Malajsie, počet obyvatel, HDP, inflace, nezaměstnanost, export, import a obchodní bilance, dluh - souhrnná teritoriální informace

Země by se do roku 2030 měla stát regionálním lídrem v oblasti leteckého průmyslu. Potenciál existuje ve výcviku pracovní síly, a to jak pilotů, tak mechaniků či pracovníků ve výrobě. Další možností jsou dodávky menších dopravních letounů pro účely lokální přepravy či modernizace menších letišť.

Letecký průmysl je identifikován malajsijskou vládou jako jeden z prioritních sektorů a je nedílnou součástí strategického plánu Malajsie pro nadcházející pětileté období (2021–2025). Letecký, ale i kosmický průmysl je jedním z nejrychleji rostoucích průmyslových odvětví v zemi, který se opírá o implementaci tzv. Malaysian Aerospace Industry Blueprint 2015–2030.

Národní koordinační úřad pro letecký průmysl (National Aerospace Industry Coordinating Office) pod Ministerstvem mezinárodního obchodu a průmyslu uvádí, že letecký průmysl dlouhodobě vykazuje stabilní růst jak z hlediska příjmů, tak i hodnoty vývozu. Letecký průmysl generuje ročně v Malajsii přibližně 13 mld. MYR (3,2 mld. USD) a příliv investic se pohybují ve výši 1 mld. MYR (240 mil. USD). Do roku 2030 by mělo toto číslo vzrůst na 32,5 mld. MYR (8,9 mld. USD) a do roku 2037 by mělo přibýt dalších 19 tis. pracovních míst. Těžiště aktivit v leteckém sektoru se v Malajsii nachází v oblasti MRO (údržby, opravy, renovace) s více než 230 společnostmi. Trvalou tendencí je posun ve výrobně-logistickém řetězci k produktům s vyšší přidanou hodnotou. Inženýrské a projekční činnosti rostou za posledních deset let v průměru o 5 %.

Malajsijská vláda před pandemií v roce 2019 schválila investice v hodnotě 15,5 mld. MYR (3,7 mld. USD), z čehož zahraniční investice tvořily 71,1 % resp. 10,7 mld. MYR, zbývajících 28,9 % byly domácí zdroje. Tyto schválené investice vytvářejí vysoce kvalifikovaná pracovní místa a rozvíjejí ekosystém dodavatelů v zemi.

Během poslední dekády se úspěšně etablovalo několik místních společností, jež se staly součástí globálního dodavatelského řetězce, za zmínku stojí uvést UMW Aerospace, SME Aerospace, CTRM Aero Composite, Asia AeroTechnic a Airod. Své sídlo mají v Malajsii i tyto firmy: IAC Manufacturing, Asahi Aero Malaysia, Micron Concept Aerostructures and Morrissey Integrated Dynamics.

Pandemie covidu-19 obzvláště těžce zasáhla nejen letecké společnosti, ale i výrobce civilních letadel a další firmy, které tvoří dodavatelský řetězec. V první polovině roku 2020 došlo v Malajsii stejně jako v ostatních zemích k jednomu z nejdramatičtějších propadů, jaké průmysl civilního letectví zažil. Útlum pokračoval i v roce 2021 zejména z důvodu tvrdých ochranných opatření a stále přetrvávající uzavření hranic (zejména pro turisty).

I přes poslední nepříznivý vývoj je Malajsie připravena urychlit rozvoj svého místního dodavatelského řetězce a snaží se o přilákání pokročilejších technologií.

V tomto odvětví neustále roste poptávka po kvalifikované pracovní síle. Malajsie se v tomto ohledu snaží o intenzivní podporu rozvoje lidského kapitálu vytvářením vazeb mezi leteckým průmyslem a akademickou sférou. V současné době disponuje Malajsie s více než třiceti institucemi, které nabízejí certifikace tak, aby vyhovovaly potřebám civilního letectví.

Kromě transferu know-how (např. participace na vývoji pokročilých materiálů a designu) existuje příležitost do Malajsie dodávat i tradiční exportní položky v tomto oboru. Zájem je v Malajsii například i o sofistikované telekomunikační systémy jak v oblasti obrany, tak s civilním využitím.

