Leonid Kučma

Tento článek potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, aby odrážel aktuální stav a nedávné události. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám.

Leonid Kučma Леонід Кучма
Leonid Kučma v roce 2019
2. prezident Ukrajiny
Ve funkci: 19. července 1994 – 23. ledna 2005
Předseda vlády	Vitalij Masol Jevhen Marčuk Pavlo Lazarenko Vasyl Durdynec Valerij Pustovojtenko Viktor Juščenko Anatolij Kinach Viktor Janukovyč
Předchůdce	Leonid Kravčuk
Nástupce	Viktor Juščenko
2. premiér Ukrajiny
Ve funkci: 13. října 1992 – 22. září 1993
Prezident	Leonid Kravčuk
Předchůdce	Valentyn Symonenko
Nástupce	Juchym Zvjahilskyj
Stranická příslušnost
Členství	nezávislý
Narození	9. srpna 1938 (85 let) Čajkyne, Černihivská oblast, Ukrajinská SSR, SSSR
Národnost	ukrajinská
Choť	Ljudmyla Mykolajivna Kučmová
Děti	Olena Leonidivna Frančyková
Příbuzní	Victor Pinchuk (zeť)
Sídlo	Dnipro
Alma mater	Dněpropetrovská národní univerzita Olesa Hončara
Profese	politik
Náboženství	Ukrajinská pravoslavná církev
Ocenění	honorary doctor of the China Foreign Affairs University (1995) řetěz Řádu za občanské zásluhy (1996) velkokříž s řetězem Řádu bílé růže (1996) Řád bílé orlice (1997) Řád republiky (2003) … více na Wikidatech
Podpis
Commons	Leonid Kuchma
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leonid Danylovyč Kučma (ukrajinsky Леонід Данилович Кучма; * 9. srpna 1938, Čajkyne, Černihivská oblast) je ukrajinský politik, v letech 1994–2005 působil jako prezident Ukrajiny.

Kučma je ženatý a má jednu dceru.

Biografie

Mládí

Kučma studoval Dněpropetrovskou národní univerzitu a v roce 1960 absolvoval obor strojní inženýrství (specializace letecké inženýrství). V roce 1960 vstoupil do Komunistické strany Sovětského svazu. Po ukončení studia pracoval v oboru raketového inženýrství v konstrukční kanceláři Južnoje v Dněpropetrovsku. Ve 28 letech se stal ředitelem testování v úřadu, který byl dislokován na kosmodromu Bajkonur.

Po osamostatnění Ukrajiny se angažoval v politice jako nestraník a umírněný reformátor. Mnozí badatelé však tvrdí, že na tomto politickém vzestupu má zásluhu jeho svatba s Ljudmylou Tumanovovou, dcerou tamějšího předáka KSSS.

V letech 1992–1993 zastával úřad předsedy vlády. Když parlament zablokoval jeho reformní program, podal Kučma dobrovolně demisi.

V mládí byl Kučma amatérským hráčem na kytaru a rád hrál karty. Zajímal se také o ukrajinskou historii a napsal knihu Ukrajina není Rusko (ukrajinsky Україна – не Росія).

Prezident

Leonid Kučma zvítězil v předčasných prezidentských volbách v roce 1994. Zvítězil především díky svému programu posílení ekonomiky obnovením ekonomických styků s Ruskem a plánovanému zavedení dalších ekonomických změn vedoucích k tržnímu hospodářství. Za jeho volebního období byla provedena privatizace, ovšem mnohé reformy nebyly provedeny dokonale. Ekonomická situace se stabilizovala až během měnové reformy v roce 1996, země však stále trpěla rozsáhlou úřední a politickou korupcí, organizovaným zločinem i vysokou individuální kriminalitou a nedostatkem politické kultury i právního vědomí ve všech vrstvách. Navzdory ekonomickým reformám se Kučma snažil uzákonit mnohé změny přisuzující více pravomocí prezidentovi, avšak ty byly zamítnuty ústavním soudem.

Ve druhém kole prezidentských voleb v roce 1999 zvítězil těsně před lídrem komunistů Petrem Symonenkem, a byl tedy zvolen i na druhé volební období. Hlas mu dali pravděpodobně i jeho odpůrci ve snaze zabránit komunistickému kandidátovi získat převahu hlasů.

Kučmova politika byla spojena též s některými nedemokratickými kroky. V roce 2000 byla uveřejněna kazetová nahrávka, na které údajný Kučmův hlas dává nepřímo podnět k vraždě opozičního novináře gruzínského původu Georgije Gongadzeho, který toho roku zmizel. Jeho tělo bylo nalezeno téhož roku později. Dodnes není nic prokázáno a Kučma pravost záznamu a vše s tím související popírá. Tato kauza vyvolala řadu demonstrací proti Kučmovi.

Kučma byl mimo to podezírán z potlačování svobody tisku a hrál klíčovou roli při rozpuštění vládního kabinetu prozápadního premiéra Viktora Juščenka v roce 2001.

