Česká ekonomika: Trápí nás inflace a nízká přidaná hodnota

Česká ekonomika je 12. nejsilnější v EU, ukazuje společný projekt České spořitelny a Evropy v datech: Index prosperity a finančního zdraví. Propad o 3 místa oproti loňsku způsobuje extrémní nárůst inflace. Dlouhodobě nás trápí nízká přidaná hodnota.



V pilíři ekonomiky Česko vloni zaznamenalo jeden z nejlepších výsledků celého Indexu prosperity. Lépe jsme na tom byli jen v oblasti zdraví a bezpečnosti.

Loňskou devátou pozici v oblasti ekonomiky se však letos nepodařilo obhájit a Česko se tak propadlo na 12. pozici a dostali jsme se na úroveň Itálie či Estonska. Nejsilnější ekonomikou se může pyšnit Švédsko, které se v každém ze zkoumaných pilířů umisťuje do desáté příčky. Nejvíce (o šest pozic) si polepšily Malta a Portugalsko. Žebříček uzavírá Řecko a největší „propadlík“ je Rumunsko (pokles o 10 příček).

Především inflace se postarala o pokles v žebříčku, a především o destrukci poptávkových tlaků = pokles spotřeby u nás je největší ze všech států EU.

Občas můžeme slyšet, že "ano, spotřeba klesá, ale jsme zhruba na úrovni roku 2017, a tehdy jsme se přece neměli špatně." Agregátně to sedí. Ale 20% domácností s nejnižšími příjmy jsou reálně už o téměř pětinu níž. Takže zatímco my jsme ve 2017, tak oni ve 2011. 



Český státní dluh je dlouhodobě relativně nízký, ale poslední roky rychle narůstá. Ze 4. nejnižšího výsledku jsme se podle posledních dat posunuli na 6. místo: ve 3Q 2022 bylo Česko jedinou zemí, která svůj veřejný dluh meziročně navýšila.

Česká republika většinu ostatních zemí předčí v ekonomické komplexitě = v míře diverzifikace ekonomiky. Jinými slovy, náš problém není v tom, že bychom vsadili vše na špatný sektor. V míře komplexity jsme 3. nejlepší v EU.



Problém je nízká přidaná hodnota. V přidané hodnotě vývozů jsme na 23. místě v EU a ve srovnání přidané hodnoty s celkovou produkcí, jsme na tom dokonce ještě o jednu příčku hůř. Máme perfektní strukturu ekonomiky, ale jednu z nejnižších přidaných hodnot.

Českou ekonomiku v současnosti oslabují tři její hlavní vlastnosti, Za prvé, je více závislá na levné a dostupné pracovní síle. Češi mají nízké mzdy ve srovnání s Německem, a to nejen absolutně, ale i po zohlednění produktivity.



Počet pracovníků bude klesat kvůli demografickým změnám, což bude tlačit mzdy nahoru. Pracovní síla tak už nebude ani levná ani dostupná. A pokud nechceme přijít o konkurenceschopnost, tak musíme zvýšit produktivitu.



Za druhé, máme jednu z nejvíce energeticky náročných ekonomik. Spotřebujeme dvojnásobek energie ve srovnání s Dánskem na jednotku HDP, ale i o 50 % více než Německo, které má také silný průmysl. V situaci energetické krize a nesoběstačnosti některých surovin to je problém.



Za třetí, jsme sice silně vývozní ekonomika, ale také silně dovozní ekonomika. Dovozní náročnost automobilového odvětví se dostává mírně přes 50 %, v případě výroby počítačů nebo chemických látek dokonce nad 75 %. Takže zaseknutí dodavatelských řetězců na nás dopadá hodně.



Společným rysem těchto problematických oblastí, je nízká přidaná hodnota české ekonomiky. Od finanční krize vidíme, že se tempo dohánění životní úrovně v Německu víceméně zastavilo a dostali jsme se do něčeho, co lze nazvat past ekonomiky středních příjmů.



K tomu, aby se Česko zařadilo mezi ekonomické špičky, mohou pomoci investice. Dlouhodobé růstové analýzy ukazují, že až polovina růstu produktivity je spojena s investicemi do vědy a výzkumu, čtvrtina se vzděláváním a 15 % s alokací talentů.



Už teď máme 4. nejvyšší podíl investic na HDP v Evropě. Ale často to není vidět v kvalitě. Například investice do vědy a výzkumu jsme na průměru EU. V této klíčové oblasti je průměr naprosto nedostačující.



Pozitivní je trend v robotizaci. Vloni jsme měli v žebříčku 162 robotů na 10 tisíc zaměstnanců (= 13. místo), tak letos 168 (= 10. místo). V EU drží rekord Německo = 400 robotů na 10 tisíc zaměstnanců.

Dostupnost bydlení je ale nejhorší ze všech zemí EU (27. místo). Navzdory jednoduché zkratce, že máme moc vysokoškoláků, je podíl mladých s vysokoškolským vzděláním jedním z nejnižších v EU (22. místo).

Mírně jsme se zlepšili v eGovernmentu. Tedy ve schopnosti efektivně řídit stát. Ale 18. místo je stále velmi slabý výsledek. Zvlášť v porovnání se soukromým sektorem, který se naopak pohybuje v první třetině. Tento nesoulad ukazuje, jak klíčová může být pro rozvoj prosperity ČR spolupráce veřejného a soukromého sektoru.

Jak se vymanit z pasti ekonomiky středních příjmů? Zvyšovat úroveň vzdělání. Výrazně posílit inovace, vědu a výzkum. Budovat české značky s globálními ambicemi. Posilovat vztah s koncovým zákazníkem, kde je výrazně vyšší marže. Spolupráce skrz sektory. 

David Navrátil