Malajsie plánuje také rozšíření nové sítě místních i mezinárodních letišť. Konkrétně ve státě Pahang má být do roku 2026 otevřeno zbrusu nové mezinárodní letiště, asi tři hodiny jízdy od Kuala Lumpuru u východního pobřeží, a bude sloužit jako dopravní integrovaný hub včetně námořní a pozemní dopravy. Celý letištní komplex se bude rozkládat na ploše o rozloze 5 042 ha. S plánovanou výstavbou letišť bude beze sporu stoupat poptávka po technologiích a službách, letištních radarech a vybavení, zabezpečení vzdušného prostoru. Příležitosti se naskýtají i v segmentu cvičných letadel a bezpilotních leteckých systémů (UAVs, drony).

Malajsie se snaží zařadit mezi vyspělé ekonomiky a ICT jsou přímo definovány jako jedna z klíčových oblastí transformačního programu země pro roky 2021-2025. V zemi probíhá digitální transformace a elektronizace jednotlivých sektorů ekonomiky, s cílem dosáhnout do tří let podílu 25,5 % na HDP. Příležitosti tak budou vznikat nejen díky poptávce ministerstev a veřejných institucí, ale i soukromých subjektů. Četné šance se tak otevírají firmám, které se zabývají vývojem, daty, cloudovou technologií, analýzou či kyberbezpečností.

Malajsie si plně uvědomuje, že pokud chce udržet krok v globálním hodnotovém řetězci, musí se zaměřit na odolnost, adaptace a inovace, aby udržela svůj ekonomický růst. Proto si klade za cíl svůj hospodářský rozvoj spojit s digitalizací. Obdobně jako v jiných asijských zemích má i v Malajsii rozvoj ICT sektoru vysoké předpoklady, které i nadále rozvíjí. MyDigital, program, který vláda adoptovala v souladu s plány současné pětiletky, je zaměřen právě na podporu rozvoje tohoto sektoru, prostřednictvím inkluze a také digitální transformace. Služby informačních a komunikačních technologií (ICT) přebírají ústřední roli při posilování těchto digitálních ekonomických cílů, mezi které patří 100% pokrytí internetem, podpora e-learningu, digitální gramotnosti, bezhotovostních plateb a atraktivity pro jednorožce (startupy s hodnotou více než 1 mld. USD).

Mezi přední pododvětví ICT v Malajsii patří kybernetická bezpečnost a datové integrace, které zahrnují internet věcí (Internet of Things – IoT), datovou analytiku, cloud computing a umělou inteligenci. Malajsie se také zaměřuje na implementaci 5G, aby zlepšila konektivitu země.

V Malajsii probíhá s přímou podporou vlády digitální transformace a elektronizace jednotlivých sektorů ekonomiky, včetně státní správy (bezpečnostní systémy, informační systémy). Digitální ekonomika i nadále zvyšuje podíl na hospodářském produktu, když se v roce 2020 podílela na HDP z 22,6 % oproti 19,1 % v 2019 a 18,5 % v roce 2018, z čehož téměř polovinu tvořil e-commerce (115,5 mld. MYR, tj. 28,44 mld. USD). Cílem je navíc navýšit tento podíl do roku 2025 na 25,5 %.

ICT tak představuje sektor národního hospodářství s největším potenciálem pro růst. Mezi konkrétními projekty a podoblastmi, které skýtají příležitosti pro česká uplatnění, lze nalézt datová centra, cloudová uložiště, oblast bezpečnosti dat a big data. V oblasti software se pak Malajsie chce soustředit na tvorbu webových platforem, usnadňujících práci s tvorbou webových stránek a integraci, resp. propojení vývoje SW s vědou a výzkumem. Mezi neobvyklé, ale dynamicky se rozvíjející oblasti digitálního světa, se kterými chce Malajsie spojit svůj rozvoj, patří oblast elektronických sportů, herního vývojářského průmyslu a oblast animací. Malajsie v neposlední řadě klade zvýšený důraz na kybernetickou bezpečnost.

Jako nástroj k dosažení těchto cílů zformovala Malajsie nový vládní program Malaysia Digital, který navazuje a vychází z dlouholetého MSC (Multimedia Super Corridor), úspěšného při předchozích vlnách transformace ekonomiky. Malaysia Digital nabízí dvě vlajkové iniciativy. Malaysia Digital Trade Program byl zřízen za účelem harmonizace a standardizace při podpoře přeshraničního digitálního obchodu.

