Ministerstvo financí navrhuje zrušit osvobození nemocných v lázeňské péči od poplatku za ubytování

Lázeňství není pouhý wellness, ale dědictví naší země, které je třeba chránit. Léčebné pobyty v lázeňských zařízeních ovšem nejsou žádná turistika, navíc lázeňství v Česku stále „trpí dlouhým covidem“ i se potýká s úbytkem hostů v důsledku inflace a války. Další pokles návštěvnosti je to poslední, co tento tradiční obor v současné chvíli potřebuje.

Aktuálně předložená novela zákona č. 565/1995 o místních poplatcích počítá s tím, že se na nemocné hospitalizované ve zdravotnických zařízeních v režimu komplexní lázeňské péče (KLP) bude vztahovat povinnost platit poplatek za ubytování stejně, jako na běžné turisty. Což je diskriminační v tom smyslu, že lidé se srovnatelnými zdravotními obtížemi hospitalizovaní v o dborných léčebnách či rehabilitačních ústavech (OLÚ) zůstanou od tohoto poplatku nadále osvobozeni. S tím, že není zřejmý žádný logický důvod či účel tohoto nerovného přístupu.

Lázeňství přitom představuje velmi specifické odvětví na průsečíku mezi zdravotnictvím a turismem vzhledem k tomu, že slouží jak k léčebným, tak rekreačním účelům. V lázeňských městech navíc představuje klíčový obor podnikání, který do daného regionu i státní kasy přináší nemalé peníze, a jsou na něj navázána mnohá další pracovní místa. A v neposlední řadě je integrální součástí místní identity i historie naší země, ostatně jistě ne bezdůvodně bylo jedenáct evropských měst včetně třech českých předloni souhrnně vyhlášeno světovým kulturním dědictvím UNESCO.

Opatření připravované Ministerstvem financí zdraží lázeňské pobyty pro ty, kdo je potřebují ze zdravotních důvodů, což v důsledku sníží návštěvnost lázeňských zařízení. A to v situaci, kdy se stále ještě plně nezotavila z důsledků pandemie. Dále se lázně potýkají s neustále rostoucími náklady, propadem zájmu hostů v důsledku mimořádně vysoké inflace i konfliktu na Ukrajině, a v neposlední řadě s nedostatkem kvalifikovaného personálu.

„Je nutné nezaměňovat léčící se nemocné s ostatními hosty lázní, a léčebné lázně s hotely v lázeňských městech. Wellness je něco zcela odlišného od léčebných pobytů, ostatně ani nepožívá ochrany nulové sazby DPH. Pacienti, jejichž pobyt je hrazen ze zdravotního pojištění, musí zůstat osvobozeni od poplatku za ubytování,“ zdůrazňuje Jakub Juračka, předseda výboru České unie cestovního ruchu. „Změna současné úpravy je žádoucí, ovšem ve smyslu vymezení účelu využití vybraných poplatků. Dnes lázně financují údržbu i rozvoj lázeňské infrastruktury, kterou poté bezplatně využívá veřejnost i hosté konkurenčních ubytovatelů. Nehledě na to, že stále chybí systematická kontrola výběru poplatku za ubytování.“

Ekonomický dopad zdražení lázeňských pobytů by byl značný vzhledem k tomu, že v České republice působí bezmála sto registrovaných lázeňských zařízení s kapacitou 25 tisíc lůžek. Zaměstnávají na 11 tisíc pracovníků, a jen v sektoru služeb je na ně navázáno dalších několik tisíc pracovních míst.

Česká unie cestovního ruchu ČR je největší nezávislé profesní sdružení pro koordinaci a prezentaci zájmů podnikatelů v cestovním ruchu, a to jak směrem do odvětví tak vně. Cílem České unie cestovního ruchu je zkvalitnění spolupráce uvnitř odvětví cestovního ruchu a efektivnější prosazování nutných změn. Česká unie cestovního ruchu (dříve Forum cestovního ruchu, z.s.) je ustavena v souladu s Koncepcí státní politiky cestovního ruchu v České republice na období 2014 až 2020, kterou naplňuje.