Inflace: Cenová statistika je jedna z nejrychlejších. Jak výběr položek pro sestavení cenového indexu probíhá? Máte jistotu, že obchodní řetězce poskytují data správná?

S ředitelem odboru statistiky cen ČSÚ Jiřím Mrázkem jsme hovořili o měření inflace a o tom, jak cenová statistika využívá moderní technologie.

Co vyjadřují termíny inflace a index spotřebitelských cen?

Inflace je obecný, spíše intuitivní než přesně definovaný pojem, který vyjadřuje pohyb cen. Někdy se inflace chápe jako pohyb cen vzhůru, ale já bych řekl, že je to spíš obecný pohyb cen v čase. Termínem spotřebitelská inflace se označuje pohyb cen pro domácnosti, tedy konečné spotřebitele.

Index spotřebitelských cen je konkrétní matematický model, kterým se snažíme inflaci změřit. Do tohoto modelu se dosazují reálně zjištěné ceny a výsledek odpovídá tomu, k jakým cenovým datům máme přístup. U cenových indexů jsou to téměř vždycky data výběrová, jen ve velmi specifických případech jsme schopni pracovat s daty vyčerpávajícími. Například v případě potravin dostáváme sice od prodejních řetězců scanner data, která obsahují veškeré prodané zboží, ale my do cenových indexů zahrnujeme jen určitý výběr. Sledujeme pohyb cen pouze u části zboží, protože započítávat úplně vše by bylo technicky nesmírně složité. Scanner data typického řetězce zahrnují zhruba 30 tisíc položek, z nichž pro cenovou statistiku využíváme asi polovinu. Řetězce navíc nepokrývají absolutně celý trh, takže i v tomto smyslu se jedná o výběr.

Jak tedy výběr položek pro sestavení cenového indexu probíhá?

Zboží, jehož ceny chceme sledovat, si nejprve rozdělíme na menší skupiny s nějakou shodnou charakteristikou. Například jogurty, maso chlazené, pečivo a podobně. Uvnitř těchto skupin je pohyb cen obvykle homogenní. Pro každou skupinu pak určíme položky, jejichž ceny sledujeme. A abychom mohli zjišťovat, jak se mění ceny pro spotřebitele, musíme vědět, jak jsou naše skupiny zboží zastoupeny v jejich spotřebním koši. Kolik procent ze svých výdajů vynakládají domácnosti na jídlo, alkohol, oblečení, zábavu a další produkty a služby. Tato data se získávají z rodinných účtů a upřesňují se za pomoci dalších statistik. U potravin se váhy jednotlivých položek v koši přepočítávají obvykle každý rok, u ostatních položek pak jednou za dva roky.

Když máme sestavený spotřební koš, můžeme pak relativně snadno sledovat, jak se mění ceny produktů a služeb v něm obsažených. U potravin a drogerie sbíráme ceny pomocí scanner dat přímo z pokladních systémů obchodních řetězců. Zjištěné údaje jsou proto velmi přesné a odpovídají realitě. Když třeba máslo stojí 65 korun, kupuje ho jen ten, kdo musí. Když je pak následující týden v akci za 39, prodá se úplně všechno. Kdyby ceny zjišťovala tazatelka, záleželo by na tom, který den do obchodu přišla. Ze scanner dat však známe celkovou cenu prodaného másla za dané období a celkový počet prodaných kusů. Snadno si pak dopočítáme průměrnou cenu, za jakou ho lidé skutečně nakupovali.

Máte jistotu, že obchodní řetězce poskytují data správná? Že je nějak nezkreslují?

Měření inflace je jednou z historicky nejvíce harmonizovaných statistik. Intenzivní práce na sladění cenových indexů mezi evropskými zeměmi začaly už v roce 1993 poté, co byla rok předtím podepsána Maastrichtská smlouva. Evropa směřovala k měnové unii, a proto bylo třeba mít jednotný a spolehlivý nástroj na měření inflace. Metodika výpočtu indexu spotřebitelských cen je tedy velmi dobře propracovaná, a i když si jednotlivé země udržují nějaké národní zvláštnosti, které se odrážejí v jejich národním indexu, tak harmonizované indexy jsou i přes rozdílné složení spotřebních košů velmi dobře srovnatelné.

Jaký vliv má složení spotřebního koše na výsledný index spotřebitelských cen?

