Freon

Freony je komerční označení pro skupinu halogenderivátů uhlovodíků (podmnožinu chlor-fluorovaných uhlovodíků), které obsahují alespoň 2 vázané halogeny, z nichž alespoň jeden musí být fluor.

Vlastnosti a využití

Běžně využívané freony jsou plyny nebo kapaliny s nízkým bodem varu. Jsou bezbarvé, bez zápachu, nehořlavé a při vdechování nejsou toxické. Jsou to výborné izolanty a rozpouštědla.^[zdroj?]

Dříve se freony ve velkém měřítku používaly v chladicích zařízeních, jako hasicí prostředky nebo hnací médium ve sprejích. V dnešní době se od jejich používání upouští pro negativní vliv na ozónovou vrstvu zemské atmosféry.

Škodlivost

V životním prostředí

Freony uvolňují v ozonové vrstvě chlor, který ničí ozonovou vrstvu.

Důsledkem je úbytek ozonové vrstvy a zvýšené pronikání UV záření na povrch Země, kvůli čemuž vznikají nemoci, jako je třeba zánět spojivek, rakovina kůže a poškození očí.

Freony se taktéž řadí mezi skleníkové plyny.

Přímé dopady na zdraví člověka

Freony nejsou zvlášť toxické, některé mohou při vdechnutí nebo potřísnění dráždit dýchací cesty, oči a kůži. Vysoké koncentrace mohou ovlivnit centrální nervovou soustavu a činnost srdce, v extrémních případech hrozí až smrt. Některé jsou podezřelé mutageny.^[1]

Působení freonů na ozonovou vrstvu

Jako příklad může sloužit freon 11.

Ten se při ozáření rozpadne na dva radikály: ${\text{CCl}}_3^{}\text{F}\stackrel{UV}{\to }{\text{CCl}}_2^{}{\text{F}}^{\cdot <!--\; \cdot \; -->}+{\text{Cl}}^{\cdot <!--\; \cdot \; -->}$

Chlorový radikál následně reagují s ozonem, kde však vzniká další radikál ${\text{Cl}}^{\cdot <!--\; \cdot \; -->}+{\text{O}}_3^{}⟶<!--\; ⟶\; -->{\text{O}}_2^{}+{\text{ClO}}^{\cdot <!--\; \cdot \; -->}$

Vzniklý radikál je stále reaktivní a reaguje znova s ozonem za vzniku původního radikálu ${\text{ClO}}^{\cdot <!--\; \cdot \; -->}+{\text{O}}_3^{}⟶<!--\; ⟶\; -->2{\text{O}}_2^{}+{\text{Cl}}^{\cdot <!--\; \cdot \; -->}$

Tento cyklus probíhá než chlorový radikál zrekombinuje. Mezitím může zkatalyzovat až 100 000 molekul O₃.

Mezinárodní regulace

Pod patronátem programu OSN na ochranu životního prostředí (UNEP) byla v roce 1985 podepsána Vídeňská úmluva, zavazující signatářské země omezit únik freonů do atmosféry. V roce 1987 byl podepsán prováděcí dokument známý jako Montrealský protokol. V letech 1990 a 1992 byly přijaty dva zpřísňující dodatky (tzv. Londýnský a Kodaňský z roku 1992).

Nejvýznamnější zástupci skupiny

• Freon 11: trichlorfluormethan; CFC-11; R-11
• Freon 12: dichlordifluormethan; CFC-12; R-12
• Freon 13: chlortrifluormethan; R-13; CFC-13
• Freon 112: 1,1,2,2-tetrachlor-1,2-difluorethan; R-112; CFC-112
• Freon 112a: 1,1,1,2-tetrachlor-2,2-difluorethan; R-122a; CFC-112a
• Freon 113: 1,1,2-trichlor-1,2,2-trifluorethan; CFC-113
• Freon 113a: 1,1,1-trichlor-2,2,2-trifluorethan; CFC-113a;
• Freon 114: 1,2-dichlor-1,1,2,2-tetrafluorethan; CFC-114
• Freon 114a: 1,1-dichlor-1,2,2,2-tetrafluorethan; CFC-114a
• Freon 115: chlorpentafluorethan; CFC-115; R-115

Odkazy

Reference

Související články

• Freonový duch (český film, 1990)
• Chlor-fluorované uhlovodíky
• Thomas Midgley

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Freon na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo freon ve Wikislovníku
• Chlorofluorouhlovodíky (CFC) - charakteristika na stránce Integrovaného registru znečištění
• Zeptejte se přírodovědců - Jak freony likvidují ozonovou vrstvu?

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.