Pro digitální nomády navíc připravila Malajsie novinku, když státní rozpočet na 2022 myslí i na tento segment, prostřednictvím podpory domácích i zahraničních IT talentů se zájmem o programování a zároveň pobyt v této exotické destinaci.

V současnosti stále probíhá i projekt na pokrytí rurálních a periferních oblastí a zabezpečení internetového připojení do roku 2025 pro 95 % malajsijské populace, přičemž většinu z tohoto by měl tvořit signál sítí 4G a 5G.

O úspěších v oblasti kybernetické bezpečnosti svědčí fakt, že v roce 2020 se v Global Cybersecurity Indexu umístila Malajsie na osmém místě mezi 193 zeměmi, pokud jde o svůj závazek ke kybernetické bezpečnosti.

Příležitosti je tak možné spatřovat zejména ve vývoji smart city mobilních aplikací (např. platba jízdného pro veřejné dopravy, dovážka jídla, hry), e-commerce či vývoje řídicích systémů infrastruktury (křižovatky). Šanci mají uživatelsky přívětivé inovativní produkty. Vedle aplikací jsou potenciálně zajímavé také služby v oblasti ICT, např. grafický design či ICT školení a certifikace. Pro start-upy z celého světa bývá také jednou až dvakrát ročně alokováno několik míst ve startupovém inkubátoru/akcelerátoru MaGIC. Tato možnost je otevřena i českým start-upům.

Malajsie dlouhodobě usiluje o modernizaci své armády, letectva a námořnictva, jedná se však o postupný proces. České výrobky mají na malajsijském trhu potenciál zejména tam, kde dostane šanci projevit se jejich vysoká kvalita a přidaná hodnota. Perspektivní jsou nabídky jak velkých, tak malých a středních firem, jejichž produkty jsou jedinečné a inovativní.

Malajsie dlouhodobě usiluje o modernizaci své armády, letectva a námořnictva (stvrzeno nákupy čtyř transportních Airbusů A400M, výstavbou moderních vojenských bojových plavidel atd.), jedná se však o postupný proces.

První historicky Bílá kniha Malajsie byla vydaná koncem roku 2019 a stanovuje zásady obrany a bezpečnosti země na období příštích deset let (2020–2030). Materiál je charakterizován novým pohledem a přístupem k otázkám obrany a bezpečnosti: komplexní pojetí a společné úsilí všech předpokládaných aktérů. Zdůrazněna je role občana, který se stává klíčovým prvkem strategie obrany. K naplnění strategie obrany je předpokládaná i reforma respektive modernizace ozbrojených sil a řídící struktury bezpečnosti a obrany.

Bílá kniha se opírá o šest pilířů i) zlepšení připravenosti a obranyschopnosti; ii) posílení obranné kapacity a kompetence; iii) zlepšení blahobytu personálu a veteránů (alokace cca 35 mil. USD); iv) posílení civilně-vojenské spolupráce; v) rozvoj vědy, technologie a průmyslu; a vi) posílení mezinárodní spolupráce. Nedílnou součástí je také budování kapacit pro boj s kyberútoky. Hlavními úkoly v této oblasti je ochrana komunikační a informační struktury Malajsie. Malajsie za tímto účelem založila národní kybernetický úřad (NACSA).

Malajsie dosáhla od vydání Bílé knihy pouze určitého pokroku v reformě obrany, a mnoho klíčových bodů programu tak zůstává nesplněno. Důvodem je především nepříznivý vývoj pandemie covidu-19 v posledních dvou letech, ale také i snížení výdajů na obranu a do jisté míry i politická nestabilita (od vydání Knihy se uskutečnila hned dvakrát politická rošáda). Ve stále napjatějším geopolitickém prostředí existuje nová naléhavost provést tyto reformy.

Česko-malajsijská spolupráce v oblasti obrany je dlouholetou záležitostí. Možnosti lze také spatřovat v materiálu použitelném při zvládání živelních pohrom (přístřešky, záchranářské vybavení, přenosné generátory či řešení pro čištění vody) nebo pro polní medicínu (inovativní prostředky první pomoci, léky pro polní použití). Potenciál také existuje zejména v oblasti pokročilé elektroniky, pozemní i letecké techniky a ručních zbraní.

