Rčení je lexikalizované obrazné (metaforické) spojení slov. Jinými slovy je to metafora, ze které se častým užíváním stala metafora otřelá. Rčení mohou být lidová (např. hrát všemi barvami) nebo umělá[pozn. 1] (např. Augiášův chlév).[2][3]
Související pojmy
Rčení úzce souvisí s úslovím a pořekadlem. Rčení se liší od pořekadla především tím, že rčení lze volně časovat (házet perly sviním), zatímco pořekadlo jen v omezené míře nebo vůbec ne (chyba lávky; já nic, já muzikant), úsloví pak tvoří přechodový typ mezi rčením a pořekadlem.[2]
Specifickým typem rčení je přirovnání. Přirovnání charakterizuje vlastnost subjektu připodobněním k typické vlastnosti nějaké osoby, zvířete, předmětu apod. Nejčastěji bývá tvořeno pomocí částice „jako“, ale existuje i celá řada jiných forem přirovnání:
- „za“ – má sílu za koně;
- komparativ + než – má se hůře než pes (popř. bezpředložkově – má se hůře psa);
- „nad“, „přes“ – je chytrý nad lišku;
- přímá metaforická označení, např. baba, tele, křeček
Podobným útvarem je také přísloví, které se však od rčení liší se v několika ohledech:
- přísloví je vyjádřením nějaké životní moudrosti; rčení je produktem lidové fantazie
- smyslem přísloví je tedy morální ponaučení, výstraha či pokárání; smyslem rčení je pobavení, oživení jazykového projevu
- přísloví tvoří celé formalizované věty, které nelze rozdělit, přeformulovat, skloňovat či časovat; rčení a pořekadla se stávají částmi vět a lze je časovat
Příklady českých rčení
Díra – nedíra, furt se natírá. Peníze dělají peníze. Chodit okolo jako kolem horké kaše. Nosit dříví do lesa. Udělat kozla zahradníkem. Mít máslo na hlavě.[4]
Sbírka českých rčení
Pravděpodobně nejobsáhlejší sbírkou českých lidových rčení je kniha Jaroslava Zaorálka Lidová rčení. Kniha, která poprvé vyšla v roce 1947 a neobsahuje tedy nově vzniklá rčení z moderní doby, je dostupná online.
Odkazy
Poznámky
Reference
- ↑ ZELENKOVÁ, Lenka. Přísloví, rčení a pořekadla v různých historických obdobích. České Budějovice, 2013 [cit. 2021-12-01]. Diplomová práce. Jihočeská univerzita. Vedoucí práce Bohumila Junková. s. 15. Dostupné online.
- ↑ a b ZAORÁLEK, Jaroslav. Lidová rčení. Praha: František Borový, 1947. Dostupné online. S. VII.
- ↑ en cz Druhy i názvy rozličných spojení slov. S. 197–207. Naše řeč [online]. [cit. 2021-12-01]. Čís. 9/1943, s. 197–207. Dostupné online.
- ↑ HEŘMANOVÁ, Eva. Rčení [online]. Arts Lexikon, 2014-06-19 [cit. 2020-03-02]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
Literatura
- ZAORÁLEK, Jaroslav. Lidová rčení. Praha: František Borový, 1947. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu rčení na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo rčení ve Wikislovníku
- Kategorie Česká rčení ve Wikislovníku
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
---|---|
Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Rčení |