Důvody, proč na tom americká ekonomika momentálně není dobře, jsou jasné. Chaotická politika Donalda Trumpa, kdy jeden den zavádí cla, druhý den je odvolává, aby je pak znovu zavedl, znejisťuje podnikatele i investory. Navíc vysoká cla, která Trump neustále vychvaluje, zdraží dovážené zboží a to může posílit inflaci.
A konečně, ceny akcií vzrostly před Trumpovým nástupem do úřadu mimo jiné i proto, že Trump sliboval deregulace a snižování daní. Jenže zatím místo deregulací přicházejí jen zmatky vytvářené rušením míst jednotlivých úředníků, včetně těch majících na starosti regulaci, a snižování daní zatím není na pořadu dne.
Evropské unii škodí regulace víc než cla. Brusel se mstí Trumpovi, i když se tím sám střílí do nohy |
Zklamané naděje, jak známo, berou lidé jako těžší ránu, než kdyby nic nečekali, a to se přirozeně projevuje i na jejich náladě a na chuti investovat a utrácet.
Optimistické scénáře
Někteří ekonomové už se proto začínají obávat hospodářského útlumu s dopadem na celý svět. Zvláště když Trump po té, co byl varován, že americké trhy padají, prohlásil, že se nemůže věnovat každému pohybu akciového trhu, protože provádí velké věci a navíc několikrát zopakoval, že vyšší cla budou zkrátka bolet. Čímž naznačil, že je mu ekonomika tak trochu jedno, z čehož některým investorům vstaly vlasy na hlavě.
Přítel na telefonu. Přistoupí-li Trump na to, že válku vyřeší jen konec pomoci napadenému, tak Putin vyhrál |
Řítíme se tedy do hospodářské krize jako ve třicátých letech? Přijde bída, extrémisté a války? Nezoufejte, ještě to může dopadnout dobře a co více, za určitých okolností to pro nás Evropany dokonce může dopadnout víc než dobře. Jak to?
Několik takových možných optimistických scénářů nedávno popsal list Financial Times. Podle prvního z nich si to Trump prostě s cly rozmyslí, americká ekonomika se znovu rozběhne, všichni si oddechnou, zavládne optimismus a to bude růstovým impulsem pro celý svět i Evropu. Upřímně, tohle asi není moc pravděpodobné.
Stejně tak není moc pravděpodobné to, že americká centrální banka Fed sníží své úrokové sazby a tím nakopne americkou a potažmo i evropskou ekonomiku. Fed nic takového nenaznačuje, naopak, spíše zohledňuje obavy z inflace a tedy udržení výši úrokových sazeb a tím i další zbrzdění americké ekonomiky.
Britové nejsou tak naivní jako Trump, shodli se historikové. Rusům nevěří od doby, kdy nedodrželi slovo |
Nevypadá to ani na to, že by se do posílení světové ekonomiky více zapojila Čína, že by povzbudila mohutnými výdaji svoji ekonomiku a tím vyrovnala americké problémy. Náznaky určitého pozitivního vývoje tu sice jsou – minimálně si vedení čínské komunistické strany nedávno uvědomilo, že není zdravé příliš pronásledovat majitele a vedení velkých technologických společností, protože to ekonomickému růstu neprospívá – ale na nějaký velký obrat a skok vpřed to taky nevypadá. Navíc je otázkou, zda by zrovna čínská snaha podpořit dalším dluhem vlastní ekonomiku a vývoz v současné situaci k něčemu vedla.
Jedinečná příležitost starého kontinentu
Pak už ovšem, i když si to zřejmě ve Financial Times úplně nemyslí, zbývá pouze jedna dobrá možnost: motorem světového růstu musí být Evropa. Zní to po letech stížností na to, jak se nedá v Evropě podnikat, jak je přeregulovaná a jak je její sociální model protirůstový, sice divně, ale je to tak.
Starý kontinent má nyní jedinečnou příležitost zabodovat oproti Americe. Na rozdíl od Spojených států má Evropa stabilní byznysové prostředí a akciové trhy se tu vyvíjejí pozitivně. Pokud se kapitál začne stěhovat pryč ze Spojených států, moc možností nepříliš riskantních investic, jaké dělají například velké penzijní fondy, nemá. Čína je sice dobrý trh, ale politicky rizikový, Rusko se může jevit nadějné, ale politická rizika jsou ještě větší, rozvojový svět je nejistý a pro mnoho investičních manažerů neprobádaný. Takže zbývá jen Evropa.
Nad některými nápady Trumpa zůstává člověku rozum stát. Zrušení federálního ministerstva školství se to netýká |
Příliv kapitálu by mohl pomoci evropské ekonomice k rychlejšímu růstu. Hodilo by se i větší zapojení amerických aktivistických akcionářů do řízení evropských podniků. Růstu Evropy navíc pomohou i vyšší plánované výdaje evropských vlád.
Aby to fungovalo, je ovšem třeba splnit některé podmínky. Evropa skutečně musí deregulovat a zlepšit podmínky pro podnikání a to i na národní úrovni jednotlivých zemí, nikoliv jen na té unijní, o které se teď tak mluví. Na celoevropské úrovni je pak třeba hlavně propojit evropské kapitálové trhy, tedy sjednotit v této oblasti podmínky a pravidla. Zda tohle Evropa zvládne, to záleží jen na evropských politicích. Pokud ano, budoucnost může být více než optimistická.