Firma, která chce uspět na malajsijském trhu, má výrazně vyšší šance, pokud bude kultivovat osobní kontakty, navíc záhy podpořené založením místního zastoupení.

Malajsie i přes určitý posun v sektoru vodního a odpadového hospodářství stále zaostává. Chce se proto soustředit na výstavbu a modernizaci vodovodní sítě, kanalizačních a čistících systémů, a to především v ostrovní části Malajsie (Sarawak, Sabah), kde bude muset stát investovat do jejich vybudování. Hlavní hráč v oblasti čištění odpadních vod, státní Indah Water, plánuje standardizaci a modernizaci kanalizační sítě tak, aby se omezily její negativní vlivy na životní prostředí (zápach, znečištění) a zároveň bylo možné zpracování většího množství odpadní vody. Vláda do roku 2035 plánuje postavit přes 50 čistíren odpadních vod s celkovou investicí 500 mil. USD.

Malajsie je země bohatá na vodní zdroje, přičemž přibližně 95% zdrojů vody pochází z vnitrozemských říčních systémů. Zhruba 97 % dodávek vody pro domácí, průmyslové a zemědělské potřeby pochází právě z těchto povrchových vodních zdrojů – řek. Malajsie má 189 povodí – 89 v poloostrovní Malajsii, 78 ve státě Sabah a 22 v Sarawaku. Dalším důležitým zdrojem vody jsou srážky, kde průměrný roční úhrn srážek činí přibližně 3 000 mm a dle odhadů se jedná až o roční zdroj vody přibližně ve výši zásob dosahující 900 mld. m3.

I přes rovníkové klima vyznačující se vydatnými srážkami trpí Malajsie poměrně nedostatečně vyvinutým vodohospodářským sektorem, v důsledku čehož existuje nerovnoměrný přístup k vodě, sucha, či naopak povodně, degradace vodních zdrojů a další negativní důsledky.

Dvanáctý transformační ekonomický plán Malajsie a jeho vize na léta 2021–2025 proto ještě více cílí na úsilí o zajištění přístupu k zásobování pitnou vodou a má za cíl pokrýt 98 % populace. K tomu mají pomoci nástroje jako program Ameniti Sosial, zaměřený na malé venkovské projekty s alokací cca 1,5 mld. Kč. V textu dvanácté pětiletky je rovněž ukotven cíl realizovat řadu projektů s náklady až 80 mld. Kč v oblastech jako zmírňování povodní, integrovaná správa povodí a pobřeží, ochrana proti erozi a také programy pro předpovědi povodní a systémy varování. Implementaci posledních z nich urychlily i stoleté povodně, které postihly Malajsii v prosinci 2021 či katastrofální sucha z roku 2016 způsobené fenoménem „El Niňo", kdy hladiny vody v mnoha přehradách a nádržích výrazně poklesly. Během stále častějších období sucha klesají hladiny hlavních přehrad pod únosnou míru a některé oblasti jsou nuceny po přechodnou dobu hospodařit pouze s určitým přídělem vody.

I přes to, že Malajsie disponuje určitou vodohospodářskou infrastrukturou, přetrvávají mnohé výzvy (především nedostatek vodních zdrojů, úprava a čištění vody, nedostatečná a zastaralá distribuční síť a také čištění odpadních vod), které mohou být právě obchodními příležitostmi pro české firmy.

Malajsie nadále zaostává v oblasti sběru použité vody. Také kanalizační a čisticí systémy ve svém rozvoji zaostaly za rozvojem vodovodní sítě a především ostrovní část Malajsie (Sarawak, Sabah) bude muset v nadcházejících letech investovat značné prostředky do jejich vybudování. Hlavní hráč v oblasti čištění odpadních vod v současné době plánuje standardizaci a modernizaci kanalizační sítě tak, aby se omezily její environmentální vlivy (zápach, znečištění) a zároveň bylo možné zpracování většího množství vody. Vláda do roku 2035 plánuje postavit přes 50 čistíren odpadních vod s celkovou investicí do 2 mld. MYR (500 mil USD).

