| Dmitrij Andrejevič Muratov | |
|---|---|
 Dmitrij Andrejevič Muratov (29. května 2010) | |
| Narození | 29. října 1961 (62 let) Samara |
| Alma mater | Samarská státní univerzita (do 1983) |
| Povolání | novinář, televizní moderátor, redaktor, moderátor, šéfredaktor a lidskoprávní aktivista |
| Zaměstnavatel | Komsomolskaja pravda (1987–1992) Novaja gazeta (od 1993) ATV |
| Ocenění | Řád přátelství (1999) Mezinárodní cena svobody tisku CPJ (2007) rytíř Řádu čestné legie (2010) Řád kříže země Panny Marie (2013) Zlaté pero svobody (2016) … více na Wikidatech |
| Politická strana | Jabloko (od 2003) |
| Funkce | šéfredaktor (Novaja gazeta; 1995–2017) šéfredaktor (Novaja gazeta; od 2019) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dmitrij Andrejevič Muratov (rusky Дмитрий Андреевич Муратов, * 30. října 1961, Kujbyšev) je ruský novinář, spoluzakladatel a šéfredaktor ruského opozičního listu Novaja gazeta. V říjnu 2021 získal Nobelovu cenu za mír, spolu s filipínskou novinářkou Mariou Ressaovou.[1]
Život
Narodil se v dnešní Samaře (tehdy Kujbyšev).[2] Vystudoval filologickou fakultu Samarské státní univerzity. Při studiu ho začala zajímat novinařina, byl i na brigádě v místních novinách. Po úspěšném vystudování univerzity sloužil v letech 1983 až 1985 v Sovětské armádě.[3]
Novinářská kariéra
V roce 1987 se přestěhoval do Moskvy a začal pracoval pro list Komsomolskaja pravda. Po diskusi o dalším směřování tohoto periodika, ve kterém jeho vize neuspěla, v roce 1992 redakci deníku opustil. S týmem kolegů pak založil list Novaja Ježednevnaja Gazeta, který se zabýval politikou, korupcí nebo válečnými zločiny v Čečensku. V obtížných začátcích listu finančně pomohl bývalý sovětský lídr Michail Gorbačov, který mu věnoval část z peněz, které obdržel společně s Nobelovou cenou za mír.
Na přelomu let 1994–1995 se Muratov jako zpravodaj věnoval první čečenské válce. V roce 1995 se stal šéfredaktorem listu, který získal současný název Novaja gazeta.[4] V roce 2017 pozici šéfredaktora opustil, ale o dva roky později se do ní vrátil.
Muratov během téměř 30 let práce pro list Novaja gazeta zažil smrt šesti svých kolegů, kteří upadli v nemilost vládnoucího režimu. Jeho kolegyní byla např. kritička Vladimira Putina Anna Politkovská, zastřelena v Moskvě v roce 2006 (objednatel její vraždy nebyl nikdy dopaden).[5] K dalším patřili Igor Domnikov († 2000), Viktor Popkov († 2001), Jurij Ščekočichin († 2003), Anastasija Baburovová († 2009) nebo Natalja Estěmirovová († 2009).
Nobelova cena za mír
V roce 2021 získal Muratov Nobelovu cenu za mír; spolu s ním ji obdržela filipínská novinářka Maria Ressaová. Nobelův výbor ocenil jejich dlouhodobou novinářskou činnost v obtížných podmínkách a boj za svobodu slova.[2]
20. června 2022 v New Yorku svou Nobelovu cenu vydražil za 103,5 milionu dolarů, které se rozhodl věnovat na pomoc ukrajinským dětem, uprchlým z Ukrajiny před ruskou agresí.[6][7]
V roce 2023 byl ruským režimem zařazen na seznam „zahraničních agentů“.[8]
Politické názory
Muratov je roku 2004 členem liberální opoziční strany Jabloko,[3][9] v roce 2011 za stranu kandidoval v místních volbách v Moskvě.
Kriticky se vyjadřuje k politice Vladimira Putina. V roce 2014 podepsal provolání kritizující ruskou anexi Krymu.[10] V roce 2020 podepsal dopis na podporu dlouhodobě protestujících proti běloruskému prezidentovi Alexandru Lukašenkovi.[11] V roce 2021 byl jedním z iniciátorů petice požadující propuštění opozičníka Alexeje Navalného.[12]
Reference
- ↑ Bez svobody slova není demokracie. Nobelova cena míru jde do Ruska a na Filipíny. iDNES.cz [online]. 2021-10-8. Dostupné online.
- ↑ a b The Nobel Peace Prize 2021. NobelPrize.org [online]. [cit. 2021-10-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Муратов, Дмитрий Главный редактор "Новой газеты". lenta.ru [online]. [cit. 2022-02-26]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ YABLOKOV, Ilya. Nobel peace prize: how Dmitry Muratov built Russia’s ‘bravest’ newspaper, Novaya Gazeta. The Conversation [online]. 2021-10-8. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ŠTĚPÁNEK, Vít. Cenu za mír mají stateční novináři. Nobelův výbor ocenil jejich činnost v obtížných podmínkách. Lidovky.cz [online]. 2021-10-8. Dostupné online.
- ↑ Ruský nositel Nobelovy ceny míru vydražil medaili za dvě miliardy korun. Výtěžek pošle dětem z Ukrajiny. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-06-21 [cit. 2022-06-21]. Dostupné online.
- ↑ KELLY, Lidia. Russian journalist's Nobel Peace Prize fetches record $103.5 mln at auction to aid Ukraine children. Reuters [online]. 2022-06-21 [cit. 2022-06-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Russia adds Nobel Peace Prize-winning journalist to its register of "foreign agents"
- ↑ YABLOKO, Author:. Grigory Yavlinsky congratulates Dmitry Muratov on being awarded the Nobel Peace Prize [online]. 2021-10-08 [cit. 2021-10-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Обращение инициативной группы по проведению Конгресса интеллигенции «Против войны, против самоизоляции России, против реставрации тоталитаризма» и письмо деятелей культуры в поддержку позиции Владимира Путина по Украине и Крыму. Новая газета [online]. 1394711220000 [cit. 2021-10-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-30. (rusky)
- ↑ ECHOMSK. EchoMSK: «Мы глубоко возмущены, что диалогу с обществом власть предпочитает насилие». Эхо Москвы [online]. [cit. 2021-10-10]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Немедленно освободить Алексея Навального. Change.org [online]. [cit. 2022-02-26]. Dostupné online. (rusky, anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dmitrij Andrejevič Muratov na Wikimedia Commons
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Dmitrij_Muratov |
