Nejsme svědky běžné inflace - Jan Frait

Rozhovor s Janem Fraitem, členem bankovní rady ČNB
Dalibor Martínek (Newstream.cz 12. 1. 2023, rubrika Leaders)

„V lednu očekáváme inflační šok, meziroční inflace vzroste z necelých šestnácti někam nad 18 procent. Ale předpokládáme, že to bude skutečně poslední takové zvýšení,“ uvedl člen bankovní rady ČNB Jan Frait v rozhovoru pro Newstream.

Od července je Jan Frait podruhé členem bankovní rady ČNB. Poprvé do ní na šestileté funkční období nastoupil už v roce 2000. Letos v únoru se stane viceguvernérem. „Žijeme v době inflačního šoku,” říká Frait. Podle něj není žádné optimální řešení, jak s růstem cen rychle zatočit. Hraje tu moc vlivů, například ceny energií jsou nyní naprosto nepředvídatelné. „Nemáme klasickou inflaci, kdy by rostlo víceméně všechno.” Česko se podle něj letos dostane do mírné, asi jednoprocentní recese. Přesto prý není důvod „pro katastrofické scénáře o prudkém poklesu produkce nebo razantním růstu nezaměstnanosti”.

Jakou očekáváte inflaci v lednu?

Jsme uprostřed tvorby nové prognózy. Ale asi není tajemství, že očekáváme v lednu meziměsíční šok. Meziroční inflace vzroste z necelých šestnácti procent někam nad 18 procent. To vytvoří silný inflační impuls pro celý letošní rok. Ale předpokládáme, že to bude skutečně poslední takové zvýšení. Potom už budou měsíc po měsíci inflační tlaky slábnout.

Je potřeba připomenout, že inflační zhoupnutí na konci loňského roku, které způsobil úsporný tarif, udělá v číslech trochu hokej. Inflace poroste technicky z nižšího základu, takže se koncem toho letošního opticky zvýší. Ze statistického pohledu nebylo zachycení úsporného tarifu moc šťastné, zejména když se do inflace promítá jen po takto krátké období. Ale s tím je potřeba žít.

Takže překonání dvacetiprocentní inflace za letošní leden, jak předvídali někteří ekonomové, nepředpokládáte…

Nedá se vyloučit nic. Snažíme se komunikovat spíš na té opatrnější straně. Nechci lakovat realitu na růžovo. V červenci, když jsem do rady nastoupil, jsme pracovali s inflací ke konci roku až ke 20 procentům (realita je mezi 15 a 16 procenty – pozn. red.). Myslím, že 20 procent nedosáhne ani v lednu. Mělo by to být lehce nad 18.

Na čem bude tento lednový skok založen?

Je tam podstatný nárůst cen energií. Elektřina vystoupá na cenové stropy. A také konec úsporného tarifu z konce loňského roku. Poměrně silný je impuls v cenách potravin. Maličko inflaci naopak tlačí dolů pohonné hmoty nebo pokles cen plynu na cenový strop.

Už zdražuje jen něco

Ekonomové očekávají, že inflace v polovině roku klesne pod deset procent. Vaše kolegyně Eva Zamrazilová se domnívá, že přesně za rok už bude tři procenta. Jak to vidíte vy?

Podobně. Je tam samozřejmě hodně neznámých. Konečné číslo bude hodně záležet na cenách elektřiny, které samy o sobě nejsou moc predikovatelné. Podle znalostí, které máme, většina inflačních faktorů vyprchá. A to i ze zahraničí. Předpokládám, že začátkem příštího roku už se kolem trojky, možná i níže, budeme pohybovat.

Tak nízké číslo je samozřejmě dáno vysokou meziroční srovnávací základnou…

Přesně tak. Je to dost technické. Ale podstatné je, že inflační impulsy budou mizet a vrátíme se k normálu. Podstatné je, že nyní nejsme svědky běžné inflace, jak ji známe z učebnic, kdy rostou všechny ceny. Vidíme, že rostou již jen některé ceny, zejména energií. Ceny benzínu již nerostou. Kdybychom měli klasickou inflaci, oslabovala by koruna, což se také neděje.

Čeká nás slabší recese

Jak se budou letos vyvíjet úrokové sazby ČNB? Udrží se na sedmi procentech, nebo začnou po polovině roku klesat? Hovoří se až k šesti procentům na konci roku…

Byl bych velmi opatrný slibovat, že by úrokové sazby začaly brzy klesat. Může se stát, že inflační tlaky razantně pominou, potom by bylo snižování na stole. Ale momentálně bych nic takového nesliboval ani neindikoval.

Jak letos poroste česká ekonomika? Jestli tedy poroste…

Naše stávající prognóza předpokládá, že lehce poklesne. Kolem jednoho procenta. To je prognóza z listopadu a zatím se nám nezdá, že by na ní bylo potřeba něco měnit. Na vznik této mírné recese podle mě bude tlačit snížení reálného disponibilního příjmu domácností. Příjmy rostou nominálně pomaleji než inflace. Z posledních dat, která nám přišla, vyplývá, že spotřeba domácností bude slabá. Na druhou stranu se zdá, že zahraniční poptávka tolik neklesne. Slabší recese nás asi potká, ale nekreslil bych katastrofické scénáře o prudkém poklesu produkce nebo razantním růstu nezaměstnanosti.

Lidé teď spoří míň než za covidu

Jak důležitý je pro vývoj ekonomiky princip sebenaplňování? Když slyším hodně špatných zpráv, změním způsob chování, šetřím, odkládám spotřebu.

