Rekordní teploty v Evropě II. - Globální teploty: jak blízko jsme překročení teplotních limitů stanovených Pařížskou dohodou?

V roce 2022 byly teploty v některých částech severní části centrální Sibiře a podél Antarktického poloostrova o více než 2 °C vyšší než průměr referenčního období 1991-2020. Podle datového souboru ERA5 byl v řadě regionů zaznamenán nejteplejší rok v historii měření. Na pevnině se jedná o velké části západní Evropy, části následujících regionů: Blízký východ, střední Asie a Čína, Nový Zéland, severozápadní Afrika a Africký roh.

Teploty v Evropě byly v průběhu roku druhé nejteplejší v historii měření. Rok 2022 byl o 0,3 °C chladnější než rok 2020 a nepatrně teplejší – přibližně o 0,1 °C – než roky 2019, 2015 a 2014. V celé Evropě, s výjimkou Islandu, byly roční teploty vyšší, než je průměr let 1991-2020. Nejvíce nadprůměrné byly teploty v západní části kontinentu. Podle datové sady C3S ERA5 byly v několika zemích západní a jižní Evropy zaznamenány nejvyšší roční teploty přinejmenším od roku 1950. Podobná zjištění již na základě předběžných nebo konečných údajů oznámily národní agentury v tomto regionu.

Léto v Evropě bylo s přehledem nejteplejší v historii měření, přičemž předchozí nejteplejší léto bylo v roce 2021. Podzim byl třetí nejteplejší v historii měření, překonán byl pouze roky 2020 a 2006. Zimní teploty v roce 2022 byly přibližně 1 °C nad průměrem a zařadily se tak mezi deset nejteplejších zim. Naopak jarní teploty v Evropě jako celku byly těsně pod průměrem referenčního období 1991-2020. Z hlediska měsíčních průměrů bylo devět měsíců nadprůměrných, zatímco tři měsíce – březen, duben a září – byly podprůměrné. Na kontinentu byl zaznamenán druhý nejteplejší červen v historii měření s teplotou přibližně 1,6 °C nad průměrem a nejteplejší zaznamenaný říjen s teplotou téměř 2 °C nad průměrem.

Extrémní události na celém světě v roce 2022

V obou polárních oblastech byly v roce 2022 zaznamenány epizody rekordních teplot. V březnu proběhlo v Antarktidě intenzivní teplé období s teplotami výrazně nad průměrem. Například na stanici Vostok ve vnitrozemí Východní Antarktidy dosáhla hlášená teplota -17,7 °C, což je nejteplejší teplota, jaká kdy byla naměřena v jejím 65letém záznamu. Během září byly teploty nad středem Grónska o 8 °C vyšší než průměr, přičemž údaje C3S ukazují, že téměř na celém území země byly zaznamenány průměrné teploty vyšší než kdykoli v září přinejmenším od roku 1979, což souviselo s jižními převládajícími větry, které byly teplejší než obvykle.

V Antarktidě bylo po celý rok neobvykle málo mořského ledu, přičemž v šesti měsících byla zaznamenána rekordně nebo téměř rekordně nízká rozloha antarktického ledu v příslušném měsíci. Ve druhé polovině února dosáhl denní rozsah antarktického mořského ledu nového rekordního minima, čímž bylo překonáno předchozí minimum dosažené v roce 2017. Nízké rozlohy mořského ledu byly způsobeny především podprůměrnými podmínkami mořského ledu ve Weddellově moři po většinu roku, v Rossově a Amundsenově moři až do dubna a v Bellingshausenově moři od dubna.

V tropických a subtropických oblastech způsobily extrémně vysoké teploty před začátkem měsíce v Pákistánu a severní Indii dlouhotrvající jarní vlny veder a rekordní maximální a minimální teploty. Střední a východní Čína zažila dlouhotrvající vlnu veder s následným suchem během léta.

V červenci a srpnu byly v Pákistánu zaznamenány rekordní srážky, které vedly k rozsáhlým záplavám v rozsáhlých částech země a způsobily rozsáhlé škody a ztráty na životech. Také Austrálie se potýkala s podprůměrnými teplotami a neobvykle vlhkými podmínkami po většinu roku, zejména na východě kontinentu, s několika epizodami rozsáhlých záplav, což je situace typická pro přetrvávající podmínky La Nina a pravděpodobně zvýrazněná nasycenou půdou.

Neobvyklé teplo na konci jara a v létě v Evropě v kombinaci s nedostatkem srážek, jasnou oblohou a suchou půdou přineslo sucho zejména v jižní a střední části kontinentu. Mnoho zemí hlásilo dopady na zemědělství, říční dopravu a hospodaření s energií.  Extrémně suché podmínky vedly také ke zvýšenému nebezpečí vzniku požárů, což mělo za následek neobvykle vysokou požární aktivitu v jihozápadní Evropě, zejména ve Francii a Španělsku.