Pravomil Raichl bojoval do konce života. Město Plzeň si připomnělo výročí jeho narození

Pravomil Raichl bojoval do konce života. Město si připomnělo výročí jeho narození

Položení květin u pamětní desky (fotografie: M. Pecuch)

Dne 31. ledna 1921 se ve Skůrech u Slaného narodil budoucí důstojník, protifašistický a protikomunistický bojovník. Památku Pravomila Raichla v den jeho nedožitých 102. narozenin za město Plzeň uctil první náměstek primátora města Plzně Pavel Bosák. Položil květiny u pamětní desky na domě v plzeňské Thámově ulici, kde Pravomil Raichl 25. února 2002 zemřel.

Pravomil Raichl byl bojovníkem do konce svého života. V roce 1939 se dostal k československé zahraniční armádě. Ve východní Evropě byl zadržen sovětskými pohraničníky za nedovolené překročení hranic a skončil v sibiřských lágrech. Podařilo se mu z lágru dostat a přihlásil se do vznikající československé vojenské jednotky podplukovníka Ludvíka Svobody. Během války byl několikrát zraněn, obdržel tři Československé válečné kříže a medaili Za chrabrost. V roce 1946 přešel ilegálně do americké okupační zóny v Německu. Když se o rok později vrátil do Československa, kontaktovali ho agenti provokatéři, Raichl byl zatčen a odsouzen k doživotí. V roce 1952 utekl z věznice v Leopoldově do Západního Berlína. Později žil v USA. V 90. letech minulého století se vrátil zpět do Česka. V roce 2000 obdržel z rukou prezidenta Václava Havla Řád bílého lva.

Pravomil Raichl na začátku tisíciletí připravoval atentát na komunistického prokurátora Karla Vaše. Nechtěl, aby jeho činy zůstaly nepotrestány. Atentát měl naplánovaný na 25. února 2002, jenže ten den zemřel v plzeňské Thámově ulici na infarkt. Právě tato část Raichlova života inspirovala filmaře Ondřeje Provazníka a Martina Duška, kteří v roce 2019 natočili oceňovaný film Staříci v hlavních rolích s Jiřím Schmitzerem a Ladislavem Mrkvičkou. Historik Jaroslav Čvančara napsal o životě Pravomila Raichla knihu s názvem Život na hranici smrti. Město Plzeň v roce 2007 osadilo na dům v Thámově ulici bronzovou pamětní desku.

Editace textu: Hana Josefová