| Naděžda Krupská | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Надежда Константиновна Крупская |
| Narození | 14.jul. / 26. února 1869greg. Petrohrad |
| Úmrtí | 27. února 1939 (ve věku 70 let) Moskva |
| Místo pohřbení | Hřbitov u Kremelské zdi |
| Alma mater | Bestuževské kurzy |
| Povolání | knihovnice, spisovatelka, učitelka a politička |
| Ocenění | Leninův řád Řád rudého praporu práce |
| Politické strany | Komunistická strana Sovětského svazu (do 1939) Ruská sociálně demokratická dělnická strana |
| Choť | Vladimir Iljič Lenin (1898–1924) |
| Rodiče | Konstantin Krupsky a Elizaveta Krupskaya |
| Funkce | poslanec Nejvyššího sovětu SSSR (1938–1939) člen Prezidia Nejvyššího sovětu Sovětského svazu (od 1938) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Naděžda Konstantinovna Krupská (rusky Надежда Константиновна Крупская, Naděžda Konstantinovna Krupskaja; 26. února 1869, Petrohrad – 27. února 1939, Moskva)[1] byla ruská politička a pedagožka.
Život
|
Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte. |
Její otec Konstantin Ignaťjevič Krupskij (1837–1897) byl carský důstojník ze zchudlého šlechtického rodu, matka Jelizaveta Vasiljevna Tistrova (1836–1915) též pocházela ze šlechtické rodiny. Naděžda Krupská vystudovala dívčí gymnázium v Petrohradě, po smrti otce se živila vyučováním.
V roce 1894 se seznámila s Leninem a poté, co oba byli v roce 1896 uvězněni a Lenin poslán do vyhnanství, jí bylo v roce 1898 umožněno ho následovat pod podmínkou, že se za něj po příjezdu provdá. Po propuštění odcestoval Lenin z Ruska; Krupská ho v roce 1901[1] následovala a setrvala s ním až do jeho smrti. V dopise Bernských úřadů povolujících pobyt je její křestní jméno přeloženo jako Esperantia.
Po bolševické revoluci v roce 1917 byla sovětskou politickou pracovnicí, pedagožkou a organizátorkou sovětského školství. Krupská zpracovala otázky polytechnického vzdělání a spojení výchovy a vyučování s výrobní praxí. Od roku 1898 byla členkou VKS(b). Byla také činná v mezinárodním komunistickém hnutí. Od roku 1931 byla členkou Akademie věd SSSR.
Dílo (české překlady)
Ve svých pracích popularizovala světový názor marxismu-leninismu[3] a aktivně se účastnila zpracovávání Leninova teoretického dědictví.[4]
- Můj život (Praha-Karlín, Komunistické nakladatelství, 1929)
- Vzpomínky na Lenina (Díl 1 a 2; V Praze, Odeon (Jan Fromek), 1934)
- O mladých pionýrech (Praha, Mladá fronta, 1951)
- O výchově a vyučování (Praha, Dědictví Komenského, 1951)
- O knihovnické práci (sborník statí z roku 1934; Praha, Orbis, 1954)
- Lenin jako propagandista a agitátor (Praha, SNPL, 1957)
- Lenin - redaktor a organizátor stranického tisku (Praha, SNPL, 1958)
- O komunistické výchově (články a projevy; Praha, SNPL, 1958)
- Vzpomínky na Lenina (Praha, SNPL, 1958, SNKLU 1964, Orbis 1970)
- O klubové práci (Sborník statí; Praha, Osv. ústav, 1966)
- Pedagogické dílo (Praha, SPN, 1976)
- O dětském komunistickém hnutí (výbor z pedagog. statí; autoři Naděžda Konstantinovna Krupská, Edwin Hoernle; Praha, Mladá fronta, 1979)
Inspirace ve filmu
- Životopisný film Naděžda byl natočen v SSSR v roce 1973
Galerie
-
Naděžda Krupská (1879) -
Naděžda Krupská (1890) -
Naděžda Krupská a Lenin (1922) -
Naděžda Krupská (20. léta 20. stol.)
Citát
| „ | A v noci jsme s Iljičem nijak nemohli usnout, snili jsme o mohutných dělnických demonstracích, jichž se jednou zúčastníme… | “ |
| — Naděžda Krupská[5] | ||
Odkazy
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Nadezhda Krupskaya na anglické Wikipedii a Крупская, Надежда Константиновна na ruské Wikipedii.
- ↑ a b Богуславский, М. В. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2021-03-06]. Heslo КРУ́ПСКАЯ. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-10-20. (rusky)
- ↑ Vdova Leninova zemřela. Lidové noviny. 28. 2. 1939, s. 3. Dostupné online.
- ↑ Suvorov 1976, s. 596.
- ↑ Suvorov 1976, s. 597.
- ↑ Naděžda K. Krupská: Vzpomínky na Lenina, Státní nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1964, str. 35
Literatura
- DRIDZO, Vera Solomonovna. ŠUL'GIN, V. Naděžda Krupská. Vyd. 1. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1959. 130 s. cnb000684661.
- JEŽEK, Alexandr. Naděžda Konstantinovna Krupská. Praha: Horizont, 1983. 179 s. cnb000004153.
- SUVOROV, Lev, 1976. Rozvíjení dialektického materialismu po smrti V. I. Lenina (1924–1970). In: JOVČUK, M. T.; OJZERMAN, T. I.; ŠČIPANOV, I. J. Dějiny filosofie. 2., přepracované vyd. Praha: Svoboda. S. 596–610.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Naděžda Krupská na Wikimedia Commons 
Osoba Naděžda Krupská ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Naděžda Krupská
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Naděžda_Krupská |
