Odbory si hrají na „zlého muže“, zřizují stávkový výbor. Vláda by se neměla nechat zastrašit, zároveň ale být svolná k jednání

Odbory nyní hrozí nejen stávkovou pohotovostí, ale také vytvořením stávkového výboru. O něm rozhodl dnešní sněm Českomoravské konfederace odborových svazů, největší odborářské organizace v Česku. Odborářům vadí dopad navrženého vládního konsolidačního balíčku zejména na zaměstnance a jejich rodiny a také na důchodce. Jmenují například zavedení nemocenského pojištění nebo zrušení daňového zvýhodnění benefitů či příspěvku na členství v odborech.

Není ovšem příliš zřejmé, proč se tolik berou za důchodce. Lze to vysvětlit tak, že ČMKOS zjevně své misi dává politický přesah. Vždyť její šéf Josef Středula politické ambice má, což nejvýrazněji prokázal nedávnou kandidaturou na úřad hlavy státu. Politický podtext nese zjevně i agilnost odborů ve věci konsolidačního balíčku. To proto, že razance a nasazení odborů stran jeho kritiky neodpovídá jeho skutečnému dopadu. Zkrátka a dobře, odbory to prostě přehánějí.

Ale samozřejmě, hra na „zlého muže“ je známou vyjednávací strategií, v řadě případů osvědčenou. Nyní půjde hlavně o to, zda bude mít pětikoaliční vláda dostatečnou sílu, soudržnost a pevné nervy, aby „zlému muži“ dokázala čelit.

Pokud má vláda dosáhnout svého záměru opravdu citelně snížit schodek státního rozpočtu, těžko může odborům rozsáhleji ustupovat. Vždyť její balíček už nyní je mnohdy atakován pro nedostatečnou razanci, například ve škrtání dotací.

Připomínkové řízení k navržené legislativě balíčku skončilo včera. Sešly se připomínky jednotlivých ministerstev, krajů a dalších úřadů, asociací a organizací. Jednotlivé subjekty – a odbory samozřejmě patří mezi ně – ale připomínkami především bojují za to, aby navržená opatření nedopadla na ně samotné, ale na někoho jiného. Přitom autoři balíčku se snažili až na některé excesy, aby byl jeho dopad rozložen poměrně rovnoměrně napříč společností.

Riziko v takovém přístupu, jež se nyní snaží politicky kapitalizovat ponejvíce právě odbory, ovšem spočívá v tom, že vláda „naštve úplně všechny“. Kdekdo totiž dnes sice volá po ozdravení veřejných financí, ale málokdo chce nést jeho břímě. Skončené připomínkové řízení, ale i dnešní ustanovení odborářského stávkového výboru, tak především představuje „kejhání potrefených hus“, kdy každá zasažená organizace nebo úřad se snaží hlasitým protestem svalit břímě balíčku na někoho jiného. Odbory jsou zatím prostě jen nejhlasitější.

V některých případech jsou ovšem připomínky objektivní a opodstatněné. Například když Asociace malých a středních podniků a živnostníků žádá zrušení excesu v podobě nulové spotřební daně z tichého vína, a argumentací narovnání trhu. Jde ovšem zejména o symboliku než o narovnání trhu. Pokud totiž vláda ve finální podobě balíčku ponechá tuto jen těžko vysvětlitelnou výjimku, bude na něj podstatná část veřejnosti hledět jako na výsledek lobbistické přetahované, v níž zkrátka někteří – třeba právě lobbisté za nulovou daň z vína – jsou silnější než jiní. To u veřejnosti zkrátka neupevní názor, že vláda se spravedlivě snaží zapojit do ozdravování veřejných financí rovnoměrně všechny, v duchu spravedlivého „padni komu padni“.

Přitom právě takovou filozofií se autoři balíčku evidentně chtěli řídit – a v nemalé míře se jim to i podařilo. Měli by v ní ovšem být ještě o něco důslednější. A nenechat se zastrašit „zlým mežem“ jménem odbory. Zároveň se ale nevyhýbat jednáním s ním.

Balíček má nakonec snížit záporné saldo státního rozpočtu v roce 2024 o 97,8 miliardy korun a za roky 2024 a 2025 pak dohromady o 151 miliard korun. Vyplývá to z důvodové a předkládací zprávy k návrhu zákona k balíčku, zveřejněných minulé pondělí. Jedná se o takřka čtyři miliardy výraznější snížení schodku, než jaké vláda do té doby avizovala. Do minulého pondělí vyčíslovala redukci schodku na 94,1 miliardy korun v příštím roce a na 147,5 miliardy korun dohromady v letech 2024 a 2025.

Ze zmíněné důvodové zprávy k balíčku je rovněž zřejmé právě to, že vláda se rozhodla spíše „luxovat drobné“. Tedy vzít něco od řady sociekonomických skupin, ale po troše, žádnou nezruinovat. Za balíček tak mají zaplatit (skoro) všichni, aniž by to kohokoli výrazněji zabolelo. To je žádoucí filozofie. V níž, jak je řečeno, by vláda ovšem tedy měla být ještě krapet důslednější, aby ji veřejnost opravdu přijala.

Vždyť uvažme jen to, že pouze samotný návrat před takzvané zrušení superhrubé mzdy by měl dopad 120 miliard korun. Což je více než desetinásobný dopad v porovnání s dopadem největší daňové změny obsažené v balíčku pro příští rok. Jedinou zásadní změnou v balíčku pro příští rok je tak seškrtání dotací.

Nářek například odborů, že běžná rodina zaplatí za balíček až 180 tisíc korun ročně, je při pohledu do tabulky důvodové zprávy (viz níže) stěží odůvodnitelný. V těch číslech tabulky prostě ona odborářská (haus)numera nejsou. Matematicky to nedává smysl, ekonomicky také ne, rozdíl je řádový.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank