| Martin Heinrich Klaproth | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1. prosince 1743 Wernigerode |
| Úmrtí | 1. ledna 1817 (ve věku 73 let) Berlín |
| Pracoviště | Humboldtova univerzita (od 1810) |
| Obory | chemie, analytická chemie, chemický prvek, chemická sloučenina, titan, oxid titaničitý, chrom, uran a farmacie |
| Ocenění | společník Královské společnosti |
| Děti | Julius Klaproth |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Martin Heinrich Klaproth (1. prosince 1743 Wernigerode – 1. ledna 1817 Berlín) byl německý chemik, mineralog a lékárník, autodidakt, který nikdy nestudoval na střední ani na vysoké škole, první profesor chemie na univerzitě v Berlíně.
Život
Narodil se jako syn chudého krejčího Julia Klaprotha ve Wernigerode, kde absolvoval čtyři ročníky latinské školy a vydal se do učení k lékárníkovi v Quedlinburgu. Jako tovaryš pokračoval roku 1766 na lékárnickou praxi do Berlína, kde se stal zprvu asistentem lékárníka. Sňatkem s Christianou Sofií Lehmannovou, neteří chemika Andrease Sigismunda Marggrafa, získal roku 1780 v Berlíně slavnou lékárnu U medvěda (Apotheke Zum Bären), stal se movitým lékárníkem. V laboratoři této lékárny a na cestách za minerály strávil většinu svého produktivního života. Roku 1788 byl jmenován členem Pruské královské učené společnosti v Berlíně. Vyučoval na Hornické akademii. Po založení Humboldtovy univerzity v Berlíně roku 1810 se tam stal prvním profesorem chemie.[1]
Význam
Byl objevitelem několika minerálů, průkopníkem analytické chemie. Významnou měrou přispěl k systematizaci minerálů na základě jejich chemického složení.
Objevy
- Nezávisle na Williamu Gregorovi objevil oxid titaničitý (neboli „zeminu“) ve vzorku rudy, kterou známe nyní pod názvem rutil, a prvek, jehož oxid izoloval, nazval titan podle Titánů, dětí Nebes a Země odsouzených k životu ve skrytých ohních Země. Až v roce 1825 jeho následovník J. J. Berzelius připravil titan jako kov ve znečištěné formě.
- Roku 1789 při rozboru rud z dolu George Wagstorfa v Johanngeorgenstadtu objevil uran. Neizoloval kovový uran, ale připravil uranové soli, které umožnily barvení skla.[2]
- Chrom izoloval roku 1798 po J.G. Lehmannovi a L.N.Vauquelinovi nebo souběžně Vauquelinem.
- Cer objevil v roce 1803 souběžně, ale nezávisle na Berzeliovi a Wilhelmu Hisingerovi. Název získal po trpasličí planetě Ceres.
- Provedl výzkum složení karlovarských pramenů (Chemische Untersuchung der Mineralquellen zu Carsbad; Berlin, 1790)
Publikace
Kolem 200 poznámek o svých objevech a chemických analýz minerálů shrnul do zásadních a opakovaně vydávaných publikací
- Beiträge zur chemischen Kenntnis der Mineralkörper (5. vydání, 1795–1810)
- Chemische Abhandlungen gemischten Inhalts (1815).
- Chemisches Wörterbuch (1807–1810) chemická slovník, nadlouho hlavní kompendium oboru, které nahradilo jeho starší edici Grenovy příručky chemie F. A. C. Gren’s Handbuch der Chemie (1806)
Památky
- Pomník v kampusu Technické univerzity v Berlíně (1996)
- Busta od Eduarda Lürssena (1882) v Přírodovědeckém muzeu v Berlíně
- Pamětní deska na místě Klaprothovy lékárny v berlínské Spandauer Strasse 25 (dům byl vybombardován)
- Jeho jméno nese
Odkazy
Reference
- ↑ Neue deutsche Biographie 11 (1977), s. 707–709
- ↑ VELFL, Josef; CÍLEK, Václav, kolektiv. Uranová Příbram. Praha: Dokořán, 2022. 382 s. ISBN 978-80-7675-067-8. S. 21.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Martin Heinrich Klaproth na Wikimedia Commons
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Martin_Heinrich_Klaproth |
