajlovič Gurarij (1916–1998)
Ch
I
J
K
- Boris Pavlovič Kudojarov (1898–1973)
- Alexandr Borisovič Kapusťanskij
- Alexander Krasavin
- Oleg Knorring (1907–1968)
- Solomon Kulišov
- V. Krasuckij
- Viktor Sergejevič Kinělovskij (1899–1979)
- Kirill Kallinikov
- Vitalij Karpov
- Boris Kaufman
- Boris Kavaškin
- Jurij Kaver
- Michail Klimentjev
- Galina Kmit (1931-2019)
- Alexey Kokšarov
- Sergej Kompaničenko
- Dmitry Korobejnikov
- Gleb Kotov
- Dmitrij Kozlov
- Alexandr Krasavin
- Ruslan Krivobok
- Alexander Krjazhev
- Rudolf Kučerov
- Alexey Kudenko
- Michail Kuchtarev
- Jurij Kujdin
L
- Olga Alexandrovna Lander
- Fjodor Levšin
- Kazimir Liško
- Sergej Loskutov
- Oleg Lastočkin
- Valerij Levitin
- Pavel Lisicyn
- Boris Losin
- Alexander Ljogkij
- Alexander Lyskin
M
- Mark Borisovič Markov-Grinberg
- Anatolij Morozov
- Alexander Makarov
- Oleg Makarov (fotograf)
- Alexej Malgavko
- Sergej Mamontov
- Michail Markiv
- Alexander Mazurkevič
- Igor Michalev
- Alexander Moklecov
- Michail Mokrušin
- Michail Mordasov
N
O
P
- Alexey Panov
- Vladimir Pervencev
- Vladimir Pesnja
- Eduard Pesov
- Georgij Petrusov (1903–1973)
- Ilja Pitalev
- Lev Polikašin
- Alexander Poljakov
- Boris Prichodko
- Sergej Pjatakov
R
S Š
- Ivan Michajlovič Šagin (1904–1982)
- Sergej Shimanskij
- Sergej Nikolajevič Strunnikov (1907-1944)
- Vitalij Saveliev
- Sergej Savostjanov
- David Sholomovič
- Valerij Shustov
- Ramil Sitdikov
- Jurij Smirnov
- Jurij Somov
- Sergej Alexejevič Subbotin
- Grigorij Sysoev
T
- Michail Anatolevič Trachman (1918–1976)
- David Trahtenberg (Давид Трахтенберг)
- Viktor Antonovič Ťomin (1908-1987)
- Vsevolod Sergejevič Tarasevič (1919–1998)
- Valerij Titievskij (Валерий Титиевский)
U
- Alexandr Vasiljevič Ustinov (1909–1995)
- Oleg Urusov
- Igor Utkin
V
- Boris Jevgeněvič Vdověnko (1909–1995)
- Ruslan Vahaev
- Grigoriy Vasilenko
- Vladimir Vdovin
- Sergej Venjavskij
- Alexander Vilf
- Vladimir Jurjevič Vjatkin vítěz World Press Photo[8]
Z
- Georgij Anatolevič Zelma (1906–1984)
- Igor Zarembo
- Jurij Zaritovskiy
- Vadim Zhernov
- Artem Zhitenev
- Oleg Zoloto
Dar
V roce 2011 darovala sto historických fotografií ze svých archivů, které byly nahrány na úložiště volných obrázků Wikimedia Commons.
Galerie
-
Max Alpert: Kombat, symbol Velké vlastenecké války, velitel praporu A. Jeremenko vede své vojáky do útoku, 12. června 1942, archiv RIA Novosti -
Anatolij Garanin: Vsjevobuč, povinný vojenský výcvik mužů, Leningrad, 9. října 1941, archiv RIA Novosti -
Anatolij Garanin: Rekruti odcházejí při mobilizaci na frontu, Moskva, 23. června 1941 -
-
Max Alpert: Sovětští vojáci bojují o vesnici na kavkazské frontě, 1. června 1942 -
Ja. Brodskij: Zakázka pro armádu, studenti průmyslové školy vyrábějí miny pro armádu, 1. dubna 1942 -
Georgij Zelma: Němečtí zajatci procházejí přes pole, Oděská oblast, 10. dubna 1944 -
Georgij Zelma: Voják házející granát, Stalingrad, 1. září 1942 -
Viktor Sergejevič Kinělovskij: Na pochodu; prapor dělostřeleckého pluku na pochodu. Západní fronta, Vjazma, Moskevská oblast, 1. března 1943 -
Michail Anatolevič Trachman: Němečtí zajatci v Moskvě, 15. června 1944 -
Pionýři na Rudém náměstí, 2010 -
Leningradská nukleární elektrárna, 2011 -
Mezinárodní den žen, 2002
Odkazy
Reference
- ↑ Country profile: Russia - Media. BBC News
- ↑ a b Putin s okamžitou platností ruší RIA Novosti a Hlas Ruska | 9. 12. 2013. Britské listy [online]. 2013-12-09 [cit. 2021-01-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f The Russian News & Information Agency RIA Novosti
- ↑ Александр Капустянский: фотограф, пожертвовавший именем, чтобы снимать войну. republic.ru [online]. [cit. 2021-02-24]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ ČTK. Členské státy EU se shodly na uvalení sankcí proti Voice of Europe. ČT24 [online]. Česká televize, 2024-05-15 [cit. 2024-05-15]. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Voice of Europe, RIA Novosti, Izvestija a Rossiskaja Gazeta. Unie uvalí sankce na čtyři média. irozhlas.cz [online]. Český rozhlas, 2024-05-15 [cit. 2024-05-15]. Dostupné online.
- ↑ Nikon Europe. www.nikon.ru [online]. [cit. 2011-07-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-11.
- ↑ Первая национальная школа телевидения | Фоторепортаж. www.1tvs.ru [online]. [cit. 2011-07-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-12.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu RIA Novosti na Wikimedia Commons - RIA Novosti (rusky)
- http://en.rian.ru Archivováno 3. 10. 2013 na Wayback Machine.
- RIA Novosti (francouzsky)
- http://de.rian.ru/ Archivováno 28. 7. 2011 na Wayback Machine.
- RIA Novosti (španělsky)
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/RIA_Novosti |