V některých zemích vydávají domácnosti větší část nákladů za bydlení, jinde za oděvy, někde hraje větší roli vnitrostátní letecká doprava nebo námořní doprava, někde spotřebují víc másla, ryb, vína… Spotřební koše samozřejmě zahrnují i spoustu lokálních výrobků. Přesto se výsledné cenové statistiky v různých zemích zpravidla příliš neliší, ekonomická situace se do cen propisuje v celé Evropě podobným způsobem.

To, že v současné inflační vlně stouply ceny ve východní Evropě mnohem více než v západní, je dáno především tím, že v bývalých zemích s centrálně plánovaným hospodářstvím je ve spotřebním koši větší podíl zboží než služeb, navíc zboží levnějšího či méně kvalitního, jehož výrobní náklady jsou hodně závislé na ceně energie, případně materiálu. Když se ceny energií výrazně zvedly, projevilo se to samozřejmě silněji tam, kde mají v těchto produktech větší zastoupení. Naproti tomu třeba v případě značkového zboží, u něhož je podíl energií a surovin na celkové hodnotě nízký, ceny tolik nevzrostly.

Sledujete cenové indexy i pro užší cílové skupiny spotřebitelů?

Ano, vedle indexu spotřebitelských cen pro celou republiku máme ještě index pro Prahu a index pro seniory. Pro ten pražský sledujeme ceny pouze v hlavním městě a seniorský má odlišné složení spotřebního koše. Větší relativní váhu v něm mají potraviny, léky, elektřina, plyn, ale i třeba alkohol a cigarety, upozaděny jsou doprava, stravování a ubytování a samozřejmě také luxusnější a zbytné položky. Seniorský index se využívá hlavně při valorizaci důchodů.

Určitě by bylo zajímavé sledovat inflaci i pro další cílové skupiny, ale to by si vyžádalo spoustu práce. Naše zdroje nejsou neomezené a ty, co máme, musíme využívat efektivně.

Berete při výpočtu indexu spotřebitelských cen v úvahu i luxusní zboží?

Spotřebitelský cenový index je zaměřený zejména na střední a nižší ekonomické třídy obyvatel. Ve spotřebním koši proto máme v určité míře zastoupené třeba běžnější šperky – zlatý prsten a podobně, ale diamanty, luxusní kabelku nebo jachtu byste tam nenašli. Rovněž ceny osobních automobilů sledujeme ve střední a nižší kategorii. Tato úroveň zahrnuje největší část populace, a inflace se v ní také nejvíce projevuje.

Jak daleko lze inflaci porovnávat do minulosti?

Při pohledu zpět je nutné mít na paměti, že se s časem mění složení a účel položek spotřebního koše. U nás třeba v devadesátých letech lidé relativně nevydávali tolik peněz při cestách do zahraničí, ale na rozdíl od současnosti kupovali například uhlí. Změnil se i význam jízdního kola ze spíše dopravního prostředku na prostředek ke sportování. Osobní automobil byl dříve spíše doménou bohatších lidí z města, dnes je to nutnost na vesnici. V dlouhodobější rovině spotřebitelský koš také neustále roste a obsahuje více a více položek. Srovnávání s minulostí je proto vždycky ošemetné. Čím hlouběji do minulosti postupujeme, tím srovnatelnost klesá.

Výpočet indexu detailních skupin koše probíhá řetězově z měsíce na měsíc. Při interpretaci se pak kromě tohoto meziměsíčního pohybu porovnávají ceny v aktuálním měsíci nyní a před rokem. Toto meziroční porovnání do značné míry vyhladí sezonní výkyvy, a lze ho tedy použít jako poměrně spolehlivý analytický ukazatel, od něhož se odvíjí řada ekonomických modelů či analýz. Když je ale řada indexů už hodně dlouhá, třeba dvacet let, dochází trvalým navazováním dobových výpočtů k určitému nežádoucímu posunu. Výpočet, který by vycházel z přímého porovnání cen nyní a před dvaceti lety by vyšel trochu jinak.

Přesto, můžete současnou vysokou inflaci porovnat s nějakým historickým obdobím, kdy jsme na tom v Česku byli podobně?

