Nejvyšší průměrnou výšku za 1. republiky měli branci z oblastí s českou většinou

Pozoruhodnou kapitolou v práci statistiků v období 1. československé republiky byl zájem o antropologii obyvatel nového státu. Jedním z dokladů je článek předsedy Státního úřadu statistického (SÚS) Jana Auerhana, vydaný v roce 1939 v časopise Statistický obzor.

Významný antropogeograf a demograf se v něm zaměřil na otázku odlišností v průměrné tělesné výšce čerstvě odvedených vojáků. Zjistil, že na postavu branců mělo vliv zeměpisné i sociální prostředí, z něhož pocházeli, i jejich národní příslušnost.

Zdrojem Auerhanovy analýzy byly údaje o fyzických vlastnostech rekrutů z výkazů vyplněných při vojenských odvodech, které mu poskytlo Ministerstvo národní obrany. Data byla rozčleněna podle tehdejších soudních okresů. Ve své práci navázal na zjištění známého antropologa a profesora Univerzity Karlovy Jindřicha Matiegky, zveřejněné ve stati Tělesná povaha dnešního lidu československého ve 2. díle Československé vlastivědy z roku 1933.

Polovina rakouskouherských branců měřila méně než 166 cm

Na úvod se Auerhan zaměřil na průměrnou výšku branců v minulosti, konkrétně na údaje od roku 1889 do roku 1935. Vytvořit delší časovou řadu sahající od závěrečného období existence Rakouska-Uherska do jeho současnosti se mu kvůli výrazným územním změnám podařilo jen pro území Čech. Průměrná tělesná výška branců v Čechách se podle jeho zjištění velmi výrazně zvýšila. V roce 1889 se mezi rekruty nacházelo pouze 22% mužů s postavou vyšší než 170 cm, v roce 1935 to bylo již 43%. Naopak rekrutů menších než 166 cm byla na konci 80. let 19. století polovina (50%), ve 30. letech 20. století o něco více než čtvrtina (26%).

Po historickém exkurzu se Auerhan pokusil vysledovat rozdíly ve výšce rekrutů v tehdejších soudních okresech na základě převládajícího etnika, sociálního postavení a rasy. Rovněž zohlednil nadmořskou výšku a průměrnou teplotu.

Rekordní výšku měli Plzeňáci

Nejvyšší tělesné konstituce byly v roce 1935 odvedenci z Čech, kde 43% mužů překračovalo výšku 170 cm. Poté následovaly Morava se Slezskem (40%), Slovensko (33%) a nejnižší byli rekruti z Podkarpatské Rusy (29%). V Čechách vykazovaly nejvyšší podíl rekrutů s výškou nad 170 cm soudní okres Plzeň (56%) a hlavní město Praha (55%), na Moravě pak Brno-město (54%).

Češi tělesně převyšovali Němce, Slováci zase Maďary

Dalším tématem studie bylo porovnání výšky rekrutů české a německé národnosti. V obou historických zemích byli vyšší odvedenci české národnosti. V Čechách dosahovalo 45% česky mluvících rekrutů výšky nad 170 cm, na Moravě a Slezsku 41%. Němci měli v prvním případě podíl 39%, ve druhém 33%. Na Slovensku byli Slováci vyšší než Maďaři (33% vs. 27%) a také na Podkarpatské Rusy převyšovalo slovanské obyvatelstvo své maďarské sousedy (29% vs. 26%)

Auerhan se zaměřil rovněž na rozdíly mezi městským a venkovským obyvatelstvem. Čím větší byl podle něj podíl městského obyvatelstva v soudním okrese, tím větší procento připadalo na brance nadprůměrné tělesné výšky. Rozdíl vysvětloval především odlišným způsobem života ve městě a na venkově.

Velmi zajímavým kritériem bylo porovnání výšky branců pocházejících z různých oblastí našeho území v členění dle historické doby jejich osídlení, tedy od pravěku až po středověkou kolonizaci okrajových oblastí. „Brance nejvyšší tělesné výšky nalézáme v Čechách v oblasti kultury mohylové, po ní v oblasti mladší doby kamenné a brance nejnižších postav mají oblasti později osídlené,“ zněl závěr z tohoto zkoumání.

Analýza se zabývala rovněž vlivem průměrné nadmořské výšky soudních okresů na tělesnou konstituci jejich obyvatel. Auerhan zjistil, že čím vyšší byla nadmořská výška, tím nižší byla průměrná výška branců. Svůj vliv měly i rozdíly v průměrných teplotách okresů. Čím byla jejich průměrná teplota vyšší, tím podle něj rostla průměrná výška branců. Jedinou výjimku tvořila Podkarpatská Rus.

Údajný nordický původ neposkytoval výškovou převahu

V dnešní době poněkud kontroverzní byl pohled na průměrnou výšku v souvislosti s rasovou strukturou obyvatel soudních okresů. Využil při tom teritoriální vymezení navržené profesorem Matiegkem, který Čechy a Moravu se Slezskem rozdělil do tří oblastí podle toho, která z rasových skupin v nich převažovala. První skupinu podle Matiegky tvořila smíšenina rasy alpinské, baltické a nordické, druhou pak smíšenina rasy alpinské, baltické a dinárské a v třetí převládala smíšenina rasy alpinské a baltické.

Výsledky tohoto zkoumání byly pro Auerhana překvapující. „Oblast se složkou nordickou vykazuje v Čechách a na Moravě se Slezskem menší tělesnou výšku nežli oblasti ostatní. Naše data ukazují, že v tělesné výšce německého obyvatelstva sudetských zemí se nijak neprojevuje element nordický,“ uvedl. Nejvíce branců vysoké postavy pak vykazovala v Čechách i na Moravě se Slezskem oblast smíšeniny rysy alpinské, baltické a dinárské, kam se řadila například Praha a okolní okresy.

Jan Auerhan působil v letech 1929–1939 jako předseda SÚS. Na počátku německé okupace bývalého Československa byl donucen odejít do penze. V období heydrichiády byl zatčen gestapem a dne 9. června 1942 popraven na kobyliské střelnici v Praze.

Průměrná tělesná výška osob ve věku 15 let a více dosahovala v Česku v roce 2019 u mužů 179 cm a žen 166 cm. Tyto údaje pochází z výsledků pravidelného Výběrového šetření o zdraví (EHIS), které provádí Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR ve spolupráci s Českým statistickým úřadem. Kromě zjištění zdravotního stavu obyvatel republiky se zaměřuje i na otázku využívání zdravotní péče (návštěvy lékařů a hospitalizace) a zkoumá rovněž vybrané aspekty životního stylu úzce souvisejících se zdravím, jako je například konzumace ovoce a zeleniny, pohybové aktivity či kouření.