Emile Berliner

Emile Berliner
Rodné jméno	Emile Berliner
Narození	20. května 1851 Q9091379 nebo Hannover
Úmrtí	3. srpna 1929 (ve věku 78 let) Washington, D.C.
Příčina úmrtí	infarkt myokardu
Místo pohřbení	hřbitov Rock Creek
Bydliště	Hannover (1851–1870) Spojené státy americké (od 1870)
Alma mater	Cooper Union
Povolání	vynálezce, podnikatel, elektroinženýr a průmyslník
Ocenění	John Scott Medal (1897) medaile Elliotta Cressona (1913) Franklinova medaile (1929) Grammy Trustees Award (1987) Národní síň slávy vynálezců (1994)
Děti	Henry Berliner Herbert Samuel Berliner
Příbuzní	Joseph Berliner, Jacob Berliner a Manfred Berliner (sourozenci) Cora Berliner (neteř) Hans Berliner (prasynovec)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emile Berliner (20. květen 1851 Hannover – 3. srpen 1929 Washington, D.C.) byl v Německu narozený americký vynálezce židovského původu. V roce 1870 se přestěhoval z Německa do Spojených států, do Washingtonu D.C. Americké občanství získal v roce 1881. Do Evropy se vracel zpeněžit některé ze svých nejslibnějších vynálezů – mezi nejznámější patřil mikrofon (1877) a gramofon (1887). Žil a podnikal střídavě v USA, Německu, ve Velké Británii a v Kanadě.

Život

Jeho otec byl obchodník. Měl dvanáct sourozenců, dva z nich ještě v dětství zemřeli. Po střední škole (Samsonschule ve Wolfenbüttelu) začal pracovat v otcově obchodě. Brzy však odešel do Spojených států amerických (1870), možná proto, aby se vyhnul narukování do prusko-francouzské války. Namísto křestního jména Emil užíval v USA jméno Emile. Nejprve žil ve Washingtonu, později v New Yorku, kde získal místo v laboratoři Constantina Fahlberga, objevitele sacharinu. Fahlberg ho zcela nadchl pro vědu, spolu s dobovou atmosférou, která senzačními zprávami o nových vynálezech doslova přetékala. Jedním z nich byl i Bellův telefon. Když ho Berliner prozkoumal, zklamalo ho, jak málo je slyšet hlas z druhé strany přístroje. Sestrojil tedy přístroj, jenž nazval „volný kontaktní vysílač“. To byl jeho první velký vynález – dnes známý jako mikrofon.

Berliner žádal podíl na patentu telefonu. Ten nevysoudil, ale Bellův kolega Thomas Watson Berlinera navštívil, aby si mikrofon prohlédl – byl nadšený a nabídl mu místo v Bellových laboratořích. Berliner přijal a Bellova firma v roce 1877 patent mikrofonu zaregistrovaný odkoupila za 50 000 dolarů. Tím mohl přístroj nastoupit své vítězné tažení světem (a Berliner se stal ekonomicky nezávislým).^[1]

Z Bellovy firmy Berliner odešel v roce 1884. Přesídlil zpět do Washingtonu a zde založil firmu vlastní. Věřil, že má s čím prorazit: sestrojil první gramofon a gramofonovou desku. Patent získal roku 29. září 1887 ve Washingtonu a 8. listopadu 1887 v Německu (Kaiserlichen Patentamt). První desky vyráběl ze skla. Později přešel na zinek. Průlomem byl nástup plastů. Berliner prokázal brzy i ryze obchodní talent. Navázal za účelem propagace gramofonu spolupráci se dvěma pěveckými hvězdami té doby, pěvkyní Nellie Melbou a hlavně nejslavnějším tenorem Enricem Carusem.^[2] V roce 1898 prodal více než sedm set tisíc desek.^[3] Dobře pracoval i s konceptem značky. Když Berliner a Elridge Johnson založili v roce 1901 Victor Talking Machine Company, stal se její obchodní značkou Little Nipper – pejsek, na kterého z gramofonu promlouvá jeho pán. I tuto značku a nápisem His Master’s Voice („hlas jeho pána“, „pánův hlas“) si Berliner nechal patentovat.^[4][3] Svůj podíl Berliner později odprodal – v USA jeho jméno z hudebního průmyslu postupně zmizelo a bylo nahrazeno jmény Victor a Victrola.^[3]

Protože Berlinera lákalo letectví, zdokonalil letecký motor, sestrojil rotační letecký motor „Gyro“ (používal jej mj. Lincoln Beachey). Se synem Henrym Berlinerem sestrojil vrtulník, který se prvně vznesl roku 1919. V roce 1924 postavil se synem vrtulník, který byl nejvýkonnějším vrtulníkem v USA do roku 1939 (vystřídal jej Sikorského vrtulník VS-300). Model vrtulníku je umístěn v College Park Aviation Museum v Marylandu. V roce 1909 založil Emil Berliner ve Washingtonu společnost na výrobu leteckých rotačních motorů Gyro Motor Company, která vyráběla přibližně do roku 1926.^[5][6]

Odkazy

Reference

Literatura

• KAŠPÁREK, Michal. Vývoj záznamových zařízení VII. – gramofon vs. fonograf. Muzikus. 2012, [roč. 22], č. 10, s. 100–[101]. Online: 20. 8 2013 [cit. 8. 11. 2022]. Dostupné z: https://www.casopismuzikus.cz/workshopy/vyvoj-zaznamovych-zarizeni-vii-gramofon-vs-fonograf
• RIESS, Curt. Knaurs Weltgeschichte der Schallplatte. Zürich: Knaur, 1966. 447 s.
• STEJSKALOVÁ, Helena. Proč gramofonové desky nejlépe prodával pes? Epochaplus.cz [online]. 6. 4. 2021 [cit. 10. 11. 2022]. Dostupné z: https://epochaplus.cz/proc-gramofonove-desky-nejlepe-prodaval-pes/
• The Gramophone. In: Library of Congress [online]. [2015] [cit. 10. 11. 2022]. Dostupné z: https://www.loc.gov/collections/emile-berliner/articles-and-essays/gramophone/

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Emile Berliner na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Autoritní data	NKC: ntk2017962911 BNF: cb140019473 (data) CiNii: DA12028390 GND: 116136146 ISNI: 0000 0000 8235 9869 LCCN: n84804050 MBA: 4de55402-e369-4c48-9850-7248403f507a, 50dcf508-ce8f-4bc4-bb8f-e3a3d758dfbb NLI: 987007258395605171 NTA: 125269552 PLWABN: 9813249847405606 SNAC: w6tg0q17 VIAF: 54892311 WorldCat Entities: E39PBJdmmK6qpghH74Y497kkXd