Velmi vysokou inflaci jsme měli v období liberalizace na počátku devadesátých let. V roce 1991 přesáhla významně hranici padesáti procent. Další skok o dvacet procent nastal v roce 1993 po zavedení DPH. Pak už se index spotřebitelských cen držel kolem úrovně deseti procent a následkem finanční krize a ekonomické recese v letech 1997 a 1998 začal padat rychle dolů. K nárůstu nad pět procent došlo ještě v roce 2008 a od té doby byla inflace nízká. Současná vlna se zvedla po pandemii covidu-19 a v různě velké míře zasáhla celou Evropu.

Představuje vysoká inflace velké riziko pro další vývoj ekonomické situace v zemi?

Vysoká inflace samozřejmě dobrá není. Hlavní inflační skok však už podle mého názoru máme za sebou, a teď už léčíme bolesti, které samy odeznívají. Je to jen názor statistika, ale domnívám se, že potenciální růst cen mohli odpovědní činitelé předvídat s větším předstihem. Úroková sazba se měla zvednout trochu dřív a teď by zase měla jít dřív dolů.

S jakým zpožděním dostáváme hodnoty cenových indexů?

Drtivá většina cen se sbírá mezi prvním a dvacátým dnem referenčního měsíce. Potom probíhá zpracování a kontroly, a výsledné číslo publikujeme kolem devátého desátého dne měsíce následujícího. Je to jedna z nejrychlejších statistik vůbec.

Co vyjadřují indexy cen výrobců, které ČSÚ také zveřejňuje?

Těchto indexů je několik. Nejvýznamnější je index cen průmyslových výrobců. Ten sleduje ceny produktů na výstupu z daného stupně výroby. Jeden produkt přitom může do výpočtu vstoupit několikrát, pokud slouží jako polotovar pro výrobu něčeho dalšího. Například plastové granule, které jsou výstupem z chemické výroby, využije další firma pro vylisování volantu, který je prodán automobilce a stane se součástí automobilu. Jednotlivé podniky v tomto řetězci vyplňují pravidelně do příslušných výkazů ceny své produkce a my z těchto údajů zjišťujeme, jak se ceny vyvíjely v čase.

Kromě indexů cen průmyslových výrobců máme ještě indexy cen zemědělských výrobců, stavebních prací nebo tržních služeb pro podniky.

Čekají nás v cenové statistice v příštích letech nějaké změny?

Cenová statistika na sebe musí plynule navazovat, takže žádné zásadní změny nechystáme. Stále pokračujeme v rozšiřování obchodů, které nám poskytují scanner data. Oblasti potravin a nápojů, drogerie a léků již máme v zásadě pokryté a nyní se intenzivně věnujeme zapojení hobby marketů. Oslovit chceme ještě velké internetové prodejce typu Alza nebo Mall.cz.

Na první pohled se to může jevit jako poměrně snadná záležitost, že prostě napojíme na náš systém další zdroje dat a bude hotovo, ale takhle jednoduché to není. Sortiment e-shopů a hobby marketů je totiž násobně širší než třeba u potravinářských obchodů, přičemž váha těchto komodit ve spotřebním koši je naopak nižší. Více se liší také pojmenování a zatřídění stejných nebo podobných položek u různých obchodů. Úsilí, které zpracování dat věnujeme, je tak v nepoměru se ziskem, který to přinese. Scanner data výrazně zkvalitňují statistické výsledky, ale úspora práce to příliš velká není. Někdy je jejich zpracování dokonce naopak náročnější než zpracování výsledků získaných fyzickými návštěvami prodejen.

Uvažujete i o využívání web scrapingu?

Diskutujeme o něm, ale zatím nemáme jistotu, že ceny, které posbírá robot na internetu, souhlasí s těmi, za něž bylo zboží skutečně prodáno. Obsluha web scrapingu a robotů navíc vyžaduje speciálně školený tým odborníků. Tuto práci nejde svěřit statistikovi, který se vedle toho zabývá dalšími úkoly. Takže se zase vracíme k otázce, kolik zdrojů jsme schopni na danou novinku vyčlenit, a jaké přínosy proti tomu získáme.

Ale je pravda, že svět se digitalizuje a statistika nemůže zůstat stranou. Stále více dat budeme získávat elektronickou cestou a činnost tazatelek navštěvujících provozovny se bude omezovat. Zásadní bude, jak se ta obrovská množství dat podaří zpracovat, aby výsledek byl relevantní a nákladově únosný.

Rozhovor vyjde také v připravovaném červnovém čísle časopise Statistika&My.