Zbrusu novým megaprojektem čističky odpadních vod je obří zakázka v hodnotě 8 mld. Kč, která má vzniknout v Kuchingu ve státě Sarawak za účelem pokrytí zvýšené poptávky po upravené vodě v souvislosti se vznikem nových industriálních zón, ale i rostoucí populací. V první fázi bude mít tento projekt kapacitu 200 milionů litrů denně, nicméně po ukončení poslední fáze výstavby se počítá s kapacitou 800 milionů litrů denně. Čistička tak bude plnit spádového zařízení pro oblast celého jižního Bornea, čímž vzniknou další příležitosti pro další návazné obchodní aktivity.

Segment čištění odpadních vod v Malajsii obecně zaostává. Nedostatečný pokrok v odpadním průmyslu je důsledkem především vysokých nákladů na provoz a údržbu. Indah Water Konsortium Sdn. Bhd., je hlavním provozovatel kanalizace v zemi. Pouze omezený počet obyvatel v Malajsii má přímý přístup k čistírnám odpadních vod. Značná část populace stále spoléhá na septické nádrže a neekologické splachovací systémy. Indah Water, jak bylo již zmíněno, je hlavním hráčem v oblasti čištění odpadních vod a má v gesci většinu vodního odpadového hospodářství. V současné době prochází standardizací a modernizací sítí tak, aby se omezily environmentální vlivy a zároveň bylo možné zpracování většího množství vody. Předpokládá se, že v nadcházejících letech budou předloženy novou vládou další projekty týkající se infrastruktury odpadních vod, a tudíž i příležitost pro české firmy se zúčastnit či zapojit do tendrů.

Malajsie v souladu s „Shared Prosperity Vision 2030“ a dalšími vládními strategiemi usiluje také o redukci pevného odpadu, a to systémem „3R“ (Reduce, Reuse, Recycle). Více než 50 % pevného odpadu tvoří odpad organický (zejména nezužitkované potraviny). Další výzvou, se kterou se země potýká, je vysoká míra skládkování a nízká míra zpracování pevného odpadu – např. kogenerací, kompostováním aj. Cílem vlády je dosáhnout 30% míry recyklace odpadu domácností do roku 2030.

Perspektivními produkty v těchto odvětvích je např. čištění odpadních vod, monitorovací vybavení, pumpy, provzdušňovače, filtry či průmyslové čističky, technologie nakládání s nebezpečným odpadem, recyklace a čištění v oblasti těžby a zpracování ropy a zemního plynu (minimalizace environmentálních dopadů, zvýšení energetické efektivity), průmyslové čištění vzduchu, analýza emisí, lapače prachu, monitorovací vybavení, a to i pro automobily, ale také environmentální poradenství, audity, hodnocení dopadu na životní prostředí, zejména v oblasti chemického průmyslu a těžby ropy aj.

Další poptávané produkty jsou nadzemní nádrže na vodu, služby spojené s rekultivací a sanací, dekontaminace během procesu zpracování palmového oleje, úprava vody či čištění vody od olejových skvrn. Samostatnou kapitolou by byl potenciál pro spolupráci ve výzkumu a vývoji v oblasti vodního a odpadového hospodářství. Malajsie nejde stranou ani v oblasti druhotného využití surovin a cirkulární ekonomiky. Stále více místních obyvatel si totiž uvědomuje společenskou odpovědnost a přizpůsobuje tomu své spotřebitelské chování a tlak na producenty. Můžeme se tak setkávat i s konceptem bezobalového obchodování a „zero-waste konceptu“. Napříč všemi oblastmi pro spolupráci pak lze uplatnit IT technologie, které jsou určeny pro zmíněné produkty.

Potraviny představují devátou nejvyšší položku malajsijského importu. Místní kultura stravování spolu s růstem příjmů obyvatelstva zvyšují poptávku po zahraničních potravinách. Příležitost představují zejména polotovary, ingredience a další přípravky pro výrobu potravin na místě. Snaha o zpracování místních potravin pak znamenají možnost exportu zemědělských strojů. Zájem je o mechanizaci péče o palmové plantáže a jejich sklizeň, rostoucí potenciál lze spatřovat v sektoru precizního zemědělství (smart farming).

Zemědělství zůstává důležitou složkou hospodářství Malajsie. V roce 2020 zaznamenal tento sektor pokles o 2,2 % (2019: 2,2 %) a na tvorbě celkového HDP se podílel 7,4 %. Pokles byl způsoben především klíčovou komoditou – palmou olejnou, která zaznamenala záporný růst o 3,6 procenta (2019: 1,5 %).