Chování domácností je velmi odlišné v různých zemích Evropy. V Česku historicky platí, že když se očekávají horší časy, spotřeba klesá a míra úspor roste. Ale z čísel, která máme, se nezdá, že by tu panovala nějaká anomálie. Ti, kteří jsou schopni uspořit z běžných příjmů, tak činí. Chovají se trochu opatrněji a vytvářejí si rezervu. Ale nic excesivního to není, míra úspor se drží níže, než byla v období pandemie.

Podle posledních průzkumů už víc než polovina zaměstnavatelů nyní vyčkává, firmy pozastavují investice, nechávají si ústupové varianty vývoje…

To je určitě pravda, žádný velký optimismus nikde nepanuje. Indikátory sentimentu ukazují, že dojde k určitému poklesu ekonomické aktivity. Ale oproti situaci před pár měsíci, kdy jsme slyšeli spousty varovných hlasů, často lobbistických, směrovaných na vládu, že nastane katastrofa, pokud nedojde k obrovským podporám, tak to vyprchalo. Vidíme, že velká část korporátního sektoru funguje bez větších problémů. Trh práce, přestože mírně ochlazuje, zůstává v lehce přehřátém módu.

Jednou ze sekcí průmyslu je ten realitní a stavební. Loni například poklesl objem hypoték o osmdesát procent. Celý tento segment zamrznul. Jaký je váš výhled pro tento sektor?

Je vidět, že vyšší úrokové sazby fungují. Třeba pokud jde o korunové úvěry, tak kombinace nejistot a vyšších sazeb poptávku po úvěrech a hypotékách brzdí. Na realitním trhu vidíme již částečnou korekci, ceny mírně klesají. To je to, o čem jsme léta hovořili, že cenové relace bydlení jsou příliš vysoké vzhledem k příjmům. Pokud teď nějakou dobu porostou rychleji příjmy než ceny bydlení, bude jen docházet k odstranění nerovnováhy, která na tomto trhu byla. A pomáhá to tlumení inflačních očekávání a inflace.

Koruna nemá důvod oslabovat

Zazněla v médiích i teze, že až odezní ukrajinský efekt, bude se ekonomice zase dařit dobře. Odezní tento efekt? Co je tímto efektem a kdy to má být?

Otázkou je, jaká je definice slova odeznít. To, co může odeznít, je efekt obav z nedostatku energií, respektive potřeby si zajistit jiné zdroje energií. Na trhu byla vysoká riziková prémie u cen plynu. Byly tu katastrofické scénáře, že Evropa nebude mít plyn a dokonce ani elektřinu. To je něco, co může odeznít. Energie mohou být relativně drahé, ale nebude to již extrém.

Koruna se teď drží k euru pod kurzem 24 k jedné. Čeká se však že ECB i Fed budou ještě zvedat sazby, což může tvořit tlak proti koruně. Jaký očekáváte vývoj jejího kurzu?

Úrokové sazby jsou jenom jedním z faktorů, který na kurz působí. V současném kurzu už je zaceněn výhled růstu sazeb ECB nebo americké centrální banky. Z toho, že velké centrální banky budou pravděpodobně dále zvyšovat sazby, tedy nic moc nového pro korunu nevyplývá. Osobně bych se držel toho, že není žádný výrazný důvod pro to, aby koruna výrazně fluktuovala, nebo aby oslabila.

Vývoj fundamentálních faktorů v Česku je podobný jako v eurozóně. Nezdá se, že by docházelo k nějaké divergenci. Z hlediska koruny je důležitý vývoj obchodní bilance a běžného účtu platební bilance. Dlouhá léta jsme měli přebytky. To teď nevidíme, ale hodnotíme to jako krátkodobou záležitost. Kterou jsme navíc poměrně velmi snadno pokryli z našich devizových rezerv. Až se stabilizuje trh s energiemi nebo dostupnost vstupů do výroby, vrátíme se k přebytkové obchodní bilanci.

Kolik národní banka investovala ze svých rezerv na podporu koruny?

Bylo to okolo pětadvaceti miliard eur, data jsou veřejně dostupná. Intervence byly aktuální spíš v letním období, jak každý ví, na trhu už delší dobu nejsme.

Jaký je v současnosti sentiment v radě ČNB. U té před rokem, když začal rychlý růst sazeb, se mluvilo o rozdělení na pět jestřábů a dvě holubice. Jestřábi už jsou pryč…

Tímto rozdělením se velmi bavím. Klíčové pro takové označení by mohlo být, zda člen bankovní rady chce podporovat ekonomickou aktivitu nebo vládní politiku třeba i na úkor cenové stability. Zdá se mi, že z tohoto pohledu není situace vůbec vyhrocená. Nyní jsme zažili inflační šok, který nás překvapil, a hledáme, co je třeba udělat, abychom se vrátili k cenové stabilitě. Označovat ty, kteří nechtějí sazbu zvedat o půl procentního bodu, za holubice, a ty, kteří chtějí, za jestřáby, mi připadá dost zkratkovité. Jsem pobaven výroky, že tato bankovní rada je extrémně holubičí. Když jsem poprvé nastoupil do bankovní rady v roce 2000, euro bylo za 36 korun. Když jsem odcházel, bylo za 28. Podobně to bylo vůči dolaru. Naše úrokové sazby byly většinou nad úrovní inflace. Z hlediska prvního období v radě bych se mohl považovat za jestřába. Ale nedělám to, situace byla prostě jiná.