Útlum globální ekonomiky jako nástroj snižování emisí?

Hlavní ekonom investiční banky Natixis Patrick Artus se pustil do zajímavé kalkulace. Snažil se odhadnout, zda by vývoj globálního potenciálního produktu sám o sobě stačil na snížení emisí oxidu uhličitého, které je v souladu se současnými cíli. 

V následujícím grafu je vyznačen historický vývoj globálního potenciálního produktu. Zatímco v roce 1998 dosahoval 4,3 %, v roce 2018 se podle Artuse pohyboval na 2,6 %. Částečně je to dáno vývojem produktivity, která se v uvedeném období snížila z 2,7 % na 1,8 %, ale k popsanému vývoji přispěly i demografické změny.

Artus tvrdí, že s ohledem na trendy v produktivitě a v demografické oblasti může potenciální globální růst dosahovat 2,5 % v roce 2030 a 2,4 % v roce 2040. Co by to znamenalo pro emise oxidu uhličitého? Podle ekonoma lze závislost mezi nimi a globálním růstem popsat následovně. Tempo růstu globálních emisí se rovná:

-0,8 % + 80 % tempa růstu produktu.

Pokud by tato závislost platila, trendový růst emisí do roku 2040 dosáhne 1,2 % ročně. To znamená, že sice lze čekat určitý pokles potenciálního růstu světové ekonomiky, ten by ale ani zdaleka nestačil na potřebné snížení emisí oxidu uhličitého, které by mělo dosahovat 2 % ročně. Pokud jej mělo být docíleno čistě ekonomickým útlumem, musela by podle Artuse světová ekonomika do roku 2040 klesat o 1,5 % ročně.

Globální emise oxidu uhličitého v absolutních hodnotách a jejich meziročních růstech od roku 1998 shrnuje druhý graf. Jejich pokles byl v tomto období zaznamenán jen v letech 1999, 2009 a 2015:



Zdroj: Natixis