O měnové politice ČNB v minulých letech
Vzhledem k nedostatku jiných událostí je v dnešním restartu prostor na můj trochu provokativní text, který dnes vyšel v týdeníku Ekonom (a který je založen na jedné z kapitol právě vydané knížky „Ekonomické jednohubky“): je o tom, jak si domácnosti vytiskly spoustu peněz.
Mnozí účastníci debaty o příčinách vysoké české inflace se shodují na tom, že aspoň část viny leží na domácí půdě. Často se zmiňuje tato vláda a její předchůdkyně: svým hospodařením vytvořily rozpočtové schodky, které byly nepřiměřeně velké, a to i při zvážení dopadů pandemie a ruské agrese na Ukrajině.
V jistém smyslu má ale kus másla na hlavě také česká populace, a to hned ve dvou směrech.
První směr je triviální: kdyby český spotřebitel proti zdražování víc bojoval (méně utrácel, víc hledal levnější alternativy, víc jezdil nakupovat za hranice), inflace by byla nižší. Tohle obvinění je samozřejmě trochu nefér, protože přinejmenším v některých oborech (potraviny, bydlení a podobně) svou spotřebu pod určitou minimální úroveň snížit nebo do zahraničí přesunout nemůžeme.
Je tu ale i druhý směr, ve kterém si za drahotu můžou domácnosti samy. Jak víme přinejmenším už od dob slovutného nobelisty Miltona Friedmana, inflace je důsledkem příliš velkého množství peněz v ekonomice. A české domácnosti si zejména v době pandemie a krátce po ní vytvořily velké množství peněz – možná příliš velké.
Ano, čtete správně: české domácnosti si vytvořily velké množství peněz. Peníze totiž vznikají nikoli rozhodnutím centrálních bank, nýbrž dohodou kterékoli domácnosti – nebo firmy – s bankou o tom, že jí banka poskytne úvěr. Peníze, které na základě nově poskytnutého úvěru banka připíše dlužníkovi na jeho účet, jsou (nově zrozenými) penězi. Počítají se, jako jakékoliv jiné peníze na bankovních účtech (a v hotovosti v rukou firem a domácností), do peněžní zásoby – tedy do palebné síly, kterou můžou bankovní klienti použít pro své utrácení. (Pokud vám ovšem peníze půjčí nebankovní poskytovatel úvěrů, zastavárna nebo třeba kamarád, o zbrusu nové peníze nejde – jsou to už dříve vzniklé peníze, které váš věřitel jen přesunul ze svého účtu v bance nebo ze své peněženky).
Poskytnutí úvěru se dá označit jako porod peněz, kde šťastnou maminkou je banka, která úvěr poskytla, a šťastným tatínkem je klient, který o úvěr banku žádal. Paralela s porodem je sice možná roztomilá, ale o to syrovější je pak její uplatnění v opačném případě: splácením úvěru peníze naopak zabíjíme, ničíme.
Nuže české domácnosti si – ve spolupráci s bankami – vytvořily v posledních letech obří množství nových peněz tím, že si nabraly obří objem úvěrů. Ani ne tak tradiční cestou spotřebitelských úvěrů (růst jejich objemu se v nedávné minulosti příliš nezměnil); hlavní část nebývalého přívalu peněz si domácnosti zajistily skrze horečku na poli hypoték.
Od poloviny roku 2020 do konce roku 2021 se objem hypoték zvýšil celkem o dobrých 215 miliard korun, což je o polovinu víc, než by odpovídalo „normálu“ z let 2016-2019. Těch nad-normálních více než 70 miliard nových korun šlo převážně do rukou jiných domácností, které nemovitosti prodaly, a jejich spotřebitelská síla tak zřetelně narostla.
Rozhodování bank a jejich klientů o tom, kolik úvěrů bude poskytnuto (splaceno), a tedy kolik peněz vznikne (zanikne), se ale pochopitelně neděje jen tak podle jejich momentální libovůle. Je zásadně ovlivňováno úrokovými sazbami, a tedy měnovou politikou centrální banky.
A tak pokud jako jednu z příčin nynější vysoké české inflace uznáme velký objem nových úvěrů v posledních letech, pak bezprostředním viníkem jsou sice banky a jejich klienti, ale tím skutečným pachatelem v pozadí je Česká národní banka, která – viděno ze zpětného pohledu – snížila po příchodu pandemie úrokové sazby možná zbytečně nízko a možná je po odeznění pandemie měla zvyšovat ještě dřív a rychleji, než jak postupovala ve skutečnosti.
Michal Skořepa, analytik České spořitelny
Česká spořitelna je bankou s nejdelší tradicí na českém trhu.
Téměř 200 let tvoří jeden ze základních pilířů českého bankovního systému. V
současnosti poskytuje služby pro přibližně 4,7 milionu klientů. Od roku 2000 je
součástí nadnárodní finanční skupiny Erste Group Bank.
Více informací na: www.csas.cz
Poslední zprávy z rubriky Makroekonomika:
Přečtěte si také:
Prezentace
18.04.2024 Daňové přiznání lidem provětralo peněženky....
15.04.2024 Kam půjdou úrokové sazby? Aktuální přehled...
15.04.2024 Zabouchnuté dveře vyřeší zámečník od pojišťovny...
Okénko investora
Mgr. Timur Barotov, BHS
Petr Lajsek, Purple Trading
Miroslav Novák, AKCENTA
Spotřebitelská inflace v eurozóně odeznívá, pro služby to však úplně neplatí
Olívia Lacenová, Wonderinterest Trading Ltd.
Michal Brothánek, AVANT IS
Jiří Cimpel, Cimpel & Partneři
Ali Daylami, BITmarkets
Bitcoin stanovil nové historické maximum – Je už na nákup pozdě?
Jakub Petruška, Zlaťáky.cz