Hořčiny jsou podle jedné definice všechny hořké rostlinné látky, podle jiné definice jen ty látky, jež nemají mimo svou hořkost jiný účinek či použití.[1] Mají různou chemickou stavbu.
Účinky
V širším slova smyslu se tedy k hořčinám řadí všechny rostlinné látky hořké chuti, které pak díky tomu obvykle mají schopnost dráždit chuťové receptory, zvyšují chuť k jídlu a celkově pomáhají trávení. Pod názvem „amarum“ se přidávají do různých léčebných směsí. Mezi hořčiny je možné řadit i alkaloidy chinin, strychnin a brucin, ty však mají kvůli své jedovatosti omezené užití.[1]
Známé hořčiny
K typickým hořčinám se počítají absinthin a artabsin z pelyňku, knicin, loganin, genciopikrin, marrubiin nebo kondurangin.[1]
Reference
- ↑ a b c NOVÁČEK, František. Fytochemické základy botaniky. Olomouc: Fontána ISBN 978-80-7336-457-1.
Externí odkazy
Kniha Přírodní látky/Chemie přírodních látek/Přehled přírodních látek/Glykosidy#Hořčiny ve Wikiknihách
 |
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Hořčiny |