V souladu s 12. pětiletým plánem Malajsie se bude rozvoj zemědělství dále přednostně ubírat tímto směrem:

• proces postupující digitalizace a robotizace v zemědělství, nutnost dalších investic do zavádění nových technologií, optimální využívání nejnovějších poznatků z vědy a výzkumu v praxi, tzv. smart farming
• odvětví bude rozvíjeno aplikací biotechnologií a zaváděním moderních agrotechnických metod, bude využit potenciál světově jedinečné a rozmanité biodiverzity Malajsie
• pro segment výroby potravin je stanoven roční růstový cíl 8 %
• důraz bude kladen na široce založenou produkci zemědělských výrobků a potraviny vyrobené podle muslimských dietárních pravidel (halal)

Nejvýznamnější zemědělskou komoditou je palmový olej (tvoří 30 % zemědělské produkce), jehož produkce v roce 2020 dosáhla objemu 19,4 mil. tun, tj. o 0,72 mil. tun méně, resp. o 3,6 % méně než v roce 2019 (19,86 mil. tun). Důvodem jsou nedostatek pracovních sil a narušení procesů sklizně způsobená vládními nařízeními týkajícími se omezení pohybu během kulminující pandemie.

Další významnou plodinou v Malajsii je kaučukovník, který je důležitým zdrojem obživy ve venkovských oblastech a jeho produkce má návaznost na další odvětví, např. výrobu gumových rukavic. V roce 2020 vzrostl vývoz z Malajsie o 75,6 % na 41 mld. MYR (v porovnání s 23. 3 mld. MYR v roce 2019). Latexové zboží zůstalo největším přispěvatelem k malajskému vývozu pryžových výrobků, přičemž v roce 2020 představovalo 90 % celkového vývozu pryžových výrobků. Malajsie si udržuje pozici třetího největšího výrobce kaučuku na světě (po Thajsku a Indonésii).

V oblasti lesnictví došlo v roce 2020 k růstu produkce surového dřeva o 5,2 % na 18, 6 mil. kubických metrů, procentuálně nicméně došlo oproti roku 2019 k poklesu o 18,8 %.

V kakaové sezoně 2019/2020 bylo v Malajsii namleto odhadem 318 tisíc metrických tun kakaových bobů. Malajsie zůstává i před dlouhodobý pokles jednou z hlavních asijských zemí produkujících kakao. V roce 2020 vzrostla produkce zeleniny, a to o 0,9 %. Produkce ovoce se naopak snížila o 0,7 %. Produkce dobytka vzrostla v roce 2020 o 3,5 % a rybolov klesl o 5,0 % z 1,455 tis. tun v roce 2019 na 1,383 tis. tun.

Produkce a export surového dřeva, kakaa a dalších zemědělských produktů v letech 2019–2020 vykazovaly spíše pokles.

V oblasti dalšího rozvoje zemědělství bude zásadním parametrem udržitelnost, zahrnující dodržování mezinárodních ekologických standardů, zejména konkrétních směrnic u produktů, dovážených do EU (palmový olej, dřevo a produkty ze dřeva apod.). Malajsie v současnosti zažívá obrovský boom environmentálních technologií a lze předpokládat, že se se bude přibližovat k těmto normám. EU má s Malajsií rozjednanou dohodu o dobrovolném partnerství na základě akčního plánu FLEGT (The Forest Law Enforcement, Governance and Trade Action Plan).

Potraviny představují devátou nejvyšší položku malajsijského importu. Gastrocentrické aspekty místní kultury ve spojení s růstem příjmů malajsijského obyvatelstva zvyšují poptávku po zahraničních, zejména pro Malajsii exotických potravinách. Tradiční českou exportní položkou do Malajsie je syrovátka. Vstup českých potravin na malajsijský trh komplikují vysoké netarifní bariéry dovozu potravin (povinná halal certifikace pro masné a mléčné výrobky, administrativní průtahy v případě dovozu alkoholických nápojů). Nejvyšší potenciál je tak možno spatřovat v méně konfliktních položkách, jako jsou cukrovinky či nealkoholické pivo. I zde je však významná role halal certifikace, která velmi ovlivňuje spotřebitelské chování většinového obyvatelstva.