Kurz a sazby

Ve dnech, kdy dochází k otřesům v důležitých bankovních sektorech (byť ne v tom našem), zejm. v USA a ve Švýcarsku, není k zahození sledovat reakci českého kurzu a úrokových sazeb.

Na vývoj v USA, tedy pád několika středně velkých bank v minulém týdnu, koruna takřka nereagovala (nebo jen neznatelně a až po víkendu); horší pro ni byly až potíže Credit Suisse (vcelku pochopitelně: je to větší banka a je k nám blíž).

Koruna tak doputovala zpět na úrovně nad 24 korun za euro, kde ji čekali mnozí prognostici, akorát že k tomu byl třeba nový šok, který jistě nikdo nečekal. Ukazuje se tak, že koruna ani nadále není v nejistých dobách pokládána za bezpečný přístav, a to ani v případě, že ty nejisté doby se (na rozdíl třeba od invaze Ruska na Ukrajinu) české ekonomiky nijak přímo netýkají.

Představa koruny jako bezpečného přístavu by nám mohla vytanout na mysli při pohledu na vývoj výnosů českých státních dluhopisů. Ty skutečně klesají.

Jenomže ony klesají už od začátku března, a to nejspíš ve vleku poklesu sazeb korunových tržních sazeb IRS. 

A ty zas klesají nejspíš pod vlivem změn v očekávání vývoje sazeb v zahraničí. V posledních dnech totiž výrazně klesla zejména očekávání ohledně dalšího zvyšování úrokových sazeb Fedu (nejbližší, druhé jednání FOMC se bude konat příští týden v úterý a ve středu).

O koruně bych jako o bezpečném přístavu úplně nemluvil. Rozhodně se zdá být míň bezpečný než zlotý (který v posledních dnech oslabil výrazně miň), ale na druhé straně bezpečnější než forint (který oslabil výrazně víc).

K otázce, do jaké míry je teď na místě mírnit plány na další zvyšování úrokových sazeb, se bude moci už dnes vyjádřit Governing Council ECB (má totiž rozhodnout o dalším nastavení depozitní sazby pro eurozónu).