Americké akcie se dostaly do extrému. Na první pohled vidět ale není

Investoři u celého trhu, jednotlivých odvětví a firem běžně sledují, jak si celý trh cení současných zisků. Tedy jaký je poměr cen akcií k těmto ziskům (PE). Mnohem méně sledovaný je poměr cen k dlouhodobějšímu růstu zisků (PEG). Co o trhu říká nyní? Hovoří o velkých extrémech.

1 . O čem tu vlastně mluvíme? Dejme tomu, že u nějaké akcie se pro následující rok očekávají zisky ve výši 10 dolarů a její cena je na 150 dolarech. Její PE je tedy 15. K tomu se očekává, že během následujících pěti let porostou zisky o 10 % ročně*. PEG této akcie je pak 1,5 (15 děleno 10 % krát 100).

Pokud pak máme jinou akcii se stejnou cenou a stejnými zisky 10 dolarů, ale růstem ve výši 15 % ročně, její PEG bude jen na 10. Můžeme to interpretovat tak, že investoři si jejích budoucích zisků cení méně, než u první akcie. Příčina pak může být dvojí: U druhé akcie investoři vnímají vyšší riziko. A/nebo po období vyššího růstu přijde období růstu výrazně nižšího (vyšší růst během prvních pěti let určitým způsobem „mate“).

2. Extrémy na celém trhu: Extrémem je nyní na rovině PEGu celý americký trh (data od Eda Yardeniho). U indexu SPX totiž hodnota PEG dosahuje rovných 2. Za posledních minimálně 30 let byl PEG vyšší jen v mimořádném roce 2020. Předchozí maxima kolem roku 2015/16 byla na 16 – 17. V duchu výše uvedeného si tedy nyní investoři cení budoucích zisků v USA opravdu hodně. A evidentně to není kvůli tomu, že by neexistovaly alternativy k akciím. Naopak, bezrizikové sazby jsou nyní mnohem výše, než v roce 2015/16. Což popsaný extrém ještě nafukuje.

V USA jsou tedy mimořádně nízko rizikové prémie a/nebo se na trhu čeká nějaký hodně dlouhodobý boom zisků. Který by ale musel začít až po pěti letech, protože pro tato léta je nyní konsenzus naopak nastaven historicky hodně nízko – cca na 9 %. To vše by ukazovalo spíše na extrémně nízké rizikové prémie. A to pozoruhodně v době, kdy panuje hodně nestandardní makroekonomické prostředí.

3. I u většiny odvětví: Hodně vysoké PEG má spotřební zboží obojího typu. K tomu energetika, kde ale byla ještě na konci minulého roku situace úplně obrácená. Došlo tu totiž k prudkému poklesu konsenzu u dlouhodobějšího růstu - na červenou nulu (PEG je tak fakticky nepočitatelný). PE tu je přitom historicky stále velmi nízko.

Dokonce ani finance se neobchodují s nějakým umírněným PEG. O něm se dá vlastně hovořit snad jen u telekomunikací a utilit. U nich se přitom již nějakou dobu mluví o tom, že jsou drahé. Jejich PE je skutečně historicky poměrně vysoko. Ale analytici tu věští silný dlouhodobější růst a relativně k němu (PEG) je PE naopak níže.

Největším extrémem směrem nahoru je pak IT sektor. Jeho PEG kolem 2,5 je totiž ještě vyšší, než v roce 2020. Jeho PE přitom není také nijak nízko, ale dlouhodobější predikce růstu se dostaly na historická minima kolem 10 %. Což je podobný obrázek, jako u celého trhu a některých dalších odvětví: Analytici osekali dlouhodobější očekávání, ceny a valuace mohly jít o něco níže, ale zdaleka ne tolik, jako ona očekávání. PEG se tak dostává do extrémů.

K uvedenému už jen dodám, že vedle velmi nízkých rizikových prémií, či úplné netečnosti k riziku, může hrát teoreticky roli i rozdíl v očekáváních: Investoři je mohou mít nastavena mnohem výše, než analytici. „Investorská“ PE a PEGy by pak byla níž. Proč by tomu tak ale mělo plošně být těžko říci.


*Slabou stránkou PEG může být samozřejmě to, že nepracuje jen se zisky očekávanými pro příštích 12 měsíců (PE), ale s predikcemi pro pět let. To je ale podobná diskuse/námitka, jako u řady dalších finančních a ekonomických měřítek. U kterých si prostě musíme být vědomi, co ukazují a co neukazují, k čemu byly vytvořeny a kde jsou jejich limity.