Neratov – "zázrak nad Čechami"

Vysídlená a doslova vylidněná vesnice. Rozbořený kostel, ve kterém rostly stromy... Tak začíná příběh obnovy Neratova. Mladý, za komunismu tajně vysvěcený kněz Josef Suchár oslovil na počátku devadesátých let dvě rodiny, které se usadily natrvalo v Orlických horách. Založili občanské sdružení a začali pomáhat lidem s handicapem.

Dnes je Neratov fungující vesnicí s pozoruhodně a postupně opravovaným kostelem. Putují sem kvůli inspiraci, ale i kvůli smíření tisíce lidí z prostředí křesťanských církví i mimocírkevní. Ve vesnici funguje bezkonkurenčně největší zaměstnavatel handicapovaných v tomto koutě východních Čech. Sdružení Neratov dává naději a práci stovkám lidí.

Tuto neuvěřitelnou proměnu lze bez nadsázky označit za zázrak. Josef Suchár, který až do revoluce nemohl veřejně působit, dokázal pro své smělé plány nadchnout i ostatní. V knižním rozhovoru vypráví o tom, jak se mu Neratov podařilo vzkřísit. Otevřeně a bez frází mluví i o mnoha dalších věcech, které se týkají jeho, víry, služby druhým, společnosti a církve.

"Když se tam zastavíte, ucítíte spojení země a nebe tak silně, že na to nezapomenete. Prosím vás, vezměte děti a jeďte tam. Uvidíte Zázrak nad Čechami."

Michal Horáček, textař, spisovatel a kulturní antropolog

Pozvánka:

Ve čtvrtek 13. 12. 2018 od 17 hod proběhne v Knihovně Václava Havla beseda "Příběh Neratova - od rozbořeného kostela po pivovar", jejímž organizátorem je Nadace Olgy Havlové. Při této příležitosti bude uvedena na trh kniha Zázrak v Neratově. Knihu slavnostně uvede pan Michal Horáček a zástupci nakladatelství.

Ukázky z knihy:

Jinakost je pro mě strašně důležitá

Myslím, že na Neratově i Charitě je vidět, že se nebojíte dělat věci jinak než ostatní.

Jinakost je pro mě strašně důležitá. Jsem poznamenaný bolševickým myšlením, že vše musí být jednotné, že existuje jen jeden správný pohled. Bohužel to někdy zaznívalo i z katolické církve. Jsem proto moc rád, že v Charitě pracují i nevěřící. Když jsme řešili s Dominikem ještě jako hradeckým biskupem, že nemáme dostatek věřícího personálu, řekl krásně: "Každý, kdo je s námi ochotný spolupracovat na základní myšlence evangelia, na pomoci bližním z lásky, je pro mě věřící." Musíme vytvářet prostředí, aby se i při této práci dalo o věcech víry mluvit a oni je mohli pochopit. Neříkám, že je musí přijmout, ale je třeba, aby je pochopili. Pokud je mezi mnou a druhým člověkem vztah přátelství, pak mě jeho jinakost obohacuje. Nemusím mít strach z toho, že by mě ohrožovala. Naopak mě může inspirovat, pomoci mi něco pochopit.

Indie: podstatou naší práce jsou vztahy

Otevřely vám cesty do Indie oči? Změnilo vás to?

Už se nesoustředím tolik na to, co pro mě bylo třeba při první návštěvě fascinující, spoustu věcí už beru tak nějak obyčejně. Ale vždy znovu se mi tam připomene podstata naší práce. A tou jsou vztahy. My máme standardy, dobré vybavení, ale atmosféra je často studená. Oni nemají nic, pracují ve velmi skromných podmínkách, ale z jejich zařízení je cítit vřelost, radost. Ta hřejivá podstata charitního díla. Jezdím si to tam rád připomínat. Ano, je to jiný svět, jiné zvyky, ale podstata je stejná. Cesty do Indie mi pomáhají na tohle nezapomínat.

Obohacující je pro mě vidět i tamní pestrost náboženství. Ano, občas tam jsou nějaké pogromy na křesťany, to začíná být celosvětový trend a svět to nechává chladným. Je módní bojovat za Tibet, ale že se vraždí násobně víc křesťanů, to nikomu nevadí.

Ale zpět k Indii. Tam vidím, že dokáží spolupracovat, respektují se. Otevřelo mi oči, když jsem viděl, jak se tamní biskupové projevují na školách. Nádherná byla i touha dětí učit se i to, jak vzdělání proměňuje celou vesnici. A péče kněží a řeholních sester, jejich nasazení. Když odcházejí do slumů, tak neví, zda se vrátí. Přesto tam jdou. Je to ryzí: jdou s kůží na trh.

Bagr je můj relaxační přístroj...

Většina lidí má faráře spojeného s kostelem a oltářem, vy ale docela dost času trávíte v bagru. To není typický dopravní prostředek pro kněze.

Jsou to moje relaxační přístroje. Dělá mi dobře, když mohu něco dělat a je to za mnou vidět. Když jsem si kupoval bagr a bral si na něj úvěr, tak se mě úředník ptal: "Na co farář potřebuje bagr?" "Víte, co je mezi lidmi hříchů? Je třeba je zakopat," odpověděl jsem. Zatvářil se dost vyděšeně, možná si dodnes představuje, že tu někde zakopávám hříchy.

Stárnu, bolí mě klouby a už toho fyzicky tolik nezvládnu. Když chvíli dělám s lopatou nebo krumpáčem, tak mám pak problém zvednout ruku. Přesto chci být stále tvůrčí silou v tom, co tady děláme. A má to i evangelizační rovinu - farář je někdo, který něco dělá a pomáhá. Pro naše kluky - klienty - je to něco, co mají v úctě. Mnozí nerozumí tomu, co dělám v kostele. Ale práci s bagrem uznávají a je to navíc něco, co oni nedokážou. Je to i téma, přes které se ke mně dostávají lidé, kteří by jinak za knězem nepřišli. Mohu pro ně být najednou srozumitelnější.

Je v tom i trochu týmové práce. Já udělám většinu, kluci to s lopatami dočistí, ale najednou mají pocit, že my jsme to udělali. Společně se nám něco podařilo. A samozřejmě je to i efektivní, protože mnoho věcí bychom si nemohli dovolit nechat udělat na zakázku. Je to drahé, takže to jde jen přes projekty. Každé vesnici prospívá někdo, kdo může udělat potřebné služby - odhrnout sníh, něco vykopat. Topíme peletkami a i ty je třeba převážet, bez techniky by to nešlo.

Nakladatelské údaje

Zázrak v Neratově vydalo Karmelitánské nakladatelství v listopadu 2018.

216 stran. Doporučená cena: 329 Kč.

web titulu: https://www.ikarmel.cz/produkt/zazrak-v-neratove

Kontakty:

Odpovědná osoba: vedoucí redaktor KNA Pavel Mareš, mares@kna.cz , 721 285 237

Grafické podklady na vyžádání, vedoucí marketingu: Monika Dvořáková, dvorakova@kna.cz, 734 649 231

Související témata