Viktor Juščenko se však stal jeho nástupcem v prezidentské funkci v roce 2004 (viz Oranžová revoluce). Ústavní soud sice dovolil Kučmovi ucházet se o prezidentský úřad potřetí, toho se však později sám vzdal. V těchto prezidentských volbách podporoval Kučma proruského kandidáta Viktora Janukovyče.

Pozdější život

V letech 2015–2018 figuroval jako ukrajinský mírový vyjednavač při řešení konfliktu v Ruskem podporovaných separatistických republikách v Donbasu. V roce 2022 odsoudil ruskou invazi na Ukrajinu a vyjádřil přesvědčení, že Ukrajina nakonec zvítězí.

Vyznamenání

• Leninova cena – Sovětský svaz, 1981
• Státní cena Ukrajiny v oblasti vědy a techniky – Ukrajina, 1993 – za vývoj výrobní technologie a rozvoj sériové výroby velkokapacitních osobních trolejbusů řady UMZ-T^[1]
• Řád rudého praporu práce – Sovětský svaz, 1976
• velkokříž s řetězem Řádu zásluh o Italskou republiku – Itálie, 3. května 1995^[2]
• velkokříž Řádu Vitolda Velikého – Litva, 20. září 1996 – za zásluhy o rozvoj přeshraničních vztahů mezi Ukrajinou a Litvou a za přátelskou spolupráci mezi národy^[3]
• řádový řetěz Řádu za občanské zásluhy – Španělsko, 4. října 1996^[4]
• Řád bílé orlice – Polsko, 16. května 1997^[5]
• velkohvězda Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku – Rakousko, 1998^[6]
• Řád za vynikající zásluhy – Uzbekistán, 1998
• velkokříž s řetězem Řádu prince Jindřicha – Portugalsko, 16. dubna 1998^[7]
• velkokříž Řádu litevského velkoknížete Gediminase – Litva, 4. listopadu 1998^[3]
• Řád Istiglal – Ázerbájdžán, 6. srpna 1999 – za velké úspěchy v rozvoji přátelství a spolupráce mezi Ukrajinou a Ázerbájdžánem a za hodnotnou práci při rozšiřování strategického partnerství obou zemí^[8]
• Řád zlatého orla – Kazachstán, 7. září 1999 – za vynikající osobní přínos k posílení tradičních vztahů přátelství a bratrství mezi národy Kazachstánu a Ukrajiny a za stálou snahu rozšířit komplexní a vzájemně prospěšnou spolupráci
• velkokříž s řetězem Řádu rumunské hvězdy – Rumunsko, 2000^[9]
• Řád republiky – Moldavsko, 8. srpna 2003 – jako projev hlubokého uznání zvláštního přínosu k rozvoji vztahů přátelství a spolupráce mezi Ukrajinou a Moldavskem^[10]
• Královský rodinný řád Bruneje I. třídy – Brunej, 2004
• Řád za zásluhy o vlast I. třídy – Rusko, 20. dubna 2004 – za velký osobní přínos k posílení přátelství a spolupráce mezi národy Ruska a Ukrajiny^[11]
• Výroční medaile 25 let nezávislosti Ukrajiny – Ukrajina, 19. srpna 2016
• Medaile Astana – Kazachstán

Fotogalerie

• 
  Zleva: Viktor Černomyrdin a Leonid Kučma listující v Puškinovi (Kyjev, 1999)
• 
  Leonid Kučma

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Leonid Kuchma na anglické Wikipedii.

Související články

• Oranžová revoluce

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Leonid Danylovyč Kučma na Wikimedia Commons

Prezidenti Ukrajiny
Leonid Kravčuk (1991–1994) • Leonid Kučma (1994–2005) • Viktor Juščenko (2005–2010) • Viktor Janukovyč (2010–2014) • Oleksandr Turčynov (2014) • Petro Porošenko (2014–2019) • Volodymyr Zelenskyj (od 2019)

Premiéři Ukrajiny
Vitold Fokin (1991–1992) • Leonid Kučma (1992–1993) • Vitalij Masol (1994–1995) • Jevhen Marčuk (1995–1996) • Pavlo Lazarenko (1996–1997) • Valerij Pustovojtenko (1997–1999) • Viktor Juščenko (1999–2001) • Anatolij Kinach (2001–2002) • Viktor Janukovyč (2002–2005) • Julija Tymošenková (2005) • Jurij Jechanurov (2005–2006) • Viktor Janukovyč (2006–2007) • Julija Tymošenková (2007–2010) • Mykola Azarov (2010–2014) • Arsenij Jaceňuk (2014–2016) • Volodymyr Hrojsman (2016–2019) • Oleksij Hončaruk (2019–2020) • Denys Šmyhal (od 2020)

Autoritní data	NKC: jo2005314342 CiNii: DA14687514 GND: 120593920 ISNI: 0000 0001 1439 9719 LCCN: no97024312 LNB: 000065638 NLI: 987007301997705171 PLWABN: 9810581407605606 SUDOC: 11085649X VIAF: 25437718 WorldCat Identities: lccn